Článek
Pravda samozřejmě je. Pravda je, že třeba kladivo rozbije vejce a ne naopak. Každý se o tom může přesvědčit. To je jednoduché. A pak tu jsou složitější věci. Když někdo bezmezně věří, že povodně na Moravě uměle vyvolala Fialova vláda prostřednictvím radarů Českého hydrometeorologického ústavu a ty mu máš vyvrátit, že se nic takového nestalo, tak i kdybys takového člověka vzal do těch zařízení a tam mu nějaký odborník vysvětloval, jak ty radary fungují, že ani náhodou nemohou vyvolat povodně, tak to stejně bude k ničemu, protože ten dotyčný má svoje vidění světa a něco jiného ho nezajímá. Jednoduše chce věřit svému přesvědčení a jaká je skutečnost, je mu úplně jedno.
Takže kdo určí, co je pravda? U těch složitějších věcí než kladivo vs. vejce je to o důvěře. A komu tedy můžeme věřit? U jevů vztahujících se k počasí meteorologovi se vzděláním a praxí? Nebo facebookovému propagátorovi teorie o placaté Zemi, který svá tvrzení zaštiťuje tím, že o placaté Zemi jsou videa na YouTube, takže to je pravda? V oblasti zdravotnictví máme věřit vědcům a lékařům se vzděláním a praxí? Nebo zadluženému malíři pokojů, který důvěřivcům prodává odčervovadlo pro koně a radí jim, jak ho mají užívat? V oblasti médií máme věřit novináři, který se vydá na místo, z něhož reportuje a obsah transparentně garantuje svým jménem? Nebo máme věřit anonymnímu účtu na Facebooku, který je součástí nějaké trollí továrny?
Inteligentní člověk při hledání pravdy o sobě neustále pochybuje a sleduje ty, jejichž sdělení má relevanci. Zatímco hlupák má jasno, pravda a objektivní skutečnost ho nezajímá a jen si hledá to, co potvrdí jeho vidění světa, což pak hlasitě vydává za pravdu.
