Článek
1. Výtahy
Díky „harmonizacím“ a dalším nařízením už nejsou výtahy jen hromada relátek a stykačů, ale takové malé výpočetní středisko a atomový kryt zároveň. Sděluje vám, že se dveře zavírají a otevírají že se jede nahoru nebo dolů. Ale při výpadku proudu oproti těm starým nikdo nepřijde s klikou a neposune kabinu do nejbližšího patra. Přitom si umím představit, že minimálně ve veřejných budovách by mělo být stavebními předpisy vyžadováno, aby výtah při výpadku proudu sám sjel alespoň do nejbližšího patra, kde by se pak dveře daly otevřít ručně. Takové výtahy existují, nechápu, proč to legislativa nenařizuje - hasičům by určitě spadnul kámen ze srdce…
2. Benzínové pumpy
Zde platíme daň za příliš spolehlivou elektrickou síť. Kdo jel někdy přes Balkán a třeba i dál na východ, při čekání až drahá polovička vystojí frontu na WC na benzínové pumpě si mohl všimnout boudiček s žaluziemi a výfukem - na tamních dálnicích je to standart, u nás ale při výpadku proudu prakticky nenatankujete. Opět bych si dokázal představit, že minimálně ty pumpy, které mají smluvní vztah s ŘSD (ostatně výběr provozovatelů na nových dálnicích v minulosti provázely i trestněprávní kauzy) by mohla být podmínka nezávislého zdroje napájení. Sice se ta investice nezaplatí, ale v rámci bezpečnosti státu to považuji za důležité.
3. Semafory
Na některých velkých a důležitých křižovatkách by měly být zálohované. Jejich odběr není velký a když jsou baterie pro minimálně 3 hodiny na každém železničním přejezdu (reálně vydrží i 12h), semafory na velkých křižovatkách by je mohly následovat. Někde by se výdrž baterií mohla prodloužit i solárním panelem. Může nastat blackout z jiných vnějších příčin, kdy bude pro policisty řízení křižovatek ta poslední priorita…
4. Mobilní operátoři
Telefonování během pátečního blackoutu bylo velmi komplikované a proměnlivé. Pracuji jako servisní technik zařízení pro dopravní infrastrukturu a musím říct, že udílet rady, pokyny a informace bylo obzvlášť složité. U O₂ buď ke spojení vůbec nedošlo, když došlo, obvykle do 20 vteřin „zvadlo“, srozumitelnost velmi špatná. Někteří kolegové na tom byli lépe, ti, co volali „z“ nebo „na“ Vodafone hůře. V telekomunikacích by se pro tyto případy mělo hodně rychle zainvestovat a situaci vylepšit, v případě napadení státu je to pro obyvatelstvo jeden z klíčových prvků.
5. Obchody a supermarkety
V případě španělského balckoutu jsem viděl reportáž o tom, jak Španělé skupují baterky, jídlo a další zboží. Je mi jasné, že žijeme v době, kdy novinář o události nejen neinformuje, ale událost často i vytváří, ale to nic nemění na tom, že v Čechách se žádné skupování trvanlivého zboží nedělo. Ani nemohlo. Až na nějaké výjimky byly velké řetězce zavřené, a tak vietnamské večerky, které jsou již několik let spásou českého venkova, byli i spásou v době blackoutu. Čestnou výjimkou byl Lidl v Horních Počernicích, kde nakupovala má kolegyně, která když se u pokladny zeptala, jestli fungují karty, tak se na ní pokladní divně podívala s tím, že je za kasou od rána a o ničem neví. Zásobování obyvatel je základním pilířem v jakékoliv mimořádné situaci, takže i zde by se mělo zapracovat.
Co naopak fungovalo zcela bezchybně, byl Český rozhlas. Ten bylo možné v autě naladit po celou dobu, nemocnic se blackout také výrazně nedotknul. S tramvajemi, metrem a elektrifikovanou železnicí nic moc dělat nejde, u té poslední jmenované snad alespoň lépe zálohovat staniční rozhlas, aby nemuseli ti zaměstnanci, kteří ještě v některých stanicích zbyli, nemuseli chodit po hale a křičet „Ještě někdo do Kolína?“
Je mi jasné, že v našich krajích je blackout naštěstí tak vzácný, že veškeré přípravy na něj nejsou ekonomicky návratné. Bylo by ale dobré, aby si i nad těmito sekundárními aspekty blackoutu někdo sednul, zhodnotil, co je potřeba ošetřit už jenom z hlediska bezpečnosti státu a rozhodl, co se kde může požadovat, a co je vhodné případně i zadotovat - umím si představit, že dotační program „zmírnění následků blackoutu“ by byl smysluplnější než „rozhledny v krajině“ apod.
Jaký názor na to máte vy?
