Článek
Během druhého zářijového týdne jsme pobývali na dovolené na řeckém ostrově Rhodos. Uprostřed pobytu nás zastihla zpráva o migrační katastrofě na italském ostrově Lampedusa, kam během tří dnů dorazilo 10 000 migrantů z Afriky. Do toho jsme se stali očitými svědky nelegální migrace…
Během pobytu na slunném Rhodosu jsme si udělali výlet do jedné malé zátoky již poměrně blízko k Turecku. Na malou pláž v zátoce mezi turisty z ničeho nic vpochodoval zástup asi dvaceti migrantů vedených příslušníkem některé z řeckých bezpečnostních složek. Kromě jedné ženy s asi pětiletým dítětem samí mladí muži středovýchodního vzezření. Ve stejnou dobu se na okraji zátoky objevila loď řecké pobřežní stráže a vedle ní tmavý gumový člun, na kterém tito migranti podle všeho připluli (viz obrázek). Když jsme se vraceli na ubytování, viděli jsme u silnice další, podobně velkou skupinu migrantů. Tentokrát samých mladých mužů. O kus dál posedávala žena v černém hidžábu.
Nemohu přestat kroutit hlavou nad tím, že řecká pobřežní stráž, místo aby migranty zatlačila zpět k tureckým břehům, je doprovodila, nejspíše i dotáhla, až na břeh Rhodosu. Tedy až do Schengenského prostoru, jehož jsme i my součástí. Důvody jsou víceméně jasné. Přebujelá lidská práva dávno utržená od reality a svého původního smyslu. Ale to je na jiný článek.
Za několik týdnů proběhne další kolo jednání orgánů EU o novém migračním paktu, který obsahuje povinné přerozdělování migrantů, tj. kvóty. Do dalšího kola jednání tuto legislativní zrůdnost pomohl poslat také český ministr vnitra Vít Rakušan. Cílem paktu je, aby migranti z Lampedusy, z Rhodosu a z jiných podobných míst mohli být rozvezeni po celé EU.
Na dovolené jsem podruhé, po asi sedmi letech, přečetl knihu prezidenta Václava Klause a Jiřího Weigla Stěhování národů z roku 2015, která je pronikavou analýzou problému nelegální migrace. S odstupem několika let se závěry této brilantní analýzy potvrzují. Tomu, kdo chce věci opravdu rozumět, tuto útlou knížku vřele doporučuji.