Čech ze Žatce emigroval do Ruska, aby našel svobodu. Nakonec narukoval do ruské „speciální operace“

„Přátelé, nastoupilo léto a k létu patří i grilování. A spojili jsme to i s rozlučkou s Václavem, který odchází jako řidič vojenských staveb,“ napsal Herzingerův sibiřský souputník a rovněž emigrant v Rusku Vladimír Gruncl, u něhož na dvorku rozlučka proběhla.

O rozhodnutí Herzingera vstoupit do ruské armády a odejít do zóny „speciální operace“ rovněž informovala ruská státní televize Rossija. „Václavovi je padesát devět let. Rusky se učil pouze ve škole. Téměř polovinu života byl řidičem kamionu a doufá, že zkušenosti za volantem mu budou užitečné pro dovážení munice, léků a lidí. Brzy Ivan (Herzingerova ruská přezdívka) odjede do zóny speciální vojenské operace,“ zmiňuje reportáž. Herzinger v reportáži dále tvrdí, že v Česku začali přepisovat historii a to se mu nelíbilo, protože ví, kdo osvobodil Československo a zná historii.

Na Herzingerovo smýšlení ukazuje i rozhovor, který poskytl Františku Karlu Ladislavovi, který je dalším českým emigrantem v Rusku. Ladislav vede kanál na YouTube a od Čechů na život v Rusku vybírá peníze.

„Jsem tady velice spokojený. Je tady krásně čisté ovzduší. Není to tady zadrbané jako v Čechách prostě nějakýma chemtrailama,“ pochvaluje si život v Rusku Herzinger. Podle něj v České republice nastupuje fašismus, což má být řízeno západními složkami a možná i Amerikou a MI6 (zpravodajská služba Spojeného království).

Herzinger dále tvrdí, že mu Bezpečnostní informační služba zlikvidovala asi tři mobily. Důvodem prý bylo, že když dal na Facebook nějaký obsah, jak se mají lidé bránit proti represivním složkám v České republice, tak mu prý odpálili telefon přes SIM kartu.

„Odpálení“ telefonu přes SIM kartu je pochopitelně neproveditelný nesmysl. Herzinger je obecně vyznavačem různých konspiračních teorií. Kromě chemtrails také konspirací o vakcínách, covidu, 5G sítích a různých spiknutích tajných spolků. Oblíbeným tématem pro něj je také údajná genocida Slovanů.

Herzinger i Gruncl jsou nicméně rádi, že už v České republice nežijí. „Přijeďte do Ruska žít, dokud je ještě možnost,“ vyzývají oba čeští emigranti žijící v zahradním domku, respektive polorozpadlé chalupě, další možné následovníky.

Co ale Herzingera přivedlo k tomu, aby vstoupil do ruské armády? Na to částečně odpovídá jeho bývalý spolužák Luboš, kterého vyzpovídal v České republice žijící ruský bloger Nikita Gorčakov. Tomu v Rusku hrozilo vězení, protože se ve svých videích zaměřil na ruskou pravoslavnou církev a majetky jejích představitelů.

Luboš zmiňuje telefonát, kdy Herzinger říkal, že by mu vyřešilo spoustu věcí, kdyby šel do války proti Ukrajině a že by mu to také přineslo benefity. „On tam (do Ruska) odjel a tři měsíce na to mu propadly české papíry,“ říká Luboš s tím, že Herzinger do Ruska odešel kvůli svobodě slova a přesvědčení, že v Rusku je větší demokracie než u nás.

Podle Luboše byl Herzinger nucen dělat ruské „papíry“ (zřejmě myslí doklady spojené s profesí řidiče nákladního auta), ale kvůli jazykové bariéře neuspěl. Tím pádem Herzinger jako řidič skončil a ocitl se kdesi u lisu ve společnosti na recyklaci odpadů.

Lze soudit, že problémy s prací a s „papíry“ v kombinaci s příslibem dalších výhod, ať už finančních nebo získání ruského občanství, byly pro Herzingera motivačním faktorem, proč se rozhodl narukovat do ruské armády a do „speciální operace“.

To v rekrutačním středisku mohla doplnit i klasická legenda o tom, že bude pouze někde v bezpečném týlu jezdit s nákladním autem a na „nulu“, jak se v této válce označuje přední linie, se vůbec nedostane. S podobnou rétorikou jsou verbováni i další migranti. Těm je slíbena nebojová role v ruské armádě, ale pak se najednou ocitnou v útočných jednotkách, odkud už není cesty zpět.

Těžko soudit, kam osud, respektive ruští velitelé, Čecha umístí, nebo už umístili. A jestli je ještě vůbec naživu, když s ním rozlučka probíhala na začátku června. Rusové lidi na frontu posílají zhruba po dvoutýdenním výcviku.

Pokud by Herzinger byl jako ostatní migranti převelen do útočných jednotek, jeho život na frontě pravděpodobně nebude trvat dlouho. Pokud by opravdu jezdil s nákladním autem kdesi v týlu, ani tam nemá vyhráno, protože nákladní automobily se stávají kořistí ukrajinských dronů. Ty pronikají do hloubky stovek kilometrů, což lze pozorovat například na okupovaném Krymu.

S největší pravděpodobností Václav Herzinger za to své hledání svobody v Rusku zaplatí životem. Vidina, že by tam odsloužil obvyklý rok, na nějž se uzavírá smlouva, a pak by ho jednoduše propustili, když Rusům zoufale chybí vojáci, je pochopitelně značně naivní.

Způsob, jak by mohl přežít a z války se dostat, ale také není zrovna lákavý. Šancí na přežití je, že by se pro ruskou armádu stal bezcenným, kdyby byl například těžce raněn a stal se z něj invalida.

I kdyby se z ruské armády dostal „bez nohou“, návrat do Česka by pro něj také nebyla výhra. Jelikož ti, co se zapojili do války na straně Ruska, dostávají v nepřítomnosti dvacetileté tresty. To by pro devětapadesátiletého Herzingera znamenalo v případě návratu prakticky doživotí.

Pokud by se chtěl z války dostat živý a zdravý, v podstatě jedinou jeho nadějí by bylo sehnat z Česka dost peněz a u svých velitelů se vykoupit. A nebyl by to první případ. Vykoupení se už povedlo dalšímu českému emigrantovi, který se zapojil do ruské „speciální operace“ Petrovi Michalů. Jemu jeho čeští podporovatelé dovezli peníze do Doněcku a Michalů se vykoupil a dostal do Ruska, kde žije jako poloviční bezdomovec. Podle jeho slov by bez této pomoci od českých přátel nepřežil.

Případ Václava Herzingera tak ukazuje, že dezinformace, konspirační teorie a ruská propaganda nejsou jen nějaký nevinný obsah na internetu. Když tomu všemu člověk propadne natolik a vydá se do Ruska hledat tu vytouženou svobodu bez chemtrails kdesi uprostřed Sibiře, může skončit úplně někde jinde, odkud už se třeba živý nedostane. Václav Herzinger je ale dospělý a vybral si sám. A za svou volbu pravděpodobně zaplatí svým životem.