Článek
Vypuknutí migrační krize v roce 2015
Rok 2015 se stal symbolem totálního selhání migrační politiky západoevropských elit na čele s tehdejší německou kancléřkou Merkelovou a Evropské unie, která tuto krizi svou politikou otevřených hranic podporovala.
Záminkou k rozpoutání této krize se staly ozbrojené konflikty v Sýrii a nestabilní situace v Iráku a Afghánistánu. Západoevropské elity bez ohledu na bezpečnost otevřely hranice statisícům nelegálních běženců z muslimských zemí (Blízkého východu a severní Afriky). Každý z nás si pamatuje nekonečný „had“ statisíců „uprchlíků“ na balkánské cestě mířících hlavně do sociálně štědrých rájů v Německu a Švédsku za frenetického potlesku médií, činovníků neziskovek a tehdejších politiků.
Největší díl viny dopadá na západoevropská média ve své většině ovládaná novo levicovými multikulturalisty, kteří manipulovali reportáže s cílem vykreslit nelegální běžence jako oběti v kombinaci se zdůrazněním morální nadřazenosti těch zemí, které bezhlavě přijímaly.
Co na tom, že v červnu 2015, v době masového přílivu mladých muslimů z Blízkého východu byly v Jižním Súdánu vražděny, znásilňovány a upalovány zaživa křesťanky.
Shodou okolností v těchto dnech vyšly v Německu nelichotivé statistiky týkající se běženců ze Sýrie a Afghánistánu, dvou zemí, ze kterých pocházela téměř polovina nelegálních migrantů (43%) v roce 2015. Policejní statistiky jasně uvádějí, že Syřané a Afghánci páchají desetkrát tolik násilných trestných činů než němečtí občané.
Poučila se Evropa?
Čísla hovoří jasně, padáme stále do propasti, jen se zpomalila rychlost pádu
Pojďme ke konkrétním údajům, již před tragickým rokem 2015 byla čísla alarmující. Jen za rok 2014 bylo detekováno kolem 220 000 nelegálních přechodů hranic. Namísto efektivních opatření nastoupila naopak agenda otevřených hranic, jejíž důsledky vidíme v tabulce níže:
Graf-počty nelegálních migrantů1
Frontex+1, ANSA.it+1; European Union Agency for Asylum+2euronews+2; Frontex+1, eucrim.eu+1; Frontex ; Frontex+2Eunews+2
Tabulka zahrnuje všechny tři možné hlavní cesty do Evropy, tj. pěšky balkánskou cestou, mořem na italské ostrovy a konečně přes Ceutu, španělskou enklávu v severní Africe. Počty jsou přibližné, dá se s velkou pravděpodobností předpokládat , že reálné počty budou vyšší.
Kumulace
Podíváme-li se na tabulku, vidíme kontinuitu v počtech nelegálně překročených hranic. Není problém v počtu za jeden konkrétní rok, ale v kumulativním součtu jednotlivých roků. Takto po sečtení pár posledních let dojdeme k téměř stejným tragickým číslům jako z let 2015 a 2016.
Poznámka pod čarou: Sám jsem v reakci na migrační krizi v roce 2015 napsal společenský thriller/román Mračna nad Evropou. Je zajímavé, jak ji hodnotí AI:
Jednou z mála českých knih, která si za téma bere migrační krizi a dává jí konkrétní formu, je „Mračna nad Evropou“ od autora Robert Troška. Kniha je prezentována jako příběh lásky a přátelství na pozadí migračních vln, avšak interpretace je silně kritická k masivní migraci a upozorňuje na civilizační střet, kterému podle autora migrace vede.
Zatímco běžné mediální či akademické popisy migračních toků používají statistiky, fakta a právní rámce, tato kniha nabízí „alternativní“ narativ: ukazuje migrační krizi jako něco, co mění identitu Evropy a to dramatickým způsobem. Pro někoho může být její perspektiva kontroverzní, ale zároveň je příkladem literatury, která téma migrace zpracovává přes emocionální příběh, nikoli jen suchá data.
