Článek
Nedostupné bydlení, nedokončená dopravní infrastruktura, chybějící veřejné stavby. Problémy českého stavebnictví se dotýkají úplně každého. Mohli bychom sepsat dlouhou knihu o všech problémech, které tento sektor trápí. Ať už jde o neustále rostoucí ceny stavebních prací a materiálu, nedostatek motivovaných pracovníků či boj sousedů proti jakékoliv nové výstavbě. Nad všemi těmito i dalšími překážkami však ční ta největší a nejzásadnější – extrémně složitá stavební legislativa, která výstavbu spíše komplikuje, než aby ji usnadňovala. Nejsou to jen nářky stavařů, developerů a investorů, ale objektivní popis situace. Ostatně i podle Světové banky český systém povolování staveb dlouhodobě patří k nejkomplikovanějším na celém světě. Stejně tak i statistiky Českého statistického úřadu (ČSÚ) ukazují na setrvalý pokles českého stavebnictví. Zpackaná digitalizace byla dalším hřebíčkem do rakve českého stavebnictví a další velkou ránu ve středu přidali poslanci.
Schválili totiž další novelu nového stavebního zákona, který přitom není plně účinný ani půl roku. Pomiňme nyní to, že jde už o druhou novelu nového stavebního zákona, ta první přišla dokonce v době, kdy ještě ani nebyl účinný. Deklarovaným cílem aktuální legislativní změny je návrat před letošní první červenec, ve skutečnost vytvoří ještě větší chaos a investorům a stavařům vůbec nic neulehčí. Zachovává totiž povinnost předkládat projektovou dokumentaci v digitální podobě, naopak stavební úřady budou moci při jejím zpracování využívat původní systémy. Lidem a firmám, které chtějí stavět, se tak vůbec neuleví, spíše naopak.
Poslanci změnu projednali zrychleně, což znamená, že ji schválili hned v prvním čtení. Po poslancích musí novelu schválit také senátoři a svým podpisem ji stvrdit i prezident. Otázkou tak stále je, kdy vůbec začne platit. Jak má zodpovědný investor v takové nejistotě připravovat potřebné stavby, nikdo neřeší.
Mnohem tristnější je ale jiné rozhodnutí vlády, tedy opustit rozběhlou digitalizaci a vytvořit systém zcela nový. Ten by měl fungovat nejpozději od 1. ledna 2028, tedy za další dlouhé tři roky. To je něco naprosto nepředstavitelného a neomluvitelného. Další tři roky tu budeme fungovat v jakémsi splácaném provizoriu, které pošle celé české stavebnictví hlouběji do pekla. O další tři roky prodloužíme původní stav, kdy získání stavebního povolení trvalo neúměrně dlouho. Otázkou také je, jak celou přípravu nového systému ovlivní parlamentní volby v příštím roce.
Situace je přitom už nyní kritická. Získat stavební povolení na středně velký bytový projekt, který je v souladu s územním plánem, trvá mnoho let. Zažili jsme bohužel i řízení táhnoucí se osm let. Reálně tak navrhujeme něco, co už za pár let nikdo nemusí chtít. Developer tak těžko může pružně reagovat na aktuální změny poptávky a preferencí klientů. Nové byty dlouhé povolování zdražuje průměrně o deset procent, což znamená stovky tisíc korun navíc. Doplácí na to ale úplně všichni, nejen zájemci o vlastní bydlení.
V takovém systému, kdy se musí plánovat na dlouhé roky dopředu, je důležitá hlavně kontinuita a předvídatelnost. Tedy přesný opak toho, jak vypadá česká stavební legislativa. Ta je totiž stejně chaotická jako celý povolovací proces. Stačí se podívat na minulý stavební zákon, který byl tak často novelizován, že změny už nikdo ani nedokázal spočítat. Není divu, když jich bylo na tři desítky a to včetně velmi zásadních změn. Než se nová pravidla stačila dostat do praxe, už platila nová. To působilo zmatky nejen investorům, ale i pracovníkům stavebních úřadů.
Smutnou ironií je to, že se změny nevyhnuly ani novému stavebnímu zákonu, který sliboval změnu kurzu a zásadní zjednodušení povolování nových staveb. Jeho první novela dokonce přišla ještě v době, kdy nový zákon ještě ani nebyl účinný. Přinesla přitom spoustu zásadních změn včetně odsunutí účinnosti zákona či zrušení navrhované soustavy státních stavebních úřadů. To je nyní bohužel minulostí, rodí se další zásadní novela a výrazná změna.
Developeři a investoři přitom dlouhodobě volají po jediném – jasném, předvídatelném a dlouhodobě neměnném legislativním prostředí, ve kterém se dá zodpovědně plánovat na roky dopředu. Přijměte moderní stavební zákon, připravte digitalizovaný systém, proškolte úředníky stavebních úřadů, vybavte je potřebnou technikou a dejte ruce od stavební legislativy na hodně dlouho pryč. Stavebnictví potřebuje stabilitu. Bez toho se ode dna neodrazí. Do té doby budeme stále jen nadávat na nedostupné bydlení, chybějící obchvaty měst, nedokončené silnice a železnice či nedostatek škol a jiných veřejných staveb.
