Článek
Žijeme ve 21. století a zdá se, že náš životní styl ovlivnily mnohé technické vymoženosti, které nám usnadnily zvládání každodenních činností.
Jednou z nich je žehlení vypraného a usušeného prádla.
Pamatuji si z dětství, že maminka si často povzdechla, že ji čeká kupa nevyžehleného prádla. Tehdy jsem si neuvědomoval, že všechny kusy oblečení, které nosím, jsou pečlivě vyžehlené.
Byla to pro mě samozřejmost - ovšem jen do chvíle, kdy maminka odešla na věčnost a já zůstal sám s tátou. Žehlit jsme neuměli ani jeden.
Zachránila nás švagrová, která mi ukázala, jak se žehlička používá. Otec měl na starosti jídlo a já prádlo.
Pračka byla automatická, takže prala sama, a já trpělivě žehlil. Vzpomínal jsem si, že maminka žehlila i ponožky, prý z hygienických důvodů – tehdy jsem to nechápal.
Později mě má právoplatná manželka zbavila „povinnosti“ zdolávat hromadu prádla.
Už jsem věděl, co žehlení obnáší, a to ještě s obyčejnou napařovací žehličkou. Občas jsem manželku při žehlení vystřídal a samozřejmě jsem vyžehlil i ponožky.
Jenže jsem dostal důrazné „školení“, že ponožky se přece nežehlí a také další kusy prádla mám prý ukládat do skříní bez dotyku žehličky.
Nepátral jsem proč, ale vnitřní hlas mi našeptával, že bych přece jen měl znát i důvod.
Pokusil jsem se na toto téma stočit debatu se sousedkou, která má početnou čtyřčlennou rodinu, a položil jsem ji otázku, zda žehlí ponožky?
Se zlou jsem se potázal. U sklenky vína se na mě obořila, že jsem se snad zbláznil a
jak mě mohla taková stupidní otázka napadnout?
Ona prý nežehlí vůbec, její rodina si prý již zvykla.
In víno veritas (ve víně je pravda), pomyslel jsem si, a povídání se sousedkou jsme za přítomnosti mé manželky raději nahradili jiným netřaskavým tématem.
Červík jejího nežehlení ve mně hlodal, uvědomoval jsem si, že otázka na žehlení ponožek byla něco jako rudý hadr na býka a že jsem se měl raději zeptat, zda se žehlí kapesníky?
Uf…sám jsem si vynadal za tuto myšlenku, neboť jsem si uvědomil, že v naší rodině, a možná i široko daleko, používám látkové kapesníky už jen já. Vím, že toto téma by bylo ještě horší než ponožky.
Zdálo se, že bych se raději do témat žehlení neměl pouštět a měl je přenechat povolanějším (úmyslně neříkám ženám), ale jen do té chvíle, kdy jsme se s naší sousedkou opět setkali v podvečer u vína.
Při hezkém posezení, kdy naše povídání bylo v nejlepším, sousedka prohlásila, že už musí jít domů. Na otázku proč odpověděla lakonicky, že ještě musí žehlit!
V tu chvíli jsem nevěřil vlastním uším, ale hbitě položil otázku, co a pro koho jde žehlit?
Odpověď byla jednoduchá, informovala mě, že si udělala masérský kurz, začala podnikat a otevřela masážní salón, kde zákazníci používají ručníky, a přece jim je nemůže dát nevyžehlené!
Stačil jsem se ještě zeptat, zda její rodině nevyžehlené ručníky dříve nevadily, ale odpovědi jsem se nedočkal, protože sousedka již byla pryč.
Následně jsem zjistil, že kromě žehličky napařovací, existuje také napařovač oděvů (garment steamer), který vypouští jen proud páry bez přítlaku a je vhodný na trička, šaty, halenky, saka a další oděvy.
To, že babičky odnášely často prádlo na mandl, je zřejmě zapomenuto, ale vím, že mnoho moderního spodního prádla obsahuje elasten nebo syntetická vlákna, kterým časté žehlení spíš škodí.
Tak nevím, zda se má, nebo nemá žehlit!
