Článek
Tato anketa probouzí v mnoha lidech touhu projevit oblibu ke svému favoritovi či favoritce, což je v mnoha ohledech chvályhodná vlastnost.
Pokud v sobě nosím obdiv k některému interpretovi nebo interpretce, včetně kapel, je to moje interní, soukromá, až intimní záležitost, ale jakmile se někomu o svých pocitech zmíním a může to být i osoba velmi blízká, vystavují se riziku, že se mnou nemusí souhlasit. Tento nesouhlas může vyústit až ke vzájemné rozepři, kdo že je vlastně oblíbenější. Zúčastní-li se této debaty další přispěvovatelé do diskuze, nabízí se možnost vytvořit anketu oblíbenosti interpreti formou většinového názoru. Každý zúčastněný usiluje o toho svého a tedy si přeje, aby ten jeho favorit dostal nejvíce hlasu. Je jasné, že interpretům zájem posluchačů a diváků lichotí a možná se to někdy snaží nedat najevo. Někteří naopak usilují o hlasy, které jim umožní být na co nejvyšší příčce v umístění.
Pamětníci si možná vzpomenou na podezření, že kdysi byly zmanipulovány hlasy, které bylo možné posílat na hlasovacím lístku, zveřejněném v časopisu Mladý svět. Nevím, zda se tato informace zakládala na pravdě, ale budila minimálně pochybnosti o objektivitě hlasování. Ať to byla pravda nebo ne, jedno je jisté, diváci a interpreti o něco usilovali, bojovali či soutěžili. Je však dobré vytvářet v oblasti kultury, jakoukoliv formou, žebříček úspěšnosti a popularity? Pro někoho ano, pro někoho ne. Když se velká většina rozhodně, že mají v oblibě interpreta A, jak k tomu přijde interpret B,C…a už vůbec nemluvě o interpretech X,Y,Z,Ž…! Jsou snad málo oblíbení nebo jen nejsou tak často vidět a slyšet v médiích?
Kultura by měla být podporována takovým způsobem, aby nebyl jeden interpret vyzdvihován nad druhého, díky kvantitě hlasu.
Příznivci interpretů, které mají rádi, si svou cestu, k vyjádření obdivu, najdou formou návštěv jejich koncertů a posloucháním jejich výkonů i jinými prostředky, než jsou masová média.
A právě masová média jsou šiřiteli vytváření žebříčků popularity. Kdo tedy s kým soutěží? Interpreti mezi sebou nebo posluchači-diváci mezi sebou nebo televizní společnosti, usilující o co nejvyšší sledovanost?
Jde tedy o peníze, ale až ve druhé řadě, protože posluchačům a divákům jde o oblíbenost a kvalitu, od které se vše ostatní odvíjí.
V dobách (naštěstí) dávno minulých, šlo též o ideově politickou záležitost neboť interpret, který nebyl v souladu s tehdejší politickou jednobarevnou linií, nebyl vpuštěn do soutěžního klání.
Kdo však byl hojně využíván, byli již osvědčení moderátoři, tehdy nazýváni konferenciéry, kteří měli možnost zvyšovat svou popularitu a své schopnosti, před zraky diváků.
Předávání cen ankety Český slavík je určitě společenská a kulturní událost, která na televizní obrazovky patří. Je však nutné čtyři hodiny sledovat výborné moderátory, jak balancují nad propastí trapnosti, nepatřičné familiárnosti a generační rozdílnosti? Rozhodně při vyhlašování pořadí Českých slavíků nechyběla odvaha, což dokazoval úvod pořadu, kdy byly spojeny dva pěvecké žánry v interpretaci moderátorů, kteří svůj záměr divákům, svou slovní ekvilibristikou, vysvětlili. U divadla se používá výraz, že když divák by nechápal záměr, tak se to napíše do programu.
Vraťme se k podstatě ankety Český slavík, je patřičné se opájet a oslavovat první tři místa v jednotlivých kategoriích a krátkými prostřihy kamer si uvědomovat, že v sále jsou další interpreti, kteří se neumístili? Rozhodně NE! Jejich význam pro kulturu je obrovský, stejně jako obdiv jakéhokoliv člověka ke druhému člověku.
Jsou obory a disciplíny, ve kterých se dají výkony a tím pádem popularita a obdiv měřit, například sport nebo věda, ale kultura by se neměla hodnotit nějakými soutěžemi bez odborné poroty. Kultura si najde cestu i bez soutěží.
