Článek
Bohužel musíme konstatovat, že česká fotbalová reprezentace opět zklamala. Žádná omluva ani výmluva v tomto případě neobstojí a je zbytečná.
Pokud bývá zvykem po zápasech označit nejlepšího hráče, nyní je na místě označit hráče nejhoršího, a tím je David Douděra. Jeho chyby nezachránila ani obrana, která již tradičně nebránila.
Nešvar z naší ligové soutěže se ukázal i v reprezentační obraně, která předváděla hru, při níž se hráči pohybovali zásadně daleko od útočících soupeřů. Obránci si hlídali takzvané zóny, které však není v lidských silách uhlídat.
Obránce musí být vždy těsně u útočícího hráče a zabránit mu, aby ohrozil brankáře. Jedná se o jednoduchý princip, který stačí dodržovat.
Naše obrana, která tento systém nedodržuje, umožňuje protihráčům skórovat.
Snahy trenéra či trenérů taktizovat a nasazovat hráče, kterým věří, jsou chvályhodné. Výsledky jsou však špatné a je zřejmé, že naše reprezentace zklamala.
Trenér Koubek po zápase prohlásil, že jsme se nechali vybrejkovat. Myslím si, že neměl šťastnou ruku při výběru hráčů do základní sestavy. Počínání Davida Douděry bylo nepochopitelné a rovněž „bojovník“ Chorý nezabojoval.
Hráči zažili nádhernou atmosféru na vyprodaném stadionu s kapacitou osmdesáti tisíc diváků a budou mít na co vzpomínat.
„Dostali jsme se na mistrovství světa, a to je úspěch,“ zaznělo z úst jednoho z komentátorů. S touto všeobecnou pravdou můžeme souhlasit.
Bývalý hráč Karel Poborský prohlásil, že nám vypadlo fyzično i taktično a že už není na co čekat – systém hry se musí změnit.
Na otázku, v čem bylo Mexiko lepší, nedokázal brankář Kovář odpovědět.
Reprezentace končí na posledním místě ve skupině. I to je smutná realita.
Pokud se někdo zastane hráčů s tím, že se snažili bojovat, je asi v ofsajdu, protože snaha nebyla vidět, a navíc je snaha málo. Hráči měli skutečně bojovat za Česko, abychom se my mohli radovat s pokřikem: „Kdo neskáče, není Čech!“
Nezbývá než prohlásit v uvozovkách: „HOŠI, DĚKUJEM!“
Tak snad někdy příště!
