Článek
Dezorientovaná velryba se tam dostala pravděpodobně po střetu s rybářskou lodí, protože byla zamotaná do rybářské sítě. Běžně se tento druh vyskytuje v Atlantském oceánu, jeho výskyt v Baltském moři je výjimečný.
Poprvé Timmy uvízl na mělčině u města Timmendorfer Strand nedaleko Lübecku už v noci na 23. března. S lidskou pomocí se mu podařilo dostat do hlubších vod, kde ale nepobyl příliš dlouho. Znovu uvázl nedaleko Wismaru. Poté, co se zvedla hladina moře, dokázal i napodruhé sám odplout. Ani poté si svobodného pobytu příliš neužil. Už 31. března uvízl na mělčině u ostrova Poel nedaleho Wismaru. Zde doslova přežíval dlouhé tři týdny.
Zvíře dlouhé 12,35 metru, široké 3,2 metru a vysoké 1,6 metru, které váží kolem 12 tun, není na pobyt ve vodě hluboké pouhých pár desítek centimetrů absolutně stavěné. Nepřirozená poloha s nedostatkem pohybu a stravy si začaly žádat svou daň. Obrovská váha nepřirozeně zatěžovala vnitřní orgány, což zásadně ohrožovalo Timmiho život.
Právě v tuto kritickou chvíli došlo k neuvěřitelnému a hlavně nepochopitelnému selhání německých úřadů, které přitom mají ochranu zvířat přímo v popisu práce. Jednoduše se rozhodly, že se přestanou snažit o nějakou záchranu a nechají uvázlou velrybu svému osudu. Prakticky ji tím odsoudili ke zdlouhavému a krutému umírání.
S tím se ale nechtěli smířit lidí, kterým osud Timmyho nebyl lhostejný. Když nepomohl stát, pomůže veřejnost. Do čela zachránců se postavili spoluzakladatel řetězce MediaMarkt Walter Gunz a podnikatelka v oblasti jezdeckého sportu Karin Walter-Mommert, kteří celou záchranu spolufinancovali. Skupinu techniků, potápěčů a biologů vedl Felix Bohnsack, navádět velrybu do záchranné lodě pomáhal přímo ve vodě mimo jiné i potápěč Fred Babbel. Záchranáři celou dobu ostře kritizovali pasivitu úřadů, které jen čekaly na smrt velkého zvířete. Jak se ukázalo později, měly k tomu své zištné důvody. Uzavřely totiž smlouvu na pitvu velryby, zatímco ta ještě bojovala o život.
Celá věc by nebyla ani zdaleka tak skandální, kdyby německé úřady „pouze“ neposkytovaly zvířeti pomoc. Mnohem horší ale je, že aktivně blokovaly i dobrovolníky, kteří se rozhodli konat za ně. Pomocí administrativních i fyzických bariér začaly úřady záchranářům házet klacky pod nohy.
Místní úřad pro zemědělství a životní prostředí vyhlásil kolem uvízlé velryby ochrannou zónu, do které nesměl nikdo pod hrozbou vysokých pokut vstupovat. Dobrovolníci tak nemohli k Timmymu, aby ho například polévali vodou. Úřady navíc vydaly nařízení, že jakákoliv manipulace se zvířetem bez úředního povolení bude kvalifikována jako týrání zvířat nebo rušení chráněného druhu. Lidé z organizací Sea Shepherd nebo Projekt Walschutz přesto připravili a úřadům opakovaně předložili plány, jak velrybu pomocí nafukovacích vaků vyprostit. Úřady však tyto plány pokaždé svévolně zamítly s tím, že nejsou vědecky podložené, a trvaly na tom, že se musí nechat velryba v klidu zemřít.
Zároveň s odkazem na údajnou ochranu místních dun a biotopu nepovolily úřady ani vjezd bagrů a lodí na odčerpávání písku, s jejichž pomocí chtěli dobrovolníci od uvízlé velryby vyhloubit koryto, kterým by ho dostali do hlubších vod. Ochranáři se proto obrátili na soudy s žádostí o předběžné opatření, aby mohli velrybu včas zachránit.
Teprve hrozba prohraných soudů a obrovský tlak veřejnosti nejen z Německa, ale doslova z celého světa, přinutily politiky změnit názor. Německý ministr životního prostředí Till Backhaus musel pod tíhou veřejného mínění požadujícího záchranu Timmyho změnit názor a zásah umožnit. Aby se zbavil odpovědnosti za celou akci, přehodil odpovědnost za operaci zcela na soukromé subjekty.
Timmyho se podařilo uvolnit ze zajetí díky použití nákladního člunu, bagru, pevných popruhů a nafukovacích vaků. Dobrovolníci nejprve prohloubili dno a vytvořili nové koryto a tím Timmyho za pomocí speciálních popruhů a nafukovacích vaků navedli do bárky, která byla naplněná vodou. Remorkér poté tuto bárku odtáhl do dánských vod Severního moře. Vody u dánského pobřeží Skagerrak jsou hluboké a bohaté na potravu, kterou vysílená velryba nezbytně potřebuje k nabrání nových sil. Důležité nyní kromě intenzivního lovu také je, aby se v prvních dnech po vypuštění rozplaval a rozhýbal ztuhlé svaly. Klíčové však bude, zda Timmi najde své přirozené migrační trasy a vydá se po nich do své obvyklé domoviny. Zda se mu to zdařilo, ukáže tracker, který vědcům posílá jeho aktuální polohu.
První okamžiky na volném moři pod bedlivým dohledem potápěčů a biologů zachráněná velryba zvládla. Nyní už je to jen na něm, zda bude mít tento příběh přece jen šťastný konec. Vůli k životu prokázal Timmy opravdu velkou.
S odplutím do hlubších vod se problém uvízlé velryby dostal z očí veřejnosti. To by ale nemělo vést k tomu, aby se zapomnělo na skandální chování německých úřadů, které místo ochrany zvířete aktivně usilovaly o jeho život. Doufám, že chování odpovědných úředníků někdo pořádně prošetří a vyvodí z něho jednoznačnou odpovědnost. Přihlížet dlouhému a bolestivému umírání vzácného zvířete a aktivně blokovat pomoc je nelidské a mělo by být pořádně potrestáno.
Zdroje:
