Vadí vám Ukrajinci a nemůžete je vystát? Možná ten problém nebude u nich, ale někde jinde

Mezi lidmi, které jsem poznal, nejsou samozřejmě pouze Češi. Znám například jednu rodinu z Charkova, která sem přišla hned na začátku plošné ruské války proti Ukrajině. Tedy přišla v době, kdy naši „vlastenci“ seděli u piva a nadávali, jak se mají špatně.

V Česku rodina šla do velkého rizika a pronajala si takový vybydlený obchod na sídlišti, zatímco naši „vlastenci“ seděli u piva a nadávali, jak se mají špatně. Svépomocí prostor zrekonstruovala a založila v něm firmu, obchod s potravinami a výrobnu hotových jídel.

V průběhu času, kdy naši „vlastenci“ dál seděli u piva a nadávali, jak se mají špatně, celá ta rodina čtyři roky tvrdě pracovala každý den od nevidím do nevidím, aby se jim tu firmu podařilo rozjet. A jen si mezi řečí připomeňme dalšího dříče, ukrajinského olympionika, který v Brně kope výkopy.

Dcera, která chodí do školy a rychle se naučila česky, pomáhá s prodejem a také se stará o marketing spočívající v tom, že dělá krátká videa na sociální sítě. Na videa nabízející ukrajinské varenyky a boršč samozřejmě reagují i naši „vlastenci“ prostřednictvím komentářů, že dívka má „táhnout zpátky na Ukrajinu“.

A mladá slečna je vskutku šikovná a česky mluví dobře, i když nějaký přízvuk asi bude mít vždy. U maminky je to horší a ta moc česky nemluví. Ale těžko se mohla naučit česky, když je v podstatě každý den v práci od rána do večera. Mezi hrnci a pánvemi se dá jazyk zlepšit jen těžko.

Ale to už by našim „vlastencům“ nedošlo, že neznalost češtiny má takové opodstatnění. Na prostou informaci, že se paní ani po čtyřech a půl letech nenaučila pořádně česky, by naši „vlastenci“ pravděpodobně reagovali takto: „Ať táhne zpátky na Ukrajinu, když se za čtyři roky nenaučila česky.“

Během tohoto léta rodina jela na dovolenou na týden do Řecka, takže už to asi mají nějak zaběhlé a podnikání snad funguje, zatímco naši „vlastenci“ ještě stále sedí u piva a nadávají, jak se mají špatně.

Ta ukrajinská rodina, která přišla jen s tím, co dokázala naložit do auta, kdy u nás začala bez znalosti jazyka, bez znalosti prostředí, bez různých kontaktů apod., tak za čtyři roky vybudovala životaschopnou firmu, zatímco naši „vlastenci“ ty roky strávili sezením u piva a nadáváním, jak se mají špatně.

Jenže teď je tu další problém. Nyní ta ukrajinská rodina, která si vše tvrdě odpracovala, má paradoxně obraz bohatých vlastníků firmy, co si jezdí na dovolenou do Řecka, zatímco naši „vlastenci“ sedí u piva a nadávají, jak se mají kvůli Ukrajincům špatně a že Ukrajinci si u nás žijí lépe než Češi. A to se nesmí, protože „my jsme tady doma“.

A když to vše ti naši „vlastenci“ u piva pozorují, samozřejmě tu ukrajinskou rodinu nenávidí, protože si dovolila tvrdě pracovat, něco budovat a nyní je za to odměňována. Ale co s tím mohou naši „vlastenci“ udělat? Sebrat jim ten obchod? Sebrat jim auto? Deportovat je? To naši „vlastenci“ nemohou, i když by nejspíš rádi.

Tak se naši „vlastenci“ alespoň radují, když ruská bomba na Ukrajině zabije nějaké ženy a děti, protože alespoň tak Rusové svým způsobem naše „vlastence“ pomstí, když naši „vlastenci“ ten obchod a zaběhnutou firmu nemají, zatímco ti nenávidění Ukrajinci ano.

Co si to vůbec ti Ukrajinci dovolili, že si tu založili firmu, tvrdě pracovali a uspěli! To jim prostě ti „správní slušní Češi“ nesmí tolerovat! A vůbec! Ať táhnou zpátky na Ukrajinu!