Článek
Kdo má babičku nebo dokonce babičky, tak si může gratulovat. Tato gratulace ale platí, jen když jsou babičky hodné a to už je velké umění takovou babičku poznat.
Vzorem pro všechny babičky měla být postava, kterou vytvořila Božena Němcová, ve svém románu. Její babička byla moudrá žena, která měla přirozenou autoritu u svých vnoučat, dokázala jim nenásilnou formou vysvětlit co je a co není správné a také dávala jasně najevo, že bohatost člověka není jen v majetkovém množství, ale v bohatosti lidské vzdělanosti a zkušenosti.
Byla ověnčena skromností, sympatickou prostotou a jasným ekonomickým přístupem. Vzpomeňme na její výrok o dobré hospodyňce, která pro pírko i přes plot skočí. Nebo si už na její výroky a postoje nepamatujeme?
Vždyť kniha Babička byla a snad ještě je, povinnou školní četbou. Víme však, že skutečnost je taková, že když člověk něco musí, nechce se mu a tak to je možná i s Babičkou.
Z této úvahy vyplývá, že mnozí lidé si nepamatují nebo vůbec nevědí, o čem román vypráví a jak by jeho odkaz měl fungovat.
Dalším aspektem je, zda tato četba, obzvláště povinná, je vhodná pro děti. Ve svém nejhlubším nitru se domnívám, že není. Toto dílo by mělo být četbou dobrovolnou, určenou dospělým čtenářům, kteří již mají děti (na počtu nezáleží) nebo se teprve na rodičovství chystají. Důvod je jednoduchý, dospělí lidé přeci dokáží ovlivňovat své blízké i své okolí, jak doma, v práci či zaměstnání a především u demokratických voleb, jejichž výsledky pak určují, jakým směrem se budeme ubírat.
Představa, že vnoučata budou usilovně přesvědčovat prarodiče o své pravdě, je možná autentická a dokonce reálná, jak tomu bylo v minulosti při volební kampani, s heslem „Přesvědč (přemluv) svojí bábu“! Myšleno svojí babičku a snad i dědečka. Zda se to tehdy povedlo, můžou historikové dohledat.
Babička, od B.Němcové, ovlivňovala své děti a představovala rodinnou soudržnost a hodnoty, které vycházejí z tradic a ctění přírody a jejich zákonů.
Slovo babička je mnohdy spojeno se slovem důchod. Víme, že v současné době jsou mladé babičky, které ještě pracují a také ty, které důchod již pobírají a stále aktivně vydělávají, protože chtějí, i když je nikdo nenutí. Mají tyto babičky čas na svá vnoučata nebo jen na sebe? Svá vnoučata často finančně podporují, ale není to přece jen málo? Jsou i takové babičky, které se se svými vnoučaty nestýkají, protože nechtějí nebo nemohou.
Zda jsou tyto případy zařazeny do kategorie hodných babiček, necháme opět na posouzení, tentokrát jejich rodin, každá má jistě své zdůvodnění.
Pokud pojmeme podezření, že některé babičky nejsou hodné, mělo by se o nich psát či dokonce vydávat román? Možná ano neboť i záporné příklady mohou ovlivňovat pozitivní myšlení.
Jednu Němcovou, snad možná i babičku, jsme měli možnost vidět před televizními kamerami, v přímém přenosu, kdy svým gestem odhození darované knihy, dala jasně najevo, že podobné nežádoucí myšlenky, jsou pro ni nepřijatelné. Myslím, že tímto projevem ovlivnila možná několik lidí.
Jak zjišťujeme, babičky jsou potřebné a pokud mají lidé to štěstí, že je ještě mají, měli by si jejich vlivu vážit, ať už je pozitivní nebo negativní, protože babičky mají cenu.
