Článek
Výběr mého budoucího auta začal před lety. Proč? Protože jsem vždycky rád připraven. Donedávna jsem jezdil prémiovým hybridem (nikoliv plug-in, ale „plnotučným“, poctivým hybridem) a upřímně – to auto jsem měl, a vlastně stále mám, hrozně rád. Tak možná vás napadá, proč jsem ho měnil.
No, je to jednoduché – bylo velké, pohodlné, ale trošku sterilní. Po letech v něm strávených jsem začal přemýšlet nad dvěma věcmi – co sakra budu dělat se vší tou elektřinou, kterou mi generuje FVE, a jestli si nezasloužím i trošku zábavy. Ideálně obě věci zkombinovat.
A tak jsem před pár lety začal zkoušet různá auta. Udělal jsem si v průběhu roku tour de dealer a hodnotil nejen auto jako takové, ale i přístup, ochotu a řekněme „komunikaci“.
Každopádně – výběr EV auta je podobný jako u jakéhokoliv jiného automobilu, přesto je úplně jiný. Je potřeba si říct, že tato technologie v nějaké použitelné variantě je tu relativně krátce. Jasně, máme první generace Tesly Model S (ty drží pohromadě už jen díky Elonovým slibům), pak takové ty nesmělé pokusy jako Nissan Leaf (gratulace, pokud najdete kus, co ještě funguje spolehlivě) apod. Reálně vnímám jako klíčový rok pro EV sektor rok 2019. Přišly první úplně dospělé EV jako Tesla Model 3, Audi e-tron, ID.3 (ale o tom raději pomlčet) atd. Prostě reálně tento sektor funguje víc teprve 6 let – a to je opravdu ještě začátek.
Pokud dojdete k tomu prozření, že takové auto je pro vás to pravé – třeba proto, že máte podobné podmínky a styl dopravy jako já –, tak na vás dýchnou nové názvy, pojmy a vlastně i úplně jiný produkt.
Pořád budete vybírat podle toho, jestli pravidelně vozíte svých 5 dětí nebo jednoho psa. Stále tam bude otázka, jestli máte raději pohodlí, nebo naopak musíte mít auto jak prkno, co má 500 koní. Pořád budete řešit, jestli do kufru hodíte kočárek, nebo vám stačí basa piv a spacák, jestli jezdíte na hory, nebo naopak máte jen nákup a domů. Tohle všechno platí stejně pro EV jako pro spalovák.
Jenže v závislosti na tom, že technologie EV je jednoduše jiná, tady podobnosti končí. Myslím, že je dobré si něco nastudovat ještě předtím, než se člověk pustí do nákupu, nebo třeba i projížďky. Znalost tohoto segmentu totiž nepatří mezi silné disciplíny prodejců – a jak jsem zmiňoval minule, ani dovozců.
První a největší strašák EV je baterie. Jasně, pokud člověk narazí na internetu na určité weby, má pocit, že auto nikam nedojede, budete hodiny nabíjet a vlastně celé je to omyl. Samozřejmě – pokud si pořídíte auto z roku 2012 a s jeho baterečkou pojedete na cestu kolem světa, asi problém máte. Nicméně v realitě to zas tak složité není.
Baterie se může rozbít, stejně jako se může zadřít motor. Oprava obojího je drahá. Většina výrobců dává na baterii 8 let záruky + hodně přes 100 tisíc kilometrů. To v praxi znamená, že i když si teď koupíte jedno z prvních slušných EV, baterie nejspíš bude ještě v záruce – pokud to nebyl nějaký taxík. A pokud dojde k problému, u novějších baterií se mění jen moduly, málokdy celé baterie za statisíce, jak se snaží někteří lidé namluvit. Výměna modulu mimo záruku není likvidační záležitostí – řekl bych, že je velmi podobná generálce motoru nebo oblíbenému kombu „rozvody, převodovka, pumpa“.
Setkal jsem se i se zajímavým názorem, že baterie je ekvivalent 25 litrů nádrže. Ono to vlastně je pravda – a ruku na srdce, kdyby měl spalovací motor účinnost 90 % (a ne těch běžných 30–40 %), tak by vám to taky stačilo. Každopádně – pro výběr auta je dobré vědět, jakou chemii baterie má, co to pro vás znamená z pohledu nabíjení, a podle toho volit. Řekl bych, že je to podobné, jako když se rozhodujete, jestli chcete benzin nebo naftu. Tzn. jezdím kratší nebo delší trasy? Potřebuju baterii, co zvládne rychlé nabíjení?
Baterií je dnes ohromné množství typů a vyplatí se zjistit u konkrétního auta, jaké byly svolávačky, jak to automobilka řešila, jak časté ty problémy jsou a jestli se týkají jen nějakých sérií výroby (což je docela běžné). Opět si pomůžu přirovnáním ke spalováku – jsou konkrétní motory, které už z výroby měly více problémů než jiné. Jsou nespolehlivé, ale to neznamená, že všechno je špatně – jen to chce vědět.
Specifikem EV je právě chemie baterie. Tady se dostáváme do oblasti, kde je opravdu fajn mít nějaké znalosti. Například LFP baterie jsou fajn – můžete je běžně nabíjet do 100 %, jsou bezpečnější, ale mají horší hustotu. To znamená, že jsou kapacitně slabší, zároveň těžší a málokdy zvládnou rychlé nabíjení. Naopak NMC baterie (nikl-mangan-kobalt) jsou náchylnější na 100% nabíjení (ideálně jen těsně před delší cestou, jinak max. 90 %), ale zvládají vyšší nabíjecí výkony a dodávají větší množství energie – proto je najdete spíš v silnějších autech.
Dojezd – druhý největší strašák elektromobilů. Já sám jsem před pár lety měl vlastně ten stejný názor. Bál jsem se, že přijedu z práce domů, v baterce 1 %, doma apokalypsa, a já někde budu hodinu nabíjet, abych mohl třeba odvézt ženu do nemocnice.
Pak jsem si to zkusil spočítat (fakt to někdy zkuste bez předsudků, pomáhá to). Ok, auto, co jsem si vybral, má ze 100 % na 0 % tabulkový dojezd 450 km (o WLTP později). Reálně nabíjím do 80 %, takže tabulkový dojezd mám nějakých 360 km. No a zbytek závisí na podmínkách, trase apod. Nicméně je to nějakých ±20 % – zase podle baterie, efektivity pohonu atd. Při mém běžném okruhu 100 km je to vlastně úplně na pohodu, i s těžší nohou.
Co se týče WLTP dojezdu – jak jsem psal v prvním článku:
Pokud jste obchodák, co najezdí denně 1000 km, tak bych se na EV vykašlal. Bude vás to štvát.
Pokud jste běžný člověk, co má auto na dojíždění do práce, školy, k rodičům, na chatu o víkendu, 1× ročně do Chorvatska (a nevadí vám občas si protáhnout nohy), tak vám to reálně může stačit. Zkusím popsat proč:
Před dvěma lety jsem měl půjčené elektroauto na týden, abych si s tím zkusil žít. Ráno jsem odjel, obchůzky, práce, nákup – prostě normální provoz. O víkendu návštěva. A zjistil jsem, že jsem nikdy nepřijel domů s méně než 30 % nabití, píchnul jsem to do zásuvky a nestaral se. Ráno zase plná – a tak pořád dokola.
Po týdnu, když jsem auto vracel, jsem si uvědomil, jak mě vlastně otravuje myslet na tankování. Nemáme v okolí žádnou slušnou benzinku, takže občas musím řešit, kde a kdy natankovat, abych se druhý den nezdržoval. Rozežranost? Možná. Ale líbí se mi mít plnou každý den.
K dojezdu ještě finálně:
Lidi se často pohoršují nad tím, že automobilka udává dojezd 600 km, ale auto dojede jen 400. Opět – je to stejné jako u spalováku, kde vám výrobce říká „5 l/100 km“, ale po dálnici si vezme 8, na okresce 4 atd. Je to nějaké orientační číslo – záleží na použití, podmínkách, stylu jízdy. A přesto nikdo neřeší, že si spalovák vezme 8 místo papírových 6,5 litru.
Takže – všechno si dejte na papír. Vyberte si, co se vám líbí, co vám dává smysl – a hurá na nákup. Nebo ne?
No… spíš ne. Oproti spalováku má každé EV trošku jinou filozofii.
Jsou tu Tesly – softwarem definovaná auta, která mají spoustu výhod, skvělý poměr cena/výkon, ale taky jednu z nejtoxičtějších komunit, co jsem kdy viděl. Pokud vám sedne design, nebo spíte s fotkou Muska pod polštářem – bude to pro vás ideální volba. Jsou efektivní jako nic jiného, komfort zvládají už hůře, ale software mají špičkový.
Pak jsou tu legacy automobilky, kterými Tesla fans opovrhují. Ale nenechte se mýlit – i ty nabízejí velmi dobrá auta. Jen je vnímejte tak, jak je znáte – jen s jiným pohonem.
Je to asi jako ve světě spalováků – někdo má BMW, někdo Audi, někdo Ford. Každá značka má svou fanouškovskou základnu. Specifikem EV komunity je, že se místo výfuků, zvuku a kůže porovnává nabíjení, dojezd a odezva infotainmentu.
Tohle všechno jsem si dal na papír a vyrazil na svou tour de dealer. S každým autem jsem se svezl, vyzpovídal prodejce. Musím říct, že to byla hrozně cenná zkušenost a doporučuji ji všem. Pokud teď vybíráte nějaké vozítko, se kterým chcete být šťastní, vyzkoušejte jich co nejvíce (ideálně na pár dní).
Doporučuji se ale zamyslet nad technologiemi, které jsem zmiňoval. U EV hrají mnohem větší roli než u spalováku.
Možná to vypadá, že uměle vyzdvihuji EV a opovrhuji spalováky. Opak je pravdou. Já dlouho zvažoval, že si – když už si zasloužím trochu zábavy – pořídím nějaké vozítko, co bude hrozně nepraktické, ale o to víc bude řvát do světa, že je rychlé.
Fakt jsem pohon tolik neřešil. Jenže pak mě napadlo: takové auto se spalovacím motorem stojí stejně, dojezd na nádrž má ještě menší (protože to žere jak německý zájezd), servis padne na druhou hypotéku, a přebytky elektřiny mi to taky nevyřeší. O mé neochotě tankovat ani nemluvím.
Jako bonus sice dostanu krásný zvuk, přirozené cukání, sportovní zážitek a luxusní design… No a teď babo raď.
Možná rada na závěr:
Zkuste si udělat vlastní názor. Nesledujte slepě jednu či druhou stranu barikády. EV mají svoje výhody, nevýhody – a rozhodně si nemyslím, že jsou pro každého.
Respektive ano – zvládnou všechno. Ale v mnoha případech už je to na úkor komfortu – a to podle mě není ten správný důvod, proč utrácet za drahé auto.
Na internetu najdete různé weby, youtubeři… každý si jede to svoje. Ale věřte mi: vaše osobní zkušenost bez předsudků vám nejlépe napoví, jestli je tenhle pohon pro vás.
Možná poslední poznámka na závěr: v koloně neumrznete ani neuhoříte o nic víc než ve spalováku. Na druhou stranu – není to nesmrtelné auto, které vás přežije, jak tvrdí někteří fanoušci.
No a příště – co třeba Čína a její auta?
Zajímá vás téma? Klidně pište do komentářů.
