Článek
Původním záměrem tohoto blogu bylo dát trošku nezaujatý pohled na to, jak jsem přemýšlel nad výběrem nového auta. Zkusil jsem popsat, proč jsem si nakonec vybral elektroauto, co jsem u toho vše zvažoval a dotkl se i čínských aut.
Mojí ambicí nebylo někoho přesvědčovat, že jedině můj pohled je správný. Určitě nebylo cílem někoho naštvat nebo jakkoliv popudit. Myslím si, že ti, kdo elektroauty pohrdají, jimi budou pohrdat dále a žádný můj pohled na tom nic nezmění, jakkoliv si myslím, že je to škoda. Jestliže člověk dogmaticky trvá jen na konkrétní technologii, může se potenciálně připravit o spoustu zajímavých aut. Žádné není dokonalé, žádné není univerzální pro všechno a žádné vám nedává naprosto dokonalý poměr cena/výkon – ale výběr je, a není malý.
Pokud bych měl dát radu člověku, který není vyloženě proti elektroautům, ale prostě je nezná, nebo nad nimi nepřemýšlel a zároveň není ovlivněn hospodskými kecy o tom, že shoří někde v koloně, tak ta rada by byla: vyzkoušejte, počítejte a dejte si na čas.
No a co mi za chvilku přistane před barákem? Bude to Porsche Taycan z roku 2023. Ano, není to lidovka, určitě není pro každého, a níže zkusím shrnout, proč konkrétně jsem se rozhodl právě pro toto auto, a naopak pro koho to auto rozhodně není a měl by se mu vyhnout obloukem.
Proč jsem si to auto vybral?
Elektroauta mají krásnou vlastnost – zrychlení a okamžitý výkon v každé fázi otáček motoru. Toto mají téměř všechna EV společné, tedy kromě většiny francouzských a některých levnějších čínských aut. Nicméně hodně EV už díky své hmotnosti a obecnému přístupu k řízení to má spíš jen jako party trik. Sešlápnete, neznalého člověka to zarazí do sedačky, vytřeští oči a zařve „wooow“. Jop, to umí většina. Taycan je ale specifický v tom, že auto je naladěno sportovně, řidičsky – to znamená, že vás baví nejen při jízdě rovně, ale je skvělý i do zatáček. Jeho hmotnost už je na úrovni pěkně macatých spalováků či hybridů. Takže suma sumárum – Taycan je za mě EV, které mě baví. Baví mě jeho výkon, řízení, stabilita, ale i pohodlí. A to je kombinace, kterou málokde dostanete.
I když jezdím dlouhé trasy jen občas, tak rychlost nabíjení je u elektra důležitá a tady to fakt pro mě není problém. Schválně jsem si udělal pár delších tras se spalovákem a sledoval, jak často přirozeně zastavím, že si chci odpočinout, dát kafe, jít na záchod apod. Vesměs ty zastávky korelovaly s tím, jak často potřebuje nabít. Jasně, zastávkám na kafe se všichni odpůrci EV aut smějí a určitě věřím, že jsou lidi, kteří zastaví jednou za 1000 km. Já takový holt nejsem, kafe mám rád a na záchod chodím taky tak nějak normálně. Nabíjení u tohoto auta trvá do 20 minut, a to je tak akorát pro mě. Delší čas už by mě štval.
Servis je taky otázka.
Je za mě mýtus, že servis EV je zadarmo. Není a nikdy nebude. Ano, Tesla říká: „Nejezděte do servisu, je to zbytečné.“ Asi konkrétně pro tuto značku to tak je. Na druhou stranu jsou české servisy neustále plné a objednáváte se tři měsíce dopředu, takže buď s tím furt má někdo nějaký problém, nebo ty auta pořád bourají, nebo holt servisní zázemí je důležitější, než si někteří připouští. Faktem je, že na EV autě se standardně servisuje méně věcí než na spalováku. Na druhou stranu automobilky nejsou charita, takže si holt část z toho vezmou zpět na hodinových sazbách. To je nějaká realita. Samozřejmě čím dražší a výkonnější auto, řekněme i prémiovější značka, tím ty sazby jsou vyšší. Bylo by naivní si myslet, že si člověk pořídí Porsche a do servisu za 10 let nepáchne a všechno bude sluníčkové.
Zkusme si teď udělat jednoduché porovnání. Zmíněný Taycan (ale podobně to platí třeba pro BMW i4/i5) má klidně 500+ koní. To je brutální výkon, se kterým se fakt málokdy stane, že by vám chyběl v nějaké situaci. Pojďme si to srovnat s obdobným spalovákem. Pokud si pořídíte auto typu Audi RS5, Porsche 911, případně jakékoliv obdobné auto od BMW jako M3, M5 atd., tak co se standardně řeší? Měníte oleje – jasně, to je potřeba, většinou řešíte často brzdy, svíčky atd. Toto vám u EV odpadá. Jednou za pár desítek tisíc km uděláte nějakou generálku motoru či rozvody – a tady je ta hlavní změna. Na toto se u výrobce žádná záruka nevztahuje a generálka šestiválce či osmiválce rozhodně není lidovka za pár tisíc. Mnohdy ani za pár desítek tisíc. Platí tedy otřepané: kdo chce opici, musí mít na banány.
Pokud chci provozovat takové auto, tak holt musím vědět, že to není jen to super ježdění, ale že automobilka ze mě vytáhne další peníze za servis – a ne málo. U takto výkonných elektroaut ale máte většinou předepsané servisní intervaly po 2 letech a většinou přesně znáte cenu. U Porsche se pohybuje kolem 20–30 tis., u BMW je to ještě výrazně méně, u Audi také. Ať tedy jsem přísný – ročně vás pravidelný servis vyjde v průměru kolem 12–15 tis. Kč. Upřímně – to je méně než výměna oleje v řadovém šestiválci, co ani takový výkon fakt nedává. Ostatní úkony, jako nápravy, tlumiče – to vše zůstává, není to levné, ale u takových aut to není levné ani u spalováku, ani u elektra. Chtěl jsem tedy výkonné auto, vím, že za něj budu něco platit, ale nechtěl jsem platit za věci, které bych u spalováku prostě musel.
Palivo a další provoz je diskutabilní.
Takto silné auto žere. No, ono musí. Klidně si někde řekne 15 l/100 km. Při dnešních cenách jsme hned na pár tisících měsíčně. Taycan žere taky – není to úsporné auto a ani tak není zamýšlené. Pokud budete někde nabíjet za 20 Kč/kWh, tak to bude drahé – asi ne dražší než benzín, ale zadarmo to taky není. Pokud máte podmínky, které jsem zmiňoval v prvním článku, tak doma nabijete za pár korun a provoz u takto výkonného auta bude rozhodně levnější než u spalováku. Ale opět – chce se to zamyslet.
Strašák baterky – a to zvlášť u prvních Taycanů – je velký.
Byly na to svolávačky, některé servery straší, jak je to past apod. Naštěstí tyto věci dost pokrývá záruka, ale bylo to pro mě naprosto zásadní téma, které jsem řešil, když jsem vybíral konkrétní modelový rok. Důvod je ten, že hlavní problémy – podobně jako u dalších aut, bez ohledu na pohon – jsou v prvních měsících či letech nového modelu, než se vychytají všechny mouchy. Tady Taycan není výjimkou. Prostě první roky byly náchylné na chyby v bateriích, s dalšími je to lepší a facelift zatím neukazuje závažnější problémy. Je to podobné jako u spalováků, kdy některé mají konstrukční chyby takové, že třeba žerou olej, nebo se jim více opotřebovává nějaká součástka. Teď je otázka – dává vám automobilka záruku 8 let na motor? Myslím, že ne.
V kostce – toto auto jsem si vybral, protože mě prostě baví, líbí se mi, hned si mě získalo.
Líbilo se mi, jak se řídí, jak jede, jak je udělané, a zároveň mě nezruinuje na provozu, vyhovuje mým denním nárokům i nárokům na delší cesty. Prostě žádné jiné mě takto nenadchlo. A to i přes jeho chyby.
Stejně jako cokoliv jiného, i zde jsou chyby – a málo jich není.
Zkusím se tedy rozepsat i o tom, proč konkrétně bych si toto auto nemusel vybrat.
- Blbě se do něj nastupuje. No ještě aby ne – je to sporťák. To prostě není nějaké SUV, kam naskočíte jako kamzík. Pokud máte dva metry a bolí vás záda, nebo jinak jste pohybově indisponovaní – nekupujte to! Radši do něj ani nelezte, abyste se vůbec dostali ven.
- Cena. Jasně, pokud jste člověk, co má rozpočet 300 tis. na auto a víc z jakéhokoliv důvodu nemůže, nebo nechce dát, pak toto auto pro vás prostě není. Naprosto to respektuji a je to úplně v pohodě. Já si na něj taky dost dlouho šetřil, taky jsem musel počítat, protože nejsem milionář, co chce spláchnout peníze do záchodu. Zároveň s tím, konkrétně u EV aut a u Taycanu zvlášť, je velký propad hodnoty. I to byl důvod, proč jsem zvolil dvouleté auto. V té době už má za sebou propad 40–50 %, a ten zbytek prostě absorbuji. Pokud vám toto nedá spát – ruce pryč.
- Není to nejpraktičtější auto na světě. Jestliže váš režim je, že naložíte tři děti, dvě chalupy, čtyři psy a všechny tchyně a vyjíždíte každý víkend na výlet, tak toto není auto pro vás – ani v kombíku, a už vůbec ne v sedanu. Najděte si jiné, bez ohledu na pohon.
- Máte závistivé sousedy. Narovinu – toto auto vyčnívá. Byla to paradoxně jedna z věcí, které jsem fakt řešil. Ne proto, že bych se bál, že mi někdo z okolí to vezme klíčem, ale protože svět není sluníčkový a stačí ho nechat ve městě – a je to. Já si to auto nekoupil, abych se chlubil (naopak – pokud se chcete chlubit, asi moc lepších aut neseženete), ale kvůli sobě. A pozornost je pro mě vlastně negativum.
- Bydlíte v paneláku nebo kdekoliv, kde přes noc není zásuvka. I když se Taycan nabíjí rychle, i když vám budou lidi říkat, jak je fajn, že si můžete nabít někde v obchodňáku, zatímco nakupujete (proboha, kdo jezdí do obchodního centra na 6 hodin nakupovat?), tak už jste otrok svého auta. A to je za mě špatně. Nadšenci, prosím – ale za mě je to kravina. V dnešní době prostě potřebujete místo, kde auto máte, a zatímco se nabíjí, je vám plně k dispozici. Nemusíte jet přes půl města, abyste si nejdřív nabili a pak někam jeli.
- Je to kráva. Ono to na fotkách nevypadá, ale to auto je velké, dlouhé a široké. Je to prostě buřtík, byť nízký. Pokud bydlíte v úzké jednosměrce, nájezd k baráku připomíná bobovou dráhu a šířka vašeho parkovacího místa je tak na smartíka, tak si to proboha nekupujte – parkování se pro vás stane noční můrou.
- Jste technologický nadšenec, co miluje velké displeje, fičurky jako prdění a jihnete při každé SW novince? Tak tohle fakt není pro vás. Toto je auto určené na jízdu, na řízení – a software a infotainment tam je, aby tam byl. Dáte si tam navigaci a pustíte hudbu. Víc od toho nečekejte. Je to i jeden z důvodů, proč tímto „tesláci“ tak opovrhují – protože pro ně je to chyba. Pro mě ne. Já se za jízdy v obrazovkách nehrabu – prostě řídím. Proto si kupuju pětisetkoňové auto. Kdybych nechtěl řídit a radši se díval na Netflix, jezdím autobusem.
- Zvažte také svoji lokaci kvůli servisu. Porsche servisů není tolik jako škodovek. Já ho mám pár km, je to velká výhoda, ale dokážu si představit, že člověk, který bydlí někde u hranic a do nejbližšího servisu to má 200 km, úplně řvát štěstím nebude.
No a jsme asi u konce.
Určitě fandové spalováků najdou spoustu dalších nevýhod – ať už smyšlených, nebo reálných. Fandové Tesel a případně jiných značek budou vyprávět o spotřebě a mobilní aplikaci. Zastánci ekonomické efektivity mi řeknou, že jsem totální šílenec a že jsem si měl koupit něco do 100 tisíc, co následně ještě 5 let bude jezdit.
No a všichni mají vlastně pravdu.
Ekonomicky to nedává smysl, není to objektivně nejúspornější, s nejlepším softwarem, a dokonce to ani nevrčí a nesmrdí, nedojede nejdál.
Ale prostě – já jsem se do tohoto konkrétního auta zamiloval. Pro mě je to nejlepší auto, jaké jsem řídil.
