Článek
Jak reálně zastropovat důchodový věk na 65 letech? O tom pojednával článek (zde), kde byly popsány základní principy zásadní důchodové reformy postavené na povinném čerpání příspěvku zaměstnavatele, výrazném zkvalitnění důchodového spoření ve 3. pilíři a jeho propojení s 1. pilířem. Je to reálná alternativa k aktuálnímu vládnímu návrhu důchodové reformy, která by zajistila dlouhodobou stabilitu důchodového systému, zastropování důchodového věku na 65 letech a postupný růst náhradového poměru, tedy důchodových příjmu vůči předešlé mzdě.
A jaké návrhy na změnu důchodového systému předkládá opoziční hnutí ANO? To nám v posledních dnech sdělila v rámci několika rozhovorů pro média předsedkyně jeho poslaneckého klubu Alena Schillerová.
Důchodovou reformu zachrání vyšší růst ekonomiky
Hnutí ANO nesouhlasí s tím, aby se důchodový věk zvyšoval nad 65 let, a navrhuje, aby vláda místo toho přijala opatření, která by zvýšila růst ekonomiky. To by podle Aleny Schillerové stačilo k tomu, aby byl náš důchodový systém trvale udržitelný a nemusel být financován z velké části na dluh. To zní jako chytré a velmi jednoduché řešení.
Je to ale reálné?
Národní rozpočtová rada (NRR) ve své prognóze z roku 2021 (zde) předpokládá, že by měl být průměrný růst ekonomiky a mezd v následujících 30 letech 5 % ročně. Tento růst by měl přitom zajistit, aby české mzdy byly postupně stejně vysoké jako rakouské. Ale ani tento růst nebude schopen zajistit udržitelnost našeho důchodového systému, jak ve stejném dokumentu konstatuje NRR.
K tomu, aby růst ekonomiky zajistil udržitelnost našeho průběžného důchodového systému, by musela naše ekonomika růst tempem ne 5 %, ale 8 % ročně, tedy skoro dvakrát rychleji, jak ukazuje model důchodového systému autora článku. I tak by ale náhradový poměr zůstal na současné, v mezinárodním srovnání velmi nízké, úrovni. Aby růst ekonomiky zajistil i růst náhradového poměru, musel by být někde na úrovni 10 % ročně.
A jaký ekonomický růst je vůbec reálný (zdroj zde)? Naše ekonomika, měřeno v HDP na osobu, rostla v posledních 30 letech tempem 4 % ročně, přitom v poslední dekádě zrychlila na 5 % ročně. Naproti tomu rakouská ekonomika si drží stabilní růst 3,5 % a díky tomu výkon rakouské ekonomiky doháníme.
Extrémním příkladem je pak čínská ekonomika, která v posledních 30 letech rostla tempem 10 % ročně, ale v posledních 10 letech zpomalila na 7 % ročně. Je ale důležité uvědomit si, že čínská ekonomika má na rozdíl od té české mnohem větší prostor pro další rychlý růst, když její výkon na obyvatele je stále méně než poloviční, než máme u nás.
Pro zajímavost, podobný výkon měřený HDP na obyvatele jako naše ekonomika má Itálie nebo Jižní Korea. Ta rostla v posledních 30 letech tempem 6 % ročně, ale v poslední dekádě už jen 4 %. S našimi 5 % tak doháníme i tuto zemi. V roce 1990 jsme za ní na 41. místě mezi všemi státy světa zaostávali o 10 míst, nyní jsme na 28. příčce pouhá dvě místa za ní.
Současný růst naší ekonomiky není ve světovém srovnání ve skutečnosti vůbec špatný. A když se porovnáme například s Jižní Koreou, známou rozsáhlým technologickým sektorem (včetně světoznámých značek jako Samsung a LG), uvědomíme si, že dosahovat dlouhodobě růstu na úrovní 8 až 10 % ročně je zcela nereálné.
Zrychlit tempo růstu ekonomiky výrazně nad 5 % se nám nepodaří a náš důchodový systém to tedy nezachrání. A z nobelovky pro bývalou ministryni financí Alenu Schillerovou nebude nic.
K této problematice můžeme předložit ještě další argument: Pokud by vyšší výkonnost ekonomiky a tím i vysoké mzdy byly schopny zajistit udržitelnost průběžných důchodových systémů, neměly by mít ekonomicky vyspělé státy s vysokými mzdami s důchody žádný problém. Opak je však pravdou. A důvodem není nic menšího než negativní demografický vývoj, který je skutečnou příčinou toho, že jsou průběžné důchodové systémy prakticky kdekoliv na světě neudržitelné. Udržitelnost důchodových systémů v těchto zemích již dávno řeší dlouhodobým spořením v kapitálových důchodových pilířích s masivním využíváním daňově zvýhodněných příspěvků zaměstnavatele, jak se můžete přesvědčit zde.
Pokud tedy hnutí ANO tvrdí, že náš důchodový systém zachrání rychlejší růst ekonomiky, pak neříká lidem pravdu. Navíc, pokud k urychlení ekonomiky vyzývá současnou vládu, je na místě otázka, proč taková opatření již dávno samo neudělalo, když bylo kontinuálně 8 let u moci. Vzpomíná si někdo, že by v té době hnutí ANO něco takového prosazovalo?
A to je z konkrétních návrhů, které opoziční hnutí ANO předkládá, vlastně všechno. Za pozornost ale stojí ještě některé jeho postoje k důchodové reformě.
Pořádnou důchodovou reformu už udělat nejde, měly se na ní použít peníze z privatizace
Další informací od paní Schillerové je, že se prý důchodová reforma dala naposledy udělat z výtěžků privatizace, nyní už to prý nejde (zde). Kolik peněz se privatizací získalo a na co by to stačilo, kdyby se všechny vložily do důchodového fondu?
Ukážeme si to na konkrétním příkladu: V loňském roce se na zajištění standardních důchodů muselo půjčit 80 miliard. Pokud bychom chtěli těchto 80 miliard získat prostřednictvím 3% výnosu z kapitálu v důchodovém fondu, muselo by v něm být přibližně 2,7 bilionu. Přitom privatizací se získal pouhý 1 bilion, jak je uvedeno v článku popisujícím, jak to s penězi z privatizace dopadlo (zde). Původně se skutečně plánovalo, že získané prostředky z privatizace budou využity na několik projektů včetně reformy důchodového systému. A jak to dopadlo ve skutečnosti? Posledních 14,5 mld. z privatizačního fondu použil šéf hnutí ANO na nadstandartní navýšení důchodů v roce 2019. Jak příznačné.
Tedy i kdyby se celý 1 bilion použil jako zdroj peněz na důchody, dalo by se z něho ročně formou výnosů použít jen asi 30 mld. Bez adekvátní důchodové reformy by však v nadcházejících letech chyběly na důchody stovky miliard ročně.
Ani příjmy z privatizace by proto náš průběžný důchodový systém v žádném případě nezachránily. Přitom to jsou dnes už jen ta „coby, kdyby“.
Když ale pořádnou důchodovou reformu, která je popsána zde, uděláme, tak jen povinným čerpáním příspěvku zaměstnavatele se dá částka 3 biliony na důchody získat během 10 let, pokud by každý ekonomicky aktivní člověk čerpal průměrně 3.000 měsíčně. Nebyly by to ale peníze ve fondu spravovaném špatně hospodařícím státem, ale na soukromých kapitálových účtech jednotlivých občanů.
Nemůžeme nic konkrétního navrhovat, protože nám chybí podklady
Pokud někdo kritizuje hnutí ANO za nedostatek vlastních návrhů důchodové reformy a že pouze kritizuje ty vládní, přijde ANO s argumentem, že mu současná vláda neposkytuje podklady, na základě kterých by své návrhy formulovalo. Může takový argument obstát?
Především samo hnutí ANO, když bylo u vlády, tvrdilo, že důchodovou reformu udělá. Ve vládním angažmá přitom bylo nepřetržitě 8 let, což se, mimochodem, žádné jiné partaji za posledních 20 let nepovedlo. A mělo dokonce 4 roky premiéra. Kdyby to s důchodovou reformou myslelo vážně, už by ji dávno provedlo, nebo by alespoň mělo podrobný návrh důchodové reformy připraven.
Přitom veškeré informace, které jsou potřeba k vytvoření jakéhokoliv návrhu úprav důchodového systému, jsou veřejně dostupné, nejde o žádné tajné informace, ke kterým by měla přístup pouze ministerstva. Informace o vývoji mezd, důchodů, demografie a celé ekonomiky poskytují v dostatečné míře Český statistický úřad a jednotlivá ministerstva. Prognózy vývoje těchto parametrů pak vytváří například NRR.
Pokud tedy někdo chce něco dělat s důchodovým systémem, má pro to dostatek informací z veřejně dostupných zdrojů.
Co říct na závěr? Kritizovat návrhy jiných umí kde kdo. Ne každý už svede navrhovat vlastní řešení. A věcně o návrzích diskutovat už umí jen málokdo, bohužel.
My občané ale od politiků očekáváme, že smysluplné řešení důchodového systému najdou a shodnou se na něm. Potřebujeme totiž důchodový systém, jehož pravidla budou jednoduchá, srozumitelná, stabilní a předvídatelná.
Použité podklady
- Web MPSV
- Autor návrhu: matematický model důchodového systému
