Článek
Peníze, kariérní úspěch, studium, rodina, víra, vzdělávání, laskavost, práce, koníčky, schopnost naslouchat, pomáhání, fyzický vzhled, krása duše. Hodnot je nespočet a jejich individuální seznam je tak rozdílný, jako každý člověk.
Mám kamaráda, mladého pastora z Brazílie, a nedávno jsem přemýšlel nad jeho prací. Skládá se ze studování Bible, modlení, modlení s lidmi, probírání Bible s dalšími pastory a občasného čtení v neděli v kostele. A moje myšlenka patřila tomuto: On měl možnost vzdělat se na univerzitě, měl možnost odjet do Evropy, vzala si ho pěkná, chytrá, mladá žena, má možnost pomáhat, dostatek peněz a relativně klidnou práci.
Moje úvaha byla tato: Kdyby se dostal do krizové situace, zachoval by se tak, jak hlásá? Napadaly mě situace matek samoživitelek, které, aby nakrmily své děti, chodily v roztrhaném oblečení. Týraných dětí, kterým nikdo po dlouhá léta nepomohl. Mladých lidí, kteří nestudují kvůli malé podpoře v rodině. Rodiny s nemocným členem nebo nemocní sami. Možnost někomu pomoci s vlastní ztrátou. Situace, ve kterých člověk projeví, jaký opravdu je.
Mám svého kamaráda rád a rád se s ním bavím o Bohu, nicméně si nemohu pomoci v tom, že existují šťastnější a nešťastnější z nás. A že hlásat něco, co člověk nezná z vlastní zkušenosti, je tak trochu pokrytectví a dost lehká cesta.
Vzpomínám si na písničku Hallelujah, kde zpívají „… Well, maybe there′s a God above but all I've ever learned from love was how to shoot somebody who outdrew ya. And it′s not a cry that you hear at night, it's not somebody who has seen the Light. It′s a cold and it's a broken Hallelujah …“. V překladu: „No, možná nahoře existuje Bůh, ale vše, co mě naučila láska bylo, jak srazit toho, kdo mě překonal. A není to pláč, který slyšíte v noci, není to ten, kdo viděl Světlo. Je to chladné a zlomené Hallelujah.“ Poslední věta mě vždy fascinovala a nerozuměl jsem jí. Víra jako hodnota je pro mě důležitá, ale přemýšlím nad jejím významem, když má člověk tak nějak vyšlapanou cestičku, a když člověk najde víru i v bezvýchodné situaci. Pak přijetí, smíření a víra získají jiný rozměr.
Neberte mě špatně, já osobně si přeji, aby se co nejvíce lidí mělo dobře. Abychom měli všichni tu cestičku tak trochu vyšlapanou. Abychom zažívali spíše ten normální život, ve kterém by se hodnoty jako malá pomoc druhému, výchova dětí, slušná práce, láska a sem tam dobrý skutek, staly normou.
A co vy? Řídíte se tím, co hlásáte?
