Článek
V letech 1990-94 nešlo o klasickou politickou stranu, hnuti nebo oficiální instituce, ale spíše o volné sdružení lidí, kteří prostřednictvím happeningů a mediálních vystoupení upozorňovali na absurditu některých jevů ve veřejném životě.
Příznačně pro tuto SVS, tedy Společnost za veselejší současnost byly recese, ironické programové proklamace, kritika politiky, jak té bývalé, tak i nově vznikající a také některých médií, zkrátka odlehčení společenské atmosféry.
Tato Společnost měla spíše symbolický, než reálný politický vliv, ale s výrazným příznakem odsudků komunistického režimu a zvláště jeho některých činitelů, kteří se v očích mnoha lidí postupně zdiskreditovávali.
Připomeňme jedno jméno, které bylo používáno v souvislosti s požadavkem odstoupení z funkce jednoho politika a byl to vtipný slogan: „Miloše do koše!“.
S odstupem času možná někteří nevědí, o kterého Miloše se jednalo. Určitě ale jistě vědí, že se nejednalo o známého režiséra Formana ani o loutkáře Miloše Kirschnera, natož o herce Nedbala, Kopeckého či Nesvadbu.
Tehdy se jednalo o lidovou rýmovanou tvořivost, bez podpory sociálních sítí a marketingových agentur a svůj účel plnila a protestujícím lidem vyluzovala na tvářích úsměv.
Byla to doba po pádu komunistického režimu a utváření nových cest a směrů a SVS byla jakýmsi „dochucovadlem“ tehdejších událostí a usilovala o zkulturňování jevů, o kterých se pochybovalo, že jsou v souladu s novými pořádky.
Lidé si uvědomovali, že staré struktury do nové doby nepatří a když, tak s posměchem a odsudkem.
Šlo o akce nebo vystoupení, jejichž cílem bylo zesměšnit určité politické postoje nebo poukázat na absurditu některých společenských jevů.
SVS postupem na někoho působila spíše politicky než morálně a umělecky, využívala mystifikaci jako nástroj přímé politické kritiky a pracovala s výrazně konfrontační rétorikou, ale vtipnou a veselou, mnohdy s provokativními projekty, na hraně vážnosti. Hranice mezi vážnou politikou a recesí nebyla vždy zcela zřejmá.
Ze Společnosti za veselejší současnost se nestala politická strana či hnutí, ale mohlo by se říci, že recese může být předzvěstí o vážném záměru stát se aktivními politiky. Jako příklad můžeme použít recesistický název tiskoviny, rovněž z devadesátých let, nazvané „Rudé krávo“, což byl velice podařený recesisticko-parodický titul tištěných novin. Tyto noviny už s recesí mnoho společného neměly a přinesly, mimo jiné, otisky seznamů spolupracovníků StB. O jejich vydavateli je známo, že jeho počiny, které by mohly být posuzovány jako recese, přinesly přerod v politickou stranu, která kandiduje ve všech volbách dodnes.
Jak je tomu v současné době a usiluje někdo o veselejší současnost nebo za nás někdo bojuje na vzdálené frontě a my se jen zamračeně strachujeme o naši budoucnost?
Recesistické heslo je: „Už bylo LÍP!“
Co nám oznamují další hesla na transparentech v současnosti:
„Brno, Brusel, Paříž, Turek patří za mříž.“
„Můra je lepší, než Okamůra.“
„Nechceme Srabiše ani Okaburku ani rudo-hnědý boršč.“
„Nechal mobil kolovat, nezapomněl heilovat.“
„Děkujeme, pane prezidente!“
To jsou některé slogany, které byly použity při demonstracích na podporu prezidenta, zorganizovaných společností Milion chvilek, z.s. jde o právnickou osobu ve formě spolku, registrovanou podle českého občanského práva, nikoli o obchodní společnost nebo politickou stranu.
Jedná se tedy o recesi, ironii, provokaci, pobavení nebo úsilí o vybudování nové politické strany slušných lidí?
Je zřejmé, že někteří lidé nevědí co je nadsázka, demokracie, řádný život v manželství, bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, náboženského vyznání, ale majetkových rozdílů a společenského postavení a způsobu života. Proto s úsměvem za veselejší současnost pojďme vyjádřit svůj souhlas nebo nesouhlas?
