Válka na Ukrajině: Válečná výroba

Po úspěšných podzimních ofenzívách na severovýchodě v Charkovské oblasti a posléze na jihu Ukrajiny, kde se ukrajinské armádě podařilo osvobodit celý západní břeh Dněpru včetně klíčového města Cherson, jsme se nyní ocitli ve fázi poziční války.

Klíčový ukazatel: Objem průmyslové válečné výroby

Z několikaměsíční války se tak dostáváme do únavnější opotřebovávací války, ve které vítězí většinou ta strana, která si dokáže zajistit silnější válečnou produkci. Říká se, že bitvu nebo konkrétní válečné tažení může rozhodnout geniální taktika nebo zvolená válečná strategie generálů, při vleklých konfliktech už vítězí hlavně větší objemy válečné výroby.

Samotná Česká republika dodala již na Ukrajinu více jak sto kusů obrněné techniky jako jsou tanky, obrněné transportéry nebo houfnice. Zvláště raketomety Vampír si ukrajinská strana hodně pochvaluje-video ZDE. Jenže vojenské dodávky mají své limity, sklady nejsou nevyčerpatelné a při delším vojenském konfliktu je účinným řešením nastartování kontinuální průmyslové válečné výroby jako tomu bylo v průběhu 2.světové války.

V minulých dnech proběhla téměř bez povšimnutí médií klíčová zpráva o vzniku společných česko-ukrajinských podniků zaměřených na výrobu výbušnin pro dělostřelectvo, opravy vojenské techniky, modernizace tanků a další oblasti včetně dlouhodobějších projektů.

Právě dostatek dělostřelecké munice pro děla a houfnice ze sovětské éry (ráže 152mm) je klíčovým faktorem pro obranné a hlavně budoucí ofenzivní schopnosti ukrajinské armády.

Většina dělostřelecké techniky používané ukrajinskou armádou pochází stále z dob Sovětského svazu (krátké video ZDE) a munice ze sovětské éry má ukrajinská armáda chronický nedostatek.

Opravy vojenské techniky jsou dalším důležitým faktorem, obrovským problémem při použití dělostřelectva je opotřebení hlavní. Jak známo v ukrajinském konfliktu hrají raketomety a dělostřelectvo zásadní roli na bojišti. Opotřebení se netýká jen děl a houfnic ze sovětské éry, ale i západních houfnic. Z 350 dodaných je jich už třetina mimo provoz.

Například intenzita použití vynikajících německých houfnic PzH 2000 prý překračuje v průměru třikrát až čtyřikrát standardy NATO (300 granátů denně). U dodané západní techniky je často velký problém s náhradními díly, německé raketomety Mars II mají dlouhé čekací doby. Proto zpráva o zřízení servisního střediska pro německou techniku na Slovensku založeném slovenskými a německými podniky znamená pro ukrajinské ozbrojené síly velkou podporu.

Zdroje financování jsou různé, jednak platí přímo ukrajinská strana v podobě objednávky finální munice, druhým možným zdrojem jsou mezinárodní iniciativy jako např. Kodaňská iniciativa, či spolupráce v rámci formátu Ukraine Defense Contact Group vedená Spojenými státy plus další bilaterální dohody.

Hlavní fronta je stále na Donbase (Bachmut, Pavlivka, atd.), ne jižní fronta nebo severovýchod. Na Donbasu probíhá těžiště opotřebovávací války, která může rozhodnout o vítězi, tam je většina padlých i zničené techniky.

Nyní se hraje o čas, pro ruskou armádu by bylo v současnosti výhodné uzavřít několika měsíční příměří, aby mohla načerpat síly a udeřit s větší intenzitou. I když výcvik povolaných záložáků (cca 300 tisíc) probíhá v Rusku za velkých problémů a část z nich posílají nevycvičené rovnou na frontu jako potravu pro děla, zbývající část je podrobena výcviku a i když se bude jednat jen o třetinu nebo desetinu z celkového počtu, budou znamenat pro ukrajinskou armádu značnou překážku při znovu osvobozování okupovaných území. Proto se předpokládá při zamrznutí povrchu (nyní jsou teploty nad nulou s blátivým terénem) spuštění ofenzivních operací ze strany ukrajinské armády, tolik očekávané otevření třetí fronty ze Záporoží. Za pár týdnů uvidíme.

Robert Troška, autor společenského románu Mračna nad Evropou