Článek
Narodil jsem se nedlouho po roce 1989. Tedy již ve svobodné době, kdy se historická fakta ještě říkala tak, jak to doopravdy bylo. Ostatně, rád jsem si v dětství od svého dědečka, který žil v místech, kde proběhly jedny z nejtvrdších bojů (ne přestřelky při povstání, ale skutečná bitva Rudé armády s Wehrmachtem za nasazení těžké techniky), nechával líčit průběh konce války u nás.
A taky jsem měl rád Jana Vyčítala, takže jsem také trval na tom, že Plzeň osvobodil Patton. Ovšem nebyla mi moc jasná pasáž textu o učitelce, která tvrdila, že nás osvobodila jenom Rudá armáda. Myslel jsem si, že to, že naše území bylo z velké části osvobozeno Rudou armádou, na západě v okolí Plzně pak americkou, je prostě historický fakt. Asi takový jako pád Bastily či existence antické Sparty.
Moc jsem tedy nechápal, že ještě krátce před mým narozením bylo možné historii překrucovat podle toho, jak se zrovna nějakým ideologům hodí.
Výklad místo faktů je zase tady
O to víc musím pozvedat obočí údivem, když pozoruji, že zkreslování událostí, jejich popírání a ohýbání, jejich nový výklad podle aktuální ideologické doktríny, je zase tady.
Tentokrát to prý od Rudé armády vlastně nebylo osvobození, protože přišla do již osvobozených měst. Němci se vlastně vzdali sami. Nešlo jim o osvobození, ale o vlastní kořist. A korunu tomu nasadila paní Nerudová, když začala tvrdit, že nás osvobodili Američané. Později to dementovala s tím, že samozřejmě ví i o přítomnosti Rudé armády u nás, ale podle ní to nebylo osvobození, nýbrž nová okupace!
Vezmu to postupně:
Viděli jste takovou tu mapu, co proběhla v minulých dnech internetem, která má dokazovat, že osvobození Rudou armádou je z velké části lež, protože na většině území Němci kapitulovali do rukou Armády ČSR nebo civilní správy?
Fakticky je to pravda, skutečně většina území dnešní ČR byla osvobozena hladce a bez výstřelu.
Ovšem dovolil bych si jednu metaforu:
Představte si, že gauner přepadne s nožem v ruce dům, kde nalezne ženu, po níž chce cennosti. Žena volá o pomoc, uslyší to soused, který popadne brokovnici a spěchá za ní. Gauner ho z okna uvidí, tak zahodí nůž, vyskočí oknem a prchá.
A já se ptám - osvobodil (v tomto případě spíše zachránil) tu ženu soused s brokovnicí, když nedošlo k žádnému boji, nebo gauner sám kapituloval, takže soused na tom nemá žádnou zásluhu?
A podobné je to s tím osvobozením. To, že mnozí němečtí velitelé vzali rozum do hrsti a raději se sami vzdali či odešli do zajetí, namísto zbytečného krveprolití, nijak nesnižuje význam Rudé armády, neboť nebýt jí, tak by se nevzdali. Samostatná československá armáda a revoluční gardy by také nemohly vzniknout (resp. byly by okamžitě potlačeny), kdyby už před tím Wehrmacht nevykrvácel na východní frontě.
Tedy i území, na nichž fakticky neprobíhaly boje a Němci kapitulovali bez odporu ještě před fyzickým příchodem Rudé armády, považuji za osvobozená Rudou armádou.
(stejně jako bych souseda s brokovnicí považoval za zachránce ženy, třebaže se s gaunerem přímo nekonfrontoval).
Ne, paní Nerudová, okupace to nebyla
Jak jsem již psal, dezinterpretaci a dezinformacím o těchto událostech nasadila korunu paní Danuše Nerudová tvrzením, že ze strany SSSR se jednalo o okupaci.
Vážená paní europoslankyně, pokud se chcete ohánět silnými termíny, měla byste znát jejich význam. A okupace je termín poměrně přesně definovaný mezinárodním právem. Aby bylo možné nějaké území považovat za okupované, musí na něm cizí stát vykonávat státní moc. A tu u nás ani SSSR jako takový, ani vojenská správa Rudé armády nikdy neměly. Nikdy nezasahovaly do našeho zákonodárství ani soudů.
V listopadu 1945 opustil Československo poslední rudoarmějec a naše země tak byla až do února 1948 naprosto svobodná a demokratická. A nebýt povážlivě naivního chování nekomunistických ministrů a podivně liknavého přístupu prezidenta Beneše zkraje roku 1948, mohla takovou být nadále.
Jediný podpásový úder naší státní svrchovanosti tak bylo odtržení (anexe) Podkarpatské Rusi, kterou Beneš v rozporu s ústavou odevzdal do Stalinových rukou. Ale o tom se raději taktně mlčí, protože by někdo mohl vznést otázku, zda má na něj tedy dnes právo Ukrajina.
Proč paní Nerudová plive na ukrajinské vojáky?
A s Ukrajinou souvisí i následující odstavec.
Na celé věci je nejvíce pikantní to, že - mám takový pocit - bagatelizovat úlohu Rudé armády a dokonce její počínání se nejvíce snaží ti, kteří dnes hlásají takové narativy, že ukrajinští vojáci dnes bojují i za nás. Za naši svobodu. A tak jim posílají peníze na zbraně, umísťují si ukrajinské vlajky když ne na domy, tak alespoň na facebookové profily atd.
Jenomže - v té Rudé armádě bojovalo taky nemálo Ukrajinců. Dědečkové a pradědečkové ukrajinských vojáků, kteří dnes umírají (prý za nás) kdesi na Donbasu, se účastnili toho, co bylo prý bezvýznamné, či dokonce přímo okupací.
Dokázala by paní Nerudová jít za jakoukoli ukrajinskou ženou-uprchlicí a vmést jí do tváře, že její dědeček byl okupant, co se hnal jen za kořistí a znásilňoval, kde se dalo? (Což - říkají někteří - bylo hlavní činností Rudé armády u nás.)
A proč vůbec ti, kteří dnes tolik milují ukrajinské vojáky, tak plivou na jejich předky - ukrajinské vojáky v Rudé armádě?
Neměly by současné narativy o Ukrajině ještě větší sílu, kdybyste k nim mohli přidat i slogany typu „zachránili nás tehdy, zachraňují nás dnes“?
