Článek
Andrej Babiš vstoupil do politiky v roce 2011 a důvody, které tehdy uváděl on sám i ty, které zmiňují jeho kritici, se liší. Jeho argumenty byly opírány o tehdejší nesouhlas s údajnou korupcí a neefektivním fungováním státu. Prohlašoval, že chce řídit stát jako firmu. Kritizoval tehdejší politické strany kvůli jejich financování a klientelismu. Část veřejnosti byla nedůvěřivá vůči zavedeným stranám, což vytvořilo prostor pro nové politické subjekty a A.Babiš toho náležitě využil.
Jeho odpůrci říkají, že vstup do politiky mu pomohl chránit nebo i posílit vlstní podnikatelské zájmy. Získal politický vliv nad státní správou a veřejnými financemi a také nad některými sdělovacími prostředky.
Hnutí ANO 2011, které založil, mělo znamenat zkratku pro „Akce Nespokojených Občanů“ a tak jsme poznávali další význam slůvka „ano“ i když jen ve zkratce.
Mikuláš Minář vstoupil do politiky jako hlavní tvář iniciativy Milion chvilek pro demokracii, která od roku 2018 organizovala masové demonstrace proti vládě Andreje Babiše a jeho střetu zájmů a následně inicioval vznik hnutí „Lidé PRO“ a uváděl, že chce aktivovat občany, kteří jsou z politiky zklamaní, přinést „novou energii“, větší důraz na odpovědnost politiků a samozřejmě nabídnout alternativu k tehdejším politickým stranám.
Tento projekt však nezískal výraznější podporu veřejnosti. Většina lidí nebyla PRO a tak se na čas neobjevoval v přímé stranické politice. Jinými slovy – nezískal od lidí pro slůvko ANO dostatečnou podporu, ale jen dočasně. Masové protesty, organizované Mikulášem Minářem pokračují a to po celé republice.
Babiš vstoupil do politiky z pozice silného podnikatele a vybudoval masové hnutí, které uspělo ve volbách.
Minář vstoupil do politiky z pozice občanského aktivisty a zatím nedokázal přetransformovat protestní vynaloženou energii v dostatečnou volební podporu.
Ano, není všem dnům konec, ale položme si otázku, kdo proti komu nebo čemu bojuje nebo spíše usiluje?
Způsob komunikace mezi oběma zmíněnými aktéry je odlišný, liší se tónem, cílovou skupinou i jazykem.
Například přímočarý jazyk, s lidovým termínem „makáme“ a to na důchodech, cenách zboží, zdravotnictví a možná také bezpečnosti státu, se liší od druhého jazykového příkladu, který používá výrazy jako je apel na hodnoty demokracie, odpovědnosti, občanské angažovanosti, s kolektivním jazykem a výrazem „my občané“.
Důležitým argumentem je slovo demokracie, tedy vláda lidu, ale které části lidu? Té, která v demokratických volbách volila hnutí ANO nebo té, která usiluje, formou demonstrací a promlouvá hlasem herců, zpěváků a dalších angažovaných lidí, na profesionálně postavených jevištích, chcete-li stagiích, k ostatním přihlížejícím divákům?
Jde o divadlo, koncert nebo cílenou agitaci k odstranění něčeho či někoho?
Pokud si vybereme označení divadla, musím připomenout názor většiny divadelníků, že demokracie do divadla nepatří, tam vládne pan režisér nebo režisérka a říká se, že maminka a pan režisér mají vždycky pravdu!
Někteří herci vystupují a účinkují na podporu hlavy státu, ano, to je chválihodné, až dojemné, že máme v čele státu bývalého vojáka, který ctí zákony a pořádek. V armádě ale také princip demokracie, mezi nadřízenými a podřízenými, neplatí, jedná se o princip hierarchie a disciplíny. V Armádě jde o bezpečnost, efektivitu a koordinaci, což by demokratický princip „každý hlas se počítá“, v reálném čase ohrozil.
Jednoznačná podpora na demonstracích patří panu prezidentovi, kterému zúčastnění vyjadřují své ano, které bylo rovněž vyjádřeno v demokratických volbách většinou voličů.
Platí také ano Andreji Babišovi, který byl rovněž zvolen v demokratických volbách jako vítěz a následně jmenován prezidentem za předsedu vlády?
Reakce na nejrůznějších, nejen elektronických, platformách naznačují, že jsou zde dva rozdílné názory, za které každá strana bojuje. Je to boj čestný a sportovní, jak by řekl Jaroslav Foglar, prostřednictvím svých Rychlých šípů? Doufejme, že nepůjde o boj, který by došel až k občanské válce a pak bychom litovali všichni.
Buďme rádi, že máme šarmantního prezidenta a hlídače demokracie. Kdybychom, náhodou, nevěděli, ke které straně se přiklonit, tak se zeptejme maminky (pokud ji máme) nebo pana režiséra, ale kterého? Ano, máme jich několik, vždyť další volby se už opět blíží!
