Článek
Právě s touto ideou na reformu důchodového systému přišel bývalý dvojministr Karel Havlíček z hnutí ANO v diskusním pořadu Otázky Václava Moravce v neděli 24. března 2024. Co přesně místopředseda hnutí ANO řekl?
„V důchodovém systému musí být zabezpečena i příjmová stránka. Proto hnutí ANO bude navrhovat třípilířový penzijní systém, když v jednom pilíři budeme motivovat ke spoření tím, že tento pilíř bude svázán například s výstavbou jádra. Protože když to jádro bude stát 1 bilion Kč, pak stát v horizontu 20 let bude muset zaplatit další 1 bilion finančním institucím na úrocích. My říkáme ne, svažme to s tím, že ten 1 bilion vyplatíme lidem.“
Tuto myšlenku pak zopakoval při setkání nad důchodovou reformou u prezidenta republiky 28. 3. 2024.
Směřují politici k dohodě na skutečné důchodové reformě?
Předtím, než se ponoříme do detailů tohoto návrhu, je důležité zdůraznit jednu pozitivní a velmi důležitou okolnost. Myšlenka třípilířového penzijního systému padla v situaci, kdy byl místopředseda ANO požádán, aby jen nekritizoval návrhy vlády, ale předložil i nějaký vlastní. A jeho diskusní partner, ministr dopravy Martin Kupka z ODS, tento návrh přijal jako téma, o kterém je vláda připravená se s opozicí bavit. Podobně se vyjádřil i ministr Jurečka po setkání u prezidenta republiky.
Co konkrétně by to mohlo znamenat? Že si politici konečně uvědomili, že pouhé kosmetické tanečky kolem průběžného důchodového pilíře nikam nevedou a že je konečně nutné seriózně zvážit zlepšení 3. důchodového pilíře a dostat do něho víc peněz. Konkrétní podoba takového plánu ale už existuje poměrně dlouho a mohli jste se s ním seznámit třeba v článku zde. Dokonce i prezident republiky ho má k dispozici už rok.
Směr je správný, ale způsobu provedení musíme věnovat pozornost
Přes výše uvedená pozitivní očekávání ale nesmíme zapomenout, že klíčovým faktorem je správné technické provedení takového návrhu. Historie už nás poučila, že polovičatá či nedůsledná řešení, byť ideově správná, nikam nevedou.
Myslím tím, že již před 30 lety byl vedle průběžného důchodového pilíře zaveden i pilíř kapitálový, označovaný jako 3., do kterého od té doby také mohou přispívat občanům jejich zaměstnavatelé. Bohužel, jak příspěvky občanů, tak zaměstnavatelů byly navrženy jako zcela dobrovolné, což vedlo k tomu, že v něm nespoří zdaleka všichni občané a ti, kteří v něm spoří, v něm nemají dostatek prostředků.
3. pilíř tak neplní svoji funkci zdroje finančních prostředků na důchodovou rentu, která by umožňovala zvyšovat důchodové příjmy i při klesajícím důchodu z 1. pilíře.
Je půjčování důchodových úspor státu na výstavbu infrastruktury dobrý nápad?
Teď už se ale pojďme podívat, jak moc je nápad pana Havlíčka, využít důchodové úspory občanů například na financování výstavby jaderných elektráren, které bezpochyby nutně potřebujeme, rozumný.
Na první pohled to zní logicky: Stát by si místo půjčky od bank půjčil od občanů jejich důchodové úspory a za to by jim platil vysoký úrok. Stát tedy nebude zbůhdarma živit banky, ale bude finančně podporovat své občany. A zvlášť pokud by platil předpoklad pana Havlíčka, že by tak byl během 20 let mezi občany rozdělen 1 bilion Kč, by to přeci bylo jednoduché a geniální řešení.
První problém
Nebylo, protože je tu hned první zádrhel: Pokud by se musel na úrocích během 20 let vyplatit 1 bilion Kč, znamenalo by to, že by stát musel platit nesmyslně vysoký úrok 8 % ročně. Proč nesmyslný? No protože náš stát si může běžně půjčovat za úrok pod 2 % ročně. Proč by tedy měl nesmyslně výstavbu elektráren prodražovat? To by vedlo ke zbytečně vysokým cenám elektřiny.
Jednoduše řečeno, na jedné straně by občan inkasoval od státu tučné úroky, které by ale obratem odevzdal za zbytečně vysokou cenu elektřiny.
Slibovat občanům, že jim stát bude dlouhodobě garantovat vysoké úroky na jejich důchodovém spoření, je od hnutí ANO krajně nezodpovědné.
Druhý problém
To, co hnutí ANO prezentuje jako velmi chytrý inovativní nápad, se už ve skutečnosti celých 30 let děje. Jak je to možné? Už nyní 83 % peněz, které mají občané v penzijku, což je 500 miliard, státu půjčují. Penzijní společnosti totiž za ně nakupují státní dluhopisy. No a běžný úrok, který stát platí, je menší než 2 %, a proto jsou výnosy starého penzijka někde na úrovni 1 % ročně.
A to se i čelním představitelům hnutí ANO oprávněně nelíbí a chtěli by to změnit. Ale to, co navrhují, změnu přinést nemůže, protože stát si nemůže dovolit platit vyšší než nízký tržní úrok, a ten platí již dnes.
Požadovat po občanech, aby tímto způsobem investovali ještě další důchodové úspory, je od pana Havlíčka opět krajně nezodpovědné, protože jedním z hlavních problémů našeho důchodového systému je to, že úspory v penzijku velmi málo vydělávají.
Třetí problém
Pan Havlíček odhaduje, že na výstavbu jaderných elektráren bude potřeba asi 1 bilion Kč. Ale i kdyby se na to, čistě teoreticky, použily všechny prostředky, které si už dnes stát z penzijka půjčuje, pořád by 500 miliard chybělo. Otázka tedy zní, jak takovou sumu do kapitálového pilíře rychle dostat?
Na to by například muselo 6 milionů práceschopných občanů navíc spořit buď 7 let po tisícovce měsíčně, nebo 2,5 roku po 3.000. Tuší pan Havlíček, kde by na to vzali?
Pokud předpokládá, že to bude v rámci povinného spoření, protože 2. pilířem se většinou povinné důchodové spoření myslí, a to formou příspěvku zaměstnavatele, pak je vše v pořádku. Bohužel zatím ale nic takového neřekl, a nelze tedy vyloučit, že netuší, kde se na to peníze vezmou.
Čtvrtý, nejhorší problém
Předchozí 3 problémy nejsou nic proti tomu, co by se mohlo ještě přihodit. Politiky by totiž mohlo napadnout uzákonit, že důchodové úspory občanů budou povinně nebo přednostně půjčovány státu na jeho infrastrukturní projekty. O tom, že to není jen hypotetická úvaha, svědčí plán pana exdvojministra Havlíčka, že by k tomu vznikl důchodový fond, který by spravoval stát.
Je totiž zcela obvyklé, že infrastrukturní projekty jsou plánovány třeba na 200 miliard, ale ve výsledku stojí 800. A zdaleka ne vždy jde o projekty výdělečné. Není také možné vyloučit, že by prostředky z tohoto fondu byly použity třeba k zalátání díry ve státním rozpočtu. Stručně řečeno, stát by nejen nemusel s důchodovými úsporami občanů dobře hospodařit, ale mohl by je použít i k úplně jinému účelu, a budoucím důchodcům by tak mohly zbýt jen oči pro pláč.
Nejlepší bude, když stát do nakládání s důchodovými úsporami nebude zasahovat
Přitom existuje úplně jednoduché řešení: Pokud to je v rámci spořících důchodových programů ekonomicky výhodné, je už dnes možné do státních dluhopisů investovat, stejně tak je možné investovat do již fungujících infrastrukturních firem, jako je například ČEZ. Ale rozhodování musí být ponecháno na svobodné vůli občanů a finančních institucí, které důchodové úspory občanů spravují.
Anketa
Použité podklady
- Web MPSV
- Autor návrhu: matematický model důchodového systému
