Židovské Brno: Kde a jak žili jeho obyvatelé?

Židovská osada se nacházela v okolí Římského náměstí mezi Horním trhem (dnešní Zelný trh) a nynější Josefskou ulicí. Jedna z pěti městských bran se nazývala Židovská (německy Judentor) a od ní vedla Židovská ulice (dolní část dnešní Masarykovy ulice). Součástí židovské osady byla i synagoga, která sloužila jako místo bohoslužeb i škola. Středověký židovský hřbitov se rozkládal za Židovskou bránou v místě dnešního pátého a šestého nástupiště hlavního vlakového nádraží. V roce 1268 král Přemysl Otakar II. svým privilegiem poskytl Židům ochranu a správu obce svěřil židovskému rychtáři, který byl jmenován přímo moravským markrabětem. Brněnská židovská čtvrť měla stále více obyvatel, takže podle královského privilegia z roku 1333 měli Židé přispívat z jedné čtvrtiny na stavbu a opravu městských hradeb. Počet brněnských Židů se zvýšil hlavně v souvislosti s velkým pronásledováním Židů v Německu ve 40. letech 14. století.

Jediným povoleným židovským zaměstnáním kromě obchodu byla tehdy lichva, tedy půjčování peněz s vysokým úrokem. Úrok se tehdy běžně pohyboval mezi třiceti a čtyřiceti procenty, což vedlo k tomu, že dlužníci nedokázali splácet své závazky a věřitelé získali jejich zastavený majetek. V roce 1377 svým rozhodnutím zrušil panovník dluhy křesťanů u Židů na jednu třetinu a roku 1411 všechny dluhy starší deseti let.

V letech 1454 a 1455 nařídil král Ladislav Pohrobek všem Židům, aby z Brna odešli a nechali zde svůj movitý majetek. Většina vypuzených Židů pak našla domov v okolních menších městech od Boskovic po Ivančice. Brněnští měšťané navíc nemuseli Židům vracet dluhy ani úroky. Všechny židovské domy nařídil panovník přenechat městské radě, která je osídlila křesťanskými obyvateli. Z původní synagogy vznikl kostelík zasvěcený sv. Maří Magdaléně, který byl v 16. století zbořen a nahrazen stejnojmenným barokním kostelem s přilehlým františkánským klášterem. Židovský hřbitov byl zrušen a kamenné náhrobky se použily jako stavební materiál. Dlouho přetrvával název ulice Židovské, která se teprve v 19. století přejmenovala na Ferdinandovu. Také Židovská brána byla roku 1835 zbořena a nahrazena Ferdinandovou branou, která v místě vydržela jen necelých třicet let do roku 1864, kdy byly definitivně zlikvidovány zbytky městského hradebního opevnění.

Téměř dvě staletí pak Židé nesměli na území Brna vstoupit ani za účelem obchodu. Za třicetileté války potřeboval panovník židovské obchodníky jako armádní dodavatele a věřitele půjček. Proto jim povolil navštěvovat trhy v královských městech. Do Brna směli vstoupit jen Židovskou branou a zboží nabízet na Rybím trhu (dnes Dominikánské náměstí). K ubytování jim byl vyhrazen objekt na Křenové ulici, kde vznikl židovský hostinec a výčep zvaný Nový svět či Na novém světě (německy Zur neuen Welt). Postupně se zde několika Židům podařilo usadit v podnájmu a na počátku 18. století jich tu žilo kolem padesáti. Mezi nejstarší tolerované Židy v Brně patřil Jakub Mojžíš, zvaný podle svého rodiště Dobruška, který vlastnil tabákovou továrnu na Cejlu a jako jediný mohl též v Brně s tabákem obchodovat.

V roce 1770 získal jeho syn Šalomon povolení ke společným bohoslužbám „u malé tóry“, což fakticky znamenalo obřady v domácí modlitebně, kterých se účastnilo až několik desítek věřících. V roce 1774 prodalo město hostinec Nový svět vdově po Šalomonu Dobruškovi Schöndl. Koncem 18. století se Brno stalo na několik let sídlem židovské sekty frankistů. Samozvaný židovský mystik a mesiáš Jakob Frank přijel do Brna na jaře roku 1773 s asi dvacetičlenným doprovodem a vystupoval jako finančně zajištěný obchodník. Usadil se v domě na Petrské ulici (v části dnešní ulice Dornych), kde strávil více než deset let svého života a vytvořil si tu přepychovou rezidenci. Přijímal v ní návštěvy a stovky poutníků a příznivců z různých koutů Evropy.

Josefínské patenty z roku 1781 přinesly Židům řadu svobod. Nemuseli už nosit označení na oděvu. Získali možnost pracovat v zemědělství, povoznictví i podnikat a vlastnit továrny. Mohli se vyučit řemeslům i studovat na vysokých školách. Zároveň však Židé museli přijmout německá příjmení z předem vytvořeného seznamu. V roce 1813 byly v Brně zřízeny židovské matriky pro evidenci narození, sňatků a úmrtí. Ještě roku 1834 žilo ve městě i na jeho předměstí jen 135 Židů. Revoluční rok 1848 a bourání brněnských hradeb od poloviny 19. století přinesly symbolicky i prolomení společenských bariér mezi křesťanskou a židovskou komunitou. Nejprve vznikl židovský spolek a na zakoupených pozemcích si Židé postavili synagogu. V městské části Židenice otevřeli nový hřbitov. V roce 1859 byla v Brně oficiálně povolena samostatná židovská náboženská obec.

Prvním novověkým brněnským rabínem se stal Leopold Löw ze Szegedinu a roku 1860 ho ve funkci nahradil Baruch Placzek, který byl také od roku 1884 až do své smrti v roce 1922 posledním moravským zemským rabínem. Vazba brněnských Židů na okolí ulice Křenová byla velmi silná a ještě v 1. polovině 20. století žila většina židovských obyvatel na Křenové či v oblasti dnešních ulic Dornych, Cejl či Bratislavská. V této lokalitě také stály všechny brněnské synagogy a sídlila tu většina židovských institucí. V Brně, které tehdy mělo necelých 60 tisíc obyvatel, žilo v 50. letech přes 2200 Židů a roku 1890 to bylo už sedm tisíc.

Na počátku 20. století a během 1. světové války přišlo do Brna několik tisíc židovských imigrantů z chudých východních oblastí rakouské monarchie (především z Haliče). Brzy po vzniku Československa byl v Brně roku 1919 založen celostátní židovský sportovní svaz Makkabi. V jeho areálu na Riviéře v Pisárkách bylo fotbalové hřiště, běžecká dráha, tenisové kurty, restaurace i letní tábor pro děti. V roce 1921 vzniklo na Hybešově ulici Židovské reálné reformní gymnasium, které ukončilo svoji činnost až za nacistické okupace. Židovské instituce byly soustředěny v dnešních ulicích třída Kpt. Jaroše (dříve Legionářská) a Koliště. Tam bylo hlavní sídlo obce a synagoga (Koliště 45). V nadačním domě Wiesnerových na Legionářské ulici byly společenské a charitativní instituce. Další nadační dům manželů Rosenthalových na Štefánikově 54 sloužil jako „starobinec“ a na Křenové 46 sídlil židovský sirotčinec. Právě v meziválečném období byla brněnská židovská obec nejpočetnější ve své historii. V roce 1938 měla přibližně 12 tisíc členů.

Z nástupem nacismu přicházelo do Brna mnoho uprchlíků z Německa, Rakouska a později i z československých Sudet. Naopak řada brněnských Židů pochopila, že ani zde nejsou v bezpečí a včas odešli do exilu mimo dosah nacismu. V letech 1939 až 1941 byli Židé u nás zbaveni občanských i majetkových práv a synagogy se často přeměnily na skladiště. Více než deset tisíc brněnských Židů bylo postupně převezeno do koncentračního tábora. Židé určení k transportu se vždy shromažďovali v budově základní školy na Merhautově ulici, kde je dnes umístěna pamětní deska. Z Brna bylo vypraveno celkem třináct transportů, první směřoval do Minsku v listopadu 1941 a poslední v létě 1943 do Terezína. Mezi odvezenými byli i známé osobnosti jako hudební skladatel Pavel Haas nebo malíř Otto Ungar. Válku přežilo jen necelých 700 brněnských Židů.

V roce 1945 brněnská židovská obec obnovila svou činnost pod vedením Richarda Spitze. Počet členů sice mírně zvýšil příchod migrantů především z Podkarpatské Rusi (po jejím připojení k SSSR), ovšem po nástupu komunismu a vzniku státu Izrael odešla řada brněnských Židů právě tam nebo jinam na Západ. V roce 1953 přišel nový rabín Richard Feder z Kolína a vrchní kantor Alexander Neufeld, jehož rodina pocházela ze Žiliny. Spolu se syny Arnoštem a Jurajem vytvářeli pěvecký doprovod bohoslužeb v synagoze na ulici Skořepka. Roku 1973 byl do čela obce zvolen Arnošt Neufeld, který po smrti svého otce Alexandra přebral i funkci kantora. V roce 1985 je zbořena zchátralá synagoga na Ponávce, takže jedinou židovskou modlitebnou v Brně zůstala funkcionalistická budova na Skořepce od architekta Otto Eislera z 30. let 20. století.

Po pádu komunismu v roce 1989 se sídlo židovské obce vrátilo do vlastní budovy na třídě Kpt. Jaroše. Svou činnost obnovil sportovní klub Maccabi. Otevřelo se Kulturní a vzdělávací centrum rabína Federa, jehož součástí je i veřejně přístupná knihovna. Po úmrtí Richarda Federa v roce 1970 zůstala brněnská obec až do roku 2003 bez rabína. Toho roku nastoupil do funkce Moše Koller a v současnosti je rabínem v Brně Menaše Kliment. Významným krokem v životě židovské obce bylo vybudování rituální lázně mikve a od roku 2007 je v provozu i košer kuchyně.

Na jaře 2019 vznikl z iniciativy brněnského spisovatele a nakladatele Martina Reinera projekt Mehrin – Moravské židovské muzeum. Mehrin je historický název Moravy v hebrejštině. Cílem projektu je představit veřejnosti působení Židů na Moravě od středověku po současnost. V roce 2023 se na Vídeňské ulici otevřelo „prozatímní muzeum“ Malý Mehrin, které nabízí výstavy, přednášky a besedy o židovské kultuře a historii. Projekt nové budovy Mehrinu vytvořil japonský architekt Kengo Kuma. Moderní stavba měla podle původních plánů vzniknout už roku 2028 na místě dnešního parkoviště před hotelem Grand, kde město Brno poskytlo svůj pozemek. Největším problémem tohoto projektu však zřejmě budou finance. Od roku 2022 se v Brně každoročně na přelomu srpna a září koná mezinárodní multižánrový festival židovské kultury Štetl Fest. Jeho program tvoří koncerty, divadelní inscenace, výstavy, přednášky, architektonické procházky, dětské dílny i různé komunitní akce.

Literatura:

Jaroslav Klenovský: Židovské památky Brna, Brno 1995.

Jaroslav Klenovský: Brno židovské, Brno 2002.

Webové zdroje:

www.zob.cz/obec/historie-a-soucasnost/historie-zidu-brne/

malymehrin.cz/

ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/v-brne-se-otevrelo-prozatimni-moravske-zidovske-muzeum-maly-mehrin-zahajil-provoz-vystavou-9914

www.idnes.cz/brno/zpravy/zidovske-muzeum-brno-navrh-stuha-japonsky-atelier.A221017_155439_brno-zpravy_krut