Článek
Upravené travnaté plochy jsou chloubou mnoha zahrádkářů, chalupářů i lidí, kteří žijí v domech se zahradou. Takové prostředí jim zpříjemňuje pobyt a umožňuje jim být v bližším kontaktu s přírodou.
Je však údržba trávníku, přesněji řečeno jeho sekání, příjemné pro okolí, které musí tento hluk nechtěně poslouchat a snášet?
Troufám si tvrdit, že míra tolerance sousedů bývá přímo úměrná hlučnosti jejich vlastních sekaček. Jinými slovy lze říci, že pokud mám hlučnou sekačku já, musím tolerovat i hluk sousedova stroje.
Najdou se však i lidé, kteří si uvědomují, že hlukový smog je nežádoucí nejen pro ně samotné, ale i pro jejich okolí. K sekání trávy proto používají starou dobrou kosu, někteří dokonce i srp.
Mají můj hluboký obdiv a úctu.
Jsou však tito lidé stejně tolerantní k těm, kteří pravidelně používají sekačky, navíc benzínové, a vytvářejí tak podstatně větší hluk?
Domnívám se, že jejich tichá tolerance souvisí také s podporou snah o zavedení místních vyhlášek, které omezují nebo zakazují sekání travnatých ploch, například v neděli.
V některých obcích již byly takové vyhlášky přijaty a jsou respektovány.
Tichý nesouhlas s nimi však často pociťují lidé, kteří na své chalupy jezdí pouze o víkendech, tedy takzvaní víkendoví chalupáři neboli „lufťáci“. Ti jen obtížně skloubí pečlivou údržbu trávníku s odpočinkem, pokud jsou omezovaní dobře míněnou vyhláškou.
Někdo může namítnout, že dnes již existují sekačky, které nejsou tak hlučné. Má je však každý?
Mladým a nejmladším lidem trochu „randálu“ zpravidla nevadí. Mnozí si nasadí sluchátka a oddávají se poslechu svého oblíbeného těžkého kovu, tedy heavy metalu, v podobě hudebních skladeb, které přehluší i nejhlučnější sekačku.
Starší generace si zase připomene dobu, kdy se na vesnicích téměř z každého stavení často ozývala hlasitá cirkulárka, tedy kotoučová stolní pila, kterou se řezalo dřevo na topení.
Jak by tedy mělo vypadat soužití mezi lidmi, kteří chtějí sekat trávu, a těmi, kteří dávají přednost relativnímu klidu?
Na tuto otázku má každý svou odpověď. Jedni by sekání v určitých dnech zakazovali, druzí by se obávali narušení sousedských vztahů, další by nesekali vůbec a jistě existují i jiné nápady, jak si víkendový „odpočinek“ zpříjemnit.
Jsou také případy, kdy se sousedé mezi sebou domluví, kdy budou sekat a kdy nikoli. Jde však spíše o výjimky potvrzující pravidlo, že lidé se často nedokážou snadno a dobrovolně dohodnout. Kdyby tomu bylo jinak, daly by se přece mnohé problémy řešit rychleji a jednodušeji.
Jak jste na tom vy se sekáním trávy a podobnými hlučnými činnostmi?
