Článek
Důchodová reforma je naše priorita, říkaly všechny poslední politické garnitury
Všechny poslední vládní garnitury si vepsaly na štít, že provedou důchodovou reformu. Dověděly se totiž, že současný systém je neudržitelný nejpozději při odchodu do důchodu generace Husákových dětí, což nás čeká počínaje rokem 2030. Dověděli se to od ekonomů, kteří jim ale zapomněli poradit, jak tento problém vyřešit. Nebo minimálně většina ekonomů jim to neporadila.
Ve veřejném prostoru proto můžeme většinově číst především úvahy o nutnosti změnit parametry průběžného systému včetně dalšího prodloužení věku odchodu do důchodu. Jen pár odvážlivců přitom nesměle zmíní, že by se také mohlo uvažovat o zvýšení úlohy soukromého spoření. Neříkají ale, jak to udělat.
Důchodové pojištění, které není pojištěním
Důchodové pojištění, které je dnes převažujícím zdrojem peněz na výplatu důchodů v rámci průběžného systému, už žádným pojištěním není. Jako pojištění mělo smysl v době svého vzniku v roce 1889, kdy se všichni občasné skládali na důchod pro malou skupinku šťastlivců, kteří se důchodového věku dožili. Jakž takž dával smysl v době, kdy se důchodového věku dožila většina populace, ale počet plátců byl větší nebo stejný jako počet příjemců. Ale v situaci, kdy se počet plátců zmenšuje a počet příjemců zvětšuje, tento systém žádný smysl nedává.
O tom, že taková situace nastane a že se nedá změnit, už s jistotou víme několik desítek let. A místo řešení si politici z důchodů udělali hračku. Jedni důchodcům nadstandardně přidávají, druzí posílají spoluobčany do důchodu později, další blouzní o tom, že by měl být důchod spravedlivější, a ostatní pro jistotu nedělají nic.
A co odborná veřejnost? Mlčí, nebo se v lepším případě zapojuje do důchodových komisí a pomáhá vymýšlet ty nic neřešící parametrické změny průběžného systému.
A co občan? Ten rozumný už dávno pochopil, že se na politiky a stát spoléhat nemůže a na důchod si spoří. Ti ostatní jsou odsouzeni zůstat hračkou v rukách nezodpovědných politiků.
Dobrá zpráva, řešení existuje
Příčina problému je přitom jednoduchá: ubývá plátců a přibývá příjemců, v důchodovém systému tedy ubývá peněz. Pro takovou situaci není průběžný systém vhodný. A žádnými parametrickými kouzly se nedá zachránit. Krom kouzla, že bude dostávat důchod jen hrstka šťastlivců, která se ho dožije. Jako před 134 lety. Případně, že mladí budou důchodcům odevzdávat většinu svých příjmů. Vážení politici, jste s tím v pohodě?
Jednoduché problémy mívají jednoduchá řešení: Do důchodového systému se musí dostat víc peněz. Kde se vezmou?
Kvalitní spoření 2.000 měsíčně za 40 let udělá stejný důchod, na který si nyní 40 let platíme 9.000 měsíčně. Kvalitní spoření znamená, že odborné instituce, jako investiční a penzijní společnosti, zajistí průměrné zhodnocení na úrovni alespoň 7% ročně, jak je ve vyspělém světě obvyklé. A politici zařídí, aby si dlouhodobě spořil každý, jak je také ve vyspělém světě obvyklé. To je vše, co je třeba udělat.
Řešením je tedy převést postupně významnou část průběžného systému na systém individuálních úspor. Zbylý průběžný systém pak může sloužit jako sociální pomoc občanům, kteří si z nějakých důvodů nebudou schopni dostatek prostředků na důchod zajistit sami.
Takový systém pak bude zcela nezávislý na demografickém vývoji a na momentálních rozmarech politiků. Zajistí každému důchodci mnohem vyšší příjem, než to dokáže průběžný systém. A umožní také odcházet do důchodu tehdy, kdy to bude vyhovovat nám, ne kdy nám to dovolí politici.
O tom, co je to kvalitní spoření, pojednává web srovnejinvestice.cz.
Další články k tomuto tématu:
