Kdo je vítězem schůzky Trumpa se Zelenským? Vůbec nikdo

Jelikož žijeme v době, kdy se reálnými stávají věci, které byly dříve jen těžko představitelné (kdo by si na jaře 2022 pomyslel, že o tři roky později budou Ukrajinci bojovat se Severokorejci v ruské Kurské oblasti), schůzka obou prezidentů dopadla tak, jak dopadla. Kdo je tedy jejím vítězem? Podle mého názoru vůbec nikdo.

Pokud se podíváme na motivaci Donalda Trumpa, ten se za každou cenu snaží odlišit od předchozí Bidenovy administrativy a je u něj patrná i chuť po jakési pomstě. Ruskou válku proti Ukrajině Trump evidentně vnímá jako něco vzdáleného a obtěžujícího, co je potřeba jakkoliv rychle ukončit nehledě na to, co výsledek bude znamenat pro budoucnost. To aby se naplno mohl věnovat pro něj významnějším tématům a upevňování své moci prostřednictvím pomsty a čistky, kdy oboje označuje jako zlatý věk Ameriky a dělání Ameriky znovu velké.

Trump hodlá využít příležitosti a Ruskem napadené Ukrajině chce „pustit žilou“ a získat její přírodní bohatství. Za to nabízí jakousi pomoc (nevíme jakou), na kterou se ale vzhledem k jeho povaze, kdy to, co platilo včera, už neplatí dnes, lze jen těžko spolehnout.

Svou roli bezesporu hraje i přebujelé ego Trumpa a jeho viceprezidenta Vance, kteří si ho očividně chtěli ještě více zvednout způsobem, že budou šikanovat a ponižovat prezidenta země bránící se dlouhé roky rozsáhlé ruské agresi, okupaci a vraždění civilistů včetně žen a dětí.

Ze strany Trumpa a Vance jednoznačně ubohé a ostudné. Myslím, že američtí diplomaté a další profesionálové zabývající se obranou, bezpečností a mezinárodní politikou, které Muskův „tým pro efektivitu“ ještě nestihl vyhodit, se teď musí obrovsky stydět.

Samotný Zelenskyj měl na výběr mezi dvěma špatnými volbami. Na jednu stranu se mohl před Trumpem a Vancem poklonit a přijmout jejich nátlak, což by současně bylo znamením pro Rusy, že Ukrajina je slabá a Rusové mohou být ve svých požadavcích ještě agresivnější. Na druhou stranu mohl tomuto nátlaku vzdorovat, což také udělal, ale to současně povede k omezení/zastavení americké pomoci. To je pro Kreml dobrou zprávou, že může být agresivnější, z Ukrajiny se pokoušet urvat ještě více a více také zabíjet.

Je evidentní, že Trump a Vance se touto cestou omezení/zastavení americké pomoci vydají. Jednoduše byla uražena jejich ega a životy ukrajinských civilistů včetně žen a dětí, které Rusové ve velkém vraždí, je očividně nezajímají. Takhle vypadá to dělaní Ameriky znovu velké? Děkuji, nechci.

Představte si, že nějaký chlap brutálně zmlátí a znásilní ženu. Ta žena hledá zastání u dvou dalších mužů. Ti jí ale řeknou, že není dostatečně vděčná a že není připravena na mír s tím chlapem, který ji brutálně zmlátil a znásilnil. Co byste si o těch dvou mužích mysleli? Asi nic dobrého, pokud nejste stejní jako oni.

Vítězem není ani Kreml, byť jeho válečná propaganda v těsné spolupráci s našimi „vlastenci“ nadšeně slaví, že Zelenského prý vyhodili z Bílého domu. Když se ale Zelenskyj nepoklonil před Trumpem, těžko se bude klanět před Putinem a obecně přijímat nějaký diktát. Cílem kremelského režimu totiž není skutečná mírová dohoda (tu by Rusové stejně nedodrželi), ale bezpodmínečná kapitulace Ukrajiny a její zánik jako suverénního státu. Na druhou stranu Rusové dozajista s nadšením uvítají zastavení/omezení americké pomoci, protože budou mít volnější ruce v dalším vraždění ukrajinských žen a dětí, což vydávají za „osvobozování“ a „denacifikaci“.

Vítězem by svým způsobem mohla být Evropa, pokud by tato další z řady skandálních událostí vedla k její větší emancipaci. Když se takto Trump a Vance chovají k prezidentovi tolik zkoušené napadené země, nelze si dělat iluze o tom, zda současné Spojené státy jsou opravdu spolehlivým partnerem. Proč by se třeba jednou Trump a Vance nechovali stejně, jako se chovají k Zelenskému, k představiteli jiné evropské země, proti níž by Rusové zahájili další "speciální vojenskou operaci"?

K tomu, že by včerejší blamáž vedla k vyšší emancipaci Evropy, jsem ale dost skeptický. Evropané se nechtějí vzdávat byť sebemenší části svého pohodlí a problém je i s pochopením, co je Putinovo Rusko zač a že na Ukrajině se nezastaví (Rusové po Američanech v Rijádu požadovali stažení NATO z východního křídla. To znamená včetně České republiky.). Jenže až Evropa vše plně pochopí, bude to v situaci, kdy už bude bohužel pozdě, protože na nás poletí ruské rakety, před nimiž se ale vyššími důchody a provoláváním „my chceme mír“ neubráníme.

Že si nelze dělat velké iluze, ukázala i Macronem svolaná schůzka ihned po Mnichovské bezpečnostní konferenci. Na jednání, které mělo ukázat jednotu, vůli a odhodlaní, ale Macron pozval jen někoho a výsledkem bylo, že se jednotliví účastníci mezi sebou neshodnou.

Podobný počin nás čeká tuto neděli pod taktovkou britského premiéra Starmera. Jednání může být unikátní příležitostí, jak by Evropa mohla Američanům i Rusům vytřít zrak a narovnat si pokřivené sebevědomí. Ale to bych byl asi až moc velký optimista, i když naděje umírá poslední.