Článek
Při prvním sněhu se hromada řidičů zhrozí a raději zaparkuje miláčka do tepla a nevyjíždí. Dobrý přistup. Pak je tu další skupina, která se naopak těší a v těchto podmínkách ukazuje, co umí. Ty pak často vídáme vedle cest ve škarpě, případně pověšené na svodidlech. A nepomůže jim kolikrát ani pohon 4×4 a inteligentní asistenti řízení. Pak je tu skupina, která si prostě řekne, no, je zima. Do vozu si dá deku, pytel písku a lopatku. K těm bych chtěl patřit. A nakonec jsou tu řidiči, kteří prostě jezdí a když to nejde, tak stojí. Důležité je včas poznat, kdy dál nejet.
Nerad bych to zakřiknul, ale ani letošní zima zatím nijak nepřekvapila ani nepřinesla zimu, kterou každý zná z dětství nebo aspoň z obrázků od Josefa Lady. Pro děti a milovníky sněhu smůla, pro motoristy lepší. Mám řidičák již skoro 30 let a takových ladovských zim za volantem jsem moc nepoznal. A ty, které jsem poznal a jezdil přitom s autobusem, bych na jedné ruce spočítal.
Převážně jsem s autobusem jezdil ve Středočeském kraji a v Praze, tedy v krajích, kde se komplikací stávají již dva cm sněhu na vozovce a doprava bývá ochromena na několik hodin. Podíval jsem se i do Alp, ale ty na mě byly milostivé a jejich cestáře jen tak něco nepřekvapí. Na rozdíl třeba od kluků na Vysočině. O Alpách se tu tedy nedočtete.
Jezdil jsem už asi rok, nebo dva, když jsem se poprvé potkal se sněhem a zimou. Tenkrát jsem jezdil ještě s autobusem typu Karosa C734. Tady bylo z moderních vymožeností snad jen ABS a možnost manuální uzávěry diferenciálu. A jak se tedy takový autobus chová na sněhu – kdo ví, jak se jezdilo se škodou 120, tak pochopí. Vše vzadu – motor i náhon a lehký předek se projevuje u škody i autobusu stejně. Akorát autobus má deset tun. Hodně tady udělají velké špalky a obecně pořádný vzorek na zadní hnané nápravě. I autobus má tedy tendenci na kluzkém podloží jet rovně a při rozjezdu se zadek snaží ustřelit do strany. Takže to chce cit na plynu a spojce při rozjezdu a snížení rychlosti a případně vyšlápnutí spojky při smyku. A kopce to dávalo lépe než jakékoli jiné auto. Tedy dokud to nezastavilo. Ale se sedmistovkou se mi nepodařilo nikde zůstat, a tak vlastně není o čem psát.
Pak jsem postoupil o typ výše a sedlal jsem C934. Tady byl už i systém ASR. A to se ukázalo jako docela problém, když totiž nešel vypnout. S 934 jsem jednou uvíznul v rozježděném sněhu na konečné. Stál jsem v podstatě na rovině, ale díky dírám v silnici a sněhovým kolejím, ne a ne se rozjet. ASR nefungovalo a uzávěrka diferenciálu taky ne. Přidání plynu vždy vedlo k prokluzování jedné strany. Pravda zde byly na vině i ne zcela čerstvé pneumatiky a moje nezkušenost. Po chvilce trápení přišel poradit jeden ukrajinský kolega. A s jeho radou jsem se v podstatě vyhoupal z místa a vyjel. Jemu díky, a technickým službám města navzdory. O několik minut později tam uvízly další autobusy a ty už museli tahat. Autobusy byly tentokráte městské a měli, sic zimní, městské pneumatiky. A ty mají daleko jemnější vzorek než pneumatiky meziměstské.
Jedné zimy jsem byl takovým městským autobusem vyslán na linku mezi dvěma okresními městy, která vedla místy, kde po každém sněhu stály v kopcích kamiony. Autobus mi přivezli, protože na mém nešlo topení. To nešlo proto, že, světe div se, zamrzlo. Musím říci, že jsem se vzpíral a nechtěl jsem s tím vozem jet, ale dispečer mě tenkrát dořval a já, velmi nerad, vyjel. Bylo mi teplo, TO byla však jediná výhoda. Městské pneumatiky na rozježděném sněhu na středočeských okreskách se ukázaly být docela dost nepříjemné. Brzdná dráha snad dvakrát tak dlouhá, směrové vedení mizerné a rozjezdy pro hvězdy – šlo to, ale klouzalo to. Jel jsem velmi pomalu a chvílemi jste mi mohli mezi půlkami štípat drát. Tak jsem se bál. Dojel jsem tam i zpět. Zpoždění asi půl hodiny, ale dojel jsem. Po dojezdu jsem já seřval dispečera. Odpověď byla: „No ale zvládnul jsi to, tak se uklidni…“ Víckrát si ale netroufnul na mě něco podobného zkusit.
Další celkem důležitou věcí, která pomáhá nebo škodí na klouzavé silnici je automatická převodovka a její nastavení. Když je převodovka dobře vyladěná a když fungují správně všichni asistenti, tak není s automatem větší problém jak s manuální převodovkou. Ale… Pokud se jedná o klasický automat s hydrodynamickým měničem, který autobus stále tlačí, tak už problém nastat může. U takové převodovky dáte nohu z brzdy a ona se snaží rozjet. Pokud jste na klouzavém, tak v tu chvíli začne ujíždět hnací náprava do strany a na problém je zaděláno. Takhle jsem skončil ve škarpě i já. Naštěstí to bylo právě po rozjezdu a tak to bylo jen naklonění. Ale vytáhnout mě musel vyprošťovák. O kus dál byl na stejné silnici i sypač ve škarpě. Opravdu to klouzalo.
Nejhorší, co se vám může stát nejen s autobusem, ale vlastně s jakýmkoliv autem, je absolutní ztráta adheze – auto prostě klouže gravitací. Mě se to naštěstí stalo jen dvakrát a v obou případech bez nehody, ale v obou případech absolutně nečekaně. To si takhle při asi 5 cm sněhu vyjíždím takový drobný kopec, když najednou konec. Autobus se zastavil, Při přidání plynu jsem jen cítil, jak to nejde. Maličko jsem si couvnul a zkusil to znovu, zase nic. Měl jsem třínápravu, tak jsem poslední nápravu odlehčil, aby šla na hnací nápravu větší váha a nic… a to už jsem cítil, jak autobus klouže. Vrátil jsem zatížení třetí nápravy, a začal se modlit. Naštěstí auta za mnou pochopila a některá sjela a některá taky sklouzala přede mnou. Já už mohl jen podle zrcátek řídit ty velké saně prostředkem silnice…
