Článek
Jak jsem psal v několika předešlých článcích, řešením důchodového problému je výrazné posílení a zkvalitnění dlouhodobého soukromého spoření na důchod se státní podporou, které je nedílnou součástí důchodových systémů ve většině vyspělých zemí sdružených v OECD, ke kterým se řadí i ČR. Ukážeme si, že tento přístup vede k růstu důchodů bez nutnosti zvyšovat věk odchodu do důchodu nebo daně a k rychlé likvidaci důchodových deficitů. Komplexní důchodová reforma je tedy možná.
Soukromé důchodové spoření probíhá obvykle formou investování do podílových fondů. Proto se mu také někdy říká fondový pilíř důchodového systému. Paradoxně, my ho zavádět nemusíme, my ho už 30 let máme! Označujeme ho za 3. důchodový pilíř a jeho hlavní součástí je penzijní spoření, lidově penzijko.
Na rozdíl od zahraničí má náš 3. pilíř dva zásadní problémy: Není kvalitní, protože poskytuje nízký výnos při vysokém riziku znehodnocení inflací. A účast v něm není dostupná každému, především nízkopříjmovým rodinám s dětmi a lidem v produktivním věku v tíživých životních situacích.
Vládní politici konečně správně poukazují na to, že 3. pilíř neplní svoji funkci. Přitom do něho posílají ročně 15 mld. Kč. Vypadá to ale, že si s jeho nekvalitou nevědí rady. Co horšího, rady si s tím evidentně neví ani většina odborníků. Šéfové penzijních společností strkají hlavu do písku a tvrdí, že za nic nemohou, že se musí řídit špatnými zákony, které ale v minulosti spoluvytvářeli. A ostatní odborníci v lepším případě radí občanům, aby se nespoléhali na stát a na důchod si sami spořili. Jak to ale udělat, aby měli co spořit a aby bylo spoření kvalitní, to už poradit nedokáží. Nebo nechtějí? Vlastně říkají: My si s tím nevíme rady, tak si myjeme ruce a vy, občané, dělejte, co umíte.
Co bylo zatím vymyšleno na zkvalitnění 3. pilíře?
Jedním z návrhů je upravit státní podporu penzijka tak, aby motivovala k vyšším vlastním vkladům. Konkrétně by byl státní příspěvek 18% z vlastních vkladů, a to v případě, že by si lidé spořili od 500 Kč do 1.500 Kč měsíčně. Jak by to vylepšilo výsledek 40letého spoření v podobě měsíční renty vyplácené 15 let při maximálním vlastním vkladu a po odečtení inflace?
U starých smluv, penzijního připojištění (PP), by to vedlo k navýšení renty ze současných 1.900 Kč na 2.800 Kč měsíčně. U nových smluv, doplňkového penzijního připojištění (DPS), by to byla změna ze současných 3.200 Kč na 4.600 Kč měsíčně. Když ale penzijní společnosti zajistí zhodnocení na úrovni, kterou poskytují světové kapitálové trhy, byla by renta bez navrhované změny 12.300 Kč měsíčně, a po navrhované změně pak 17.600 Kč, což je prakticky dnešní úroveň průměrného důchodu!
Pojďme se podívat na druhý nápad. Zkvalitnit penzijko tak, že se omezí poplatky, které inkasují penzijní společnosti: U PP si dnes účtují 0,8% a 40leté spoření 1.000 Kč měsíčně by po odečtení inflace vydalo na rentu 1.600 Kč měsíčně po dobu 15 let. I kdyby se poplatek snížil na polovinu, vedlo by to ke zvýšení renty jen o 100 Kč na 1.700 Kč. U DPS, kde je poplatek 1%, by jeho snížení na polovinu vedlo ke zvýšení renty z 2.700 Kč na 3.100 Kč. A opět, pokud by se poplatky nechaly na současné úrovni, ale výnos by se zvýšil na úroveň dostupnou na světových kapitálových trzích, byla by renta 10.000 Kč měsíčně!
Co jsme zjistili? Že mnohem důležitější, než navrhované úpravy státní podpory nebo výše poplatků u penzijka, je vyvinout tlak na penzijní společnosti, aby zajistily výrazně vyšší výnos u PP i DPS. Bez toho jsou jakékoliv změny stále jen vyhazováním peněz z okna, a to nejen těch státních. Lépe řečeno, je to pouze házení peněz do tlamy nenasytných penzijních společností.
A jak zařídit, aby důchody rostly a důchodový systém byl samofinancovatelný a bez dluhů?
Moje odpověď zní: Všichni ekonomicky aktivní občané budou čerpat tak zvaný příspěvek zaměstnavatele, který je již řadu let ve výši 4.167 Kč měsíčně součástí našeho daňového systému. Tato částka, v ročním úhrnu 50.000 Kč, je, jak na straně zaměstnavatele, tak zaměstnance, daňově uznatelným nákladem za předpokladu, že směřuje na smlouvu penzijního spoření, a nově, pokud bude schválen připravovaný zákon, i na investiční penzijní účet. Daňově uznatelný náklad znamená, že se z této částky neplatí ani sociální a zdravotní odvody, ani daň z příjmů.
Pokud budou penzijní a investiční společnosti správně motivovány k tomu, aby bylo spoření kvalitní, pak budou v roce 2043 pro dnešní pětačtyřicátníky tvořit soukromé úspory 25% jejich důchodu, který bude o 30% vyšší, než je dnes. V roce 2060, pro dnešní osmadvacátníky, už budou tvořit 40% jejich důchodu, který budou mít oproti dnešku dvojnásobný. A dnešní náctiletí, kteří budou do důchodu odcházet po roce 2070, budou mít důchod více než trojnásobný při podílu soukromých úspor 50%! Všechny údaje jsou opět očištěny o inflaci, a vyjadřují tedy růst reálných důchodů.
A co bude s prognózovanými obřími důchodovými deficity, pokud by se neposunul věk odchodu do důchodu za 70 let nebo nezvýšily všechny daně o čtvrtinu? Po roce 2043 už žádné nebudou, důchodový systém se stane samofinancovatelný a nezávislý na demografickém vývoji!
Pokud by se systém čerpání příspěvku zaměstnavatele nastavil tak, aby byl z větší části zakomponován do přirozeného růstu mezd, pak by to minimalizovalo nároky na státní rozpočet do té míry, že by celý důchodový systém mohl být v rovnováze i výrazně dříve než v roce 2043.
Všechny údaje jsou výsledkem modelování vývoje penzijního systému na základě prognózy vývoje veřejných financí do roku 2071 vypracované Národní rozpočtovou radou, které provedl autor tohoto článku.
