Článek
Setkal se s tím každý, kdo si v poslední době koupil plastovou láhev. Po jejím otevření zůstalo plastové víčko k láhvi připojené. Někdo se jím píchá do oka, jinému ničí pečlivě pěstěné vousy. Na sociálních sítích píší tisíce rozhořčených lidí, vznikla spousta často rádobyvtipných videí. Většina lidí nakonec dříve či později víčko stejně utrhne, čímž nařízení vyrábět plastové láhve s trvale připevněným víčkem ztrácí smysl. Kauza připevněná víčka je ale typickým příkladem toho, jaké nesmysly vyrábí a uvádí v život od reality odtržení byrokrati v Bruselu.
Zatímco připevněná víčka reálně nikoho příliš neomezují, kdo totiž chce, během okamžiku ho jednoduše odtrhne a užívá plastovou láhev jako dříve, jiná nesmyslná nařízení valící se na nás z bruselských kanceláří mají dopady mnohem horší a zásadnější. V poslední době se jich vyrojilo tolik, že ani pomalu nevím, kde začít.
Pro začátek zůstanu u oblasti, které se profesně věnuji více než 30 let. Už tři desetiletí v Ekospolu stavíme moderní byty za rozumnou cenu, která by byla dostupná co nejvíce zájemcům. Domov v námi postavených bytech našlo více než deset tisíc spokojených klientů. Spokojení jsou nejen proto, že si koupili byt s nejlepším poměrem kvality a ceny, jakého šlo v době koupě na trhu dosáhnout, ale hlavně proto, že si koupili přesně takový byt, jaký si přáli. Tuto možnost ale noví klienti kvůli Bruselu nemají. Většina se musí spokojit a něčím, co by si nikdy nekoupili.
Už několik let platí nařízení, podle kterého všechny nové stavby musí mít takřka nulovou spotřebu energie. Aby se toho dosáhlo, instaluje se do domů a bytů postavených po roce 2020 mimo jiné rekuperační systém. Aby byl opravdu účinný, nesmí majitelé větrat okny, na což je většina z nás zvyklá. Stejně jako u zmiňovaných plastových víček však smysl tohoto nařízení narazil na realitu. Lidé otevírají okna i nadále a velkou část energetických úspor pouští pánu bohu do oken. Dům či byt mají na papíru nízkoenergetický, ve skutečnosti ale energií spotřebují stejně jako dřív. Jak typické pro bruselský Kocourkov.
Uživatelský diskomfort ale bohužel není jediným dopadem tohoto nepromyšleného bruselského diktátu. Kvůli instalaci rekuperačního a solárního systému se výstavba výrazně prodražuje. Například za nový byt si kupující jen kvůli tomuto připlatí stovky tisíc korun navíc. Tyto peníze však zaplatí za něco, co by si jinak s velkou pravděpodobností nevybral. Podíl nízkoenergetických bytových budov se před účinností bruselského nařízení pohyboval v jednotkách procent. Většina trhu o ně zájem neměla. To ale Bruselu nebránilo v tom, pokřivit celý trh a z původně nechtěné marginální volby udělal jedinou možnost. Odepřel tím většině lidí svobodně si zvolit vysněný byt přesně podle vlastních představ, ale také výrazně zhoršil dostupnost vlastního bydlení.
Lidé, kteří už své bydlení dávno mají, mohli být až do nedávna klidní. Nařízení přicházející z Bruselu mířila na nově připravované budovy. To se ale nedávno zásadně změnilo. Nová energetická politika EU, na které se na konci loňského roku shodli tehdejší členové Evropského parlamentu, vlády členských zemí EU a Evropská komise, zasáhne úplně všechny. A dopady budou drtivé.
Revidovaná směrnice už nemíří jen na nově stavěné budovy, ale i na ty už stojící. Investoři novostaveb musí od roku 2030 stavět jen budovy s nulovými emisemi. Majitelé stávajících nemovitostí mají čas o něco delší, zato důsledky pro ně budou mnohem horší. Evropská unie chce dosáhnout toho, aby do roku 2050 byly úplně všechny budovy bezemisní. Jedinou výjimky by mohly mít historické a rekreační budovy, pokud jim daný členský stát na svém území udělí výjimku.
Majitele nemovitostí tímto Brusel staví před nutnost nákladných úprav, které v případě rodinných domů mohou dosáhnout i milionů korun. Pro splnění náročných požadavků nebude stačit pouhé zateplení či výměna oken, nutná budou také další opatření, například instalace rekuperačního systému. Bližší podrobnosti bohužel známy nejsou. Dohodnutý materiál jen obecně říká, že členské státy mají vytvořit národní plán renovace budov a odstranit zbývající překážky, jako je například financování a nedostatek kvalifikovaných pracovníků, kteří by měli budovy dekarbonizovat.
To je typické rozhodování bruselských byrokratů odtržených od reality. V rámci boje s klimatickou změnou stanoví ambiciózní cíle, které brutálně zasáhnou desítky milionů Evropanů, kterým vnutí povinnost obřích investic, ale už neřeknou, jak to mají udělat. A hlavně, kde na to mají majitelé nemovitostí vzít. To ať si členské státy vyřeší samy. My stanovujeme bohulibé strategické cíle a takovými přízemními záležitostmi se přece nebudeme zabývat, zní jistě bruselskými pracovnami.
Bohužel však nejde o jedinou věc, která ovlivní majitele nemovitostí. Musíme se připravit také na to, že už si nezatopíme plynem či uhlím. Už letos definitivně končí dotace na instalaci kotlů na fosilní paliva, do šestnácti let má přijít jejich úplný konec. Revidovaná směrnice zavazuje členské státy „ke stanovení konkrétních opatření pro postupné vyřazení fosilních paliv z vytápění a chlazení s cílem úplného vyřazení kotle na fosilní paliva do roku 2040“. Tato formulace de facto znamená, že se kotle na uhlí či plyn nebudou nejen smět prodávat, ale ani používat.
Ještě o něco dříve dopadne na stovky tisíc českých domácnosti jiný bruselský zákaz, i když v tomto případě nepřímý. Nová regulace týkající se sezónní účinnosti kotlů zvyšuje nejnižší hranici účinnosti ze současných 86 procent na 115 procent. Zatímco do nyní platného limitu se moderní plynové kotle s přehledem vejdou, novou hranici účinnosti splní jen tepelná čerpadla a kombinovaná zařízení. Nový limit má platit od roku 2029. Už za pět let se tak plynové kotle nejen nebudou moct na území EU prodávat, ale v případě poruchy se nesmí opravovat ani ty dříve instalované. Paradoxní je, že český stát pořízení plynových kotlů až do nedávna podporoval, domácnostem poslal miliardy korun a dotoval rozsáhlé plynofikace mnoha obcí. Není proto divu, že je využívání plynu v Česku tak populární. Z více než půl milionu bytů dokončených v Česku mezi lety 2000 a 2022 je na plyn podle ČSÚ napojena více než polovina. Větší podíl je přitom u bytů v bytových domech, dvě třetiny bytů dokončených v roce 2021 v rámci bytového domu je připojeno na plyn. Faktický zákaz plynových kotlů se tak opět dotkne stovek tisíc domácností a přinese jim nutnost obrovských nákladů souvisejících se změnou způsobu vytápění. Tato změna jako jedna z mála ještě není definitivně schválená, stále je proto čas ji odmítnout. Jen je nutné začít o ní více mluvit a nenechat bruselské byrokraty potichu ji definitivně schválit.
Všechny výše uvedené změny představují tak brutální zásah do života většiny lidí, že by jejich přijetí měla předcházet rozsáhlá diskuze, informační kampaň a referenda, ve které by měli mít lidé možnost vyjádřit se.
Také další bruselský nesmysl podkopává klíčové odvětví evropského průmyslu a tím zásadně ohrožuje konkurenceschopnost celé Evropy. Jde o zákaz automobilů se spalovacím motorem, které bude od roku 2035 zakázáno uvádět na trh. Bruselští byrokraté moc dobře vědí, že nemohou lidem zakázat používání aut, zaměřili se proto na výrobce. Těm nakázali, že od roku 2035 mohou uvádět na trh pouze takové automobily, které nevypouští žádné emise CO2. To prakticky vyřazuje ze hry všechna vozidla s benzinovým či naftovým motorem. Německo, kde je automobilový průmysl nezvykle silný, se sice stále snaží prosadit, aby se mohla vyrábět i auta se spalovacím motorem, pokud budou využívat pouze syntetická paliva. Otázkou je jakou šanci na přijetí tohoto zmírnění němečtí zástupci mají.
Stejně jako u budov se i tohle nařízení v konečném důsledku dotkne úplně všech. EU počítá s tím, že majitelé mohou používat stávající auto až do konce jeho živostnosti, která je podle Bruselu přesně patnáct let. Do roku 2050 proto chce dosáhnout toho, aby úplně všechna auta na evropských silnicích byla bez emisí CO2. Naznačuje i to, jak toho chce dosáhnout. Je to jednoduché – chce zásadně zvýšit náklady na vlastnictví vozů se spalovacími motory. Podstatně dražší budou paliva, provoz, údržba i pojištění. To by bylo, aby si lidé jen tak jezdili, čím chtějí. My jim ty vyjížďky pěkně osolíme. Co na tom, že drtivá většina ujetých kilometrů připadá na služební účely či dojíždění do práce. To byrokraty izolované v bruselských kancelářích s vysokými příspěvky na dopravu zajímat nemusí.
Evropská unie se z původního principu volného pohybu zboží, služeb a osob bohužel stala neuvěřitelným byrokratickým molochem, který se shlédl v socialistickém centrálním plánování. Politici a úředníci disponující neadekvátní mocí svými rozhodnutími ovlivňují stamiliony Evropanů. Jednají pod vlivem lobbistů a přijímají nařízení, která odporují zdravému rozumu.
Nově zvolení europoslanci by měli usilovat o rozbití bruselského hnízda byrokracie, za které by se nestyděli ani aktéři románů Franze Kafky. Původní základní smysl vzniku a existence EU, tedy usnadnit obchodování mezi členskými státy, se nejen vytratil, ale zcela otočil. Neustále přijímaná nesmyslná nařízení podnikání evropských firem komplikují a často i přímo znemožňují. Evropa si tím sama pod sebou podřezává větev. Zatímco stále řešíme boj s větrnými mlýny, nevidíme, že nám stále rychleji ujíždí vlak. Pokud velmi brzo tento trend neotočíme zpátky ke kořenům, velice brzo narazíme. A tento náraz bude hodně tvrdý. Pokud nedojde k zásadní změně, bude Evropa kvůli bruselské byrokracii a nesmyslným regulacím zaostávat a ekonomicky ji předstihnou státy jihovýchodní Asie a Čína.
