Článek
Po zatčení bývalého venezuelského prezidenta Madura armáda USA u venezuelských břehů, rovněž 7. ledna 2026, obsadila tanker plující pod ruskou vlajkou, přestože ho chránila ruská ponorka.
Co takové zprávy znamenají? Mění se mezinárodní řád. Ať se nám to líbí, nebo ne, svět směřuje k vícepolárnímu uspořádání podle zájmových sfér. Americká, ruská, čínská, indická, osa Turecko-Írán, případně další. Evropa však, zdá se, nadále zůstává baštou globalismu. Americký kontinent se má stát zájmovou sférou USA. Hranice zájmových sfér ale nejsou ostré a mohou se prolínat. Místem jejich střetávání bude například Afrika.
Mezi 66 mezinárodními organizacemi, které USA opouštějí, je například agentura OSN pro genderovou rovnost, různé organizace zabývající se klimatickými změnami, mírová hnutí a podobně. Zkrátka globalistické organizace, které tvoří „globální aktivistickou infrastrukturu“, a své členské země táhnou za hranice racionality kamsi do utopického absurdna.
Svět zcela bez mezinárodních organizací by nebyl lepší. Ovšem platí to jen obecně. Globalistická levice dostala celý mezinárodní a lidskoprávní systém do neúnosného stavu. Jeho reforma je fakticky za hranicí politicky možného. Právě to však globální levici na mezinárodně-právním systému tak přitahuje. Cokoli, jakákoli pravidla, se podaří zakotvit v mezinárodně-právním systému, je tím fakticky postaveno mimo všechny ty otravné demokratické procesy. A tak pro re-demokratizaci národních států zbývá jediné, tyto organizace prostě opustit. Tedy de-globalizace. Učiní-li to v tomto rozsahu velmoc, jako jsou USA, je to významný krok, který lze bez větších rizik následovat.
Nelze ale říci, že by globalisté v Evropské unii utvářející se nové mezinárodní uspořádání zcela ignorovali. Reagují však po svém. Zvyšují tlak na federalizaci EU a snaží se posílit svou roli tam, kde to vnímají jako zájmovou sféru EU. Proto jsme svědky například prosazování Paktu pro středomoří nebo programů typu Globální Evropa.
Motivací eurokratů však není demokratizace EU, ale naopak utužení globalistického režimu. Proto přicházejí s projekty jako Evropský štít pro demokracii, jehož skutečným účelem je vybudování byrokraticko mediálně aktivistické hradby kolem globalistických elit nejen v Bruselu, ale i v členských státech EU. Abychom za tento projekt ještě poděkovali, je nám prodáván jako opatření proti ruské hrozbě.
Americká administrativa na plno spustila deglobalizační proces, ve kterém zbavuje globalistické elity jejich vlivu. Začalo to již před rokem. Prvním viditelným krokem bylo zrušení agentury USAID. Spolu s tímto procesem bude docházet k oslabování vlivu mezinárodních organizací, které mnohdy slouží jako „politické ubytování“ globalistů a moralistický klacek na národní demokracie.
EU dospěla do stavu, kdy je sama sobě systémovou, nebo, jak se teď říká, hybridní hrozbou. Ekonomiky svých členských států devastuje Green Dealem a záplavou zbytečných regulací. I přes migrační pakt pokračuje v politice fakticky otevřených hranic, což starý kontinent ničí kulturně. Extrémně prohlubuje zadlužování veřejných rozpočtů, byť v tom si členské státy vystačí i samy.
EU demograficky i ekonomicky slábne. V měnícím se světovém pořádku hrozí, že slabá EU nakonec neskončí jako subjekt své zájmové sféry, ale jako objekt něčí zájmové sféry. Významně by nás mělo zajímat čí. Chceme-li v Evropě zůstat svobodnými demokraciemi, mnoho možností v tomto ohledu není. Pak je ale na místě udělat něco zásadního s globalistickými elitami v Bruselu, které se již zcela odcizily od reálného života a rozhodly se vytáhnout do konečného boje o charakter EU. Plíživě koncentrují moc a pod vlajkou jediné globalistické pravdy tlačí EU k nějaké kvazifederální podobě. Bude záležet na členských státech, kam až nechají eurokraty zajít.
