Článek
Ani nešlo o jeden konkrétní okamžik. Dlouho jsem si všímala, že o Romech mluví spousta lidí, ale málokdy sami Romové s nadhledem. Řekla jsem si, že zkusím ukázat svůj pohled. Humor mi byl vždycky blízký a podle mě někdy dokáže říct víc než dlouhé vysvětlování.
Tvůj černý humor je skvělý – třeba ten fór s tím, že když Romka běží, automaticky se čeká, že něco ukradla. Kde máš ty osobně hranici, za kterou v humoru už nejdeš? Stalo se ti někdy, že jsi video smazala, protože ti přišlo už „přes čáru“?
Moje hranice je tam, kde by humor někoho zbytečně ponižoval nebo mu ubližoval. Chci, aby se lidé zasmáli a zároveň se zamysleli. Ano, pár videí jsem smazala, protože jsem měla pocit, že už nevyjadřovala to, co jsem chtěla říct.
Když tvoříš, představuješ si v hlavě konkrétního diváka? Pro koho ta videa jsou nejvíc – pro Romy, pro gádže, nebo prostě pro mladou generaci, která to bere víc s nadhledem?
Nepředstavuji si konkrétního člověka. Tvořím pro Romy i neromy. Pokud se někdo zasměje a zároveň se na chvíli zamyslí, pak video splnilo svůj účel.
Slovo „cigán/ka“ spoustu lidí dráždí, část Romů ho odmítá a jiní ho používají úplně běžně. Ty s ním ve videích pracuješ naprosto přirozeně. Je to z tvé strany provokace, snaha vzít tomu slovu jeho negativní sílu, nebo prostě mluvíš tak, jak jsi zvyklá z domova?
Není to provokace. Je to slovo, které jsem kolem sebe slýchala odmala. Chápu, že ho někdo nemá rád, a respektuji to. Já ho používám přirozeně tak, jak jsem zvyklá z prostředí, ve kterém jsem vyrůstala.
Jaké to je v komentářích? Dostáváš někdy sodu od starších Romů, že „pereš špinavé prádlo na veřejnosti“? A píšou ti naopak gádžové zprávy typu: „Aha, takhle mě to vůbec nenapadlo přemýšlet“?
Občas přijde kritika z obou stran, ale to je součást sociálních sítí. Mnohem víc mě ale potěšilo, kolik zpráv mi přišlo od Romů, kteří mi napsali, že jsou rádi, že někdo některé věci říká nahlas. A ano, dostávám i zprávy od neromů, kteří píšou, že jim moje videa ukázala jiný pohled na věc.
Co nejbizarnějšího nebo nejhezčího ti přistálo v soukromých zprávách od někoho, kdo neměl odvahu napsat to veřejně do komentářů?
Nejvíc si vážím zpráv od lidí, kteří mi napíšou, že díky mým videím změnili pohled na Romy nebo že si uvědomili, že nemá smysl házet všechny do jednoho pytle. Takové zprávy mě těší nejvíc.
Nemáš někdy strach, že tvůj humor nepochopí nějaký rasista a použije tvoje vlastní vtipy jako „důkaz“, že měl o Romech pravdu?
Každý si může moje videa vyložit po svém. Já ale vím, proč je točím. Nejsou o nenávisti ani o shazování kohokoliv. Jsou o nadhledu a o tom, že si umíme udělat srandu i sami ze sebe.
Vtipně ukazuješ, že předsudky se dědí z generace na generaci na obou stranách (gádžovské děti slyší svoje, romské taky svoje). Co by se podle tebe muselo stát, aby tohle kolečko konečně skončilo?
Lidé by se měli víc poznávat a méně se soudit podle předsudků. Když spolu budou mluvit a budou se znát osobně, zjistí, že máme mnohem víc společného, než si často myslíme.
Jsi mladá Romka z Brna, která má odvahu veřejně pálit do věcí, o kterých se spíš mlčí. Co je tvůj ultimátní cíl? Stačí ti lidi prostě bavit, nebo máš v hlavě plán vybudovat z tvého profilu něco většího – třeba silný hlas mladé romské generace?
Žádný velký cíl ani plán nemám. Nejvíc mi záleží na mojí rodině. Přeju si hlavně to, aby moje děti jednou nemusely při hledání práce nebo bydlení řešit, že jsou Romové. Chci z nich vychovat slušné, poctivé a ohleduplné lidi, kteří budou posuzováni podle toho, jací opravdu jsou, a ne podle svého původu. Pokud moje videa někoho pobaví nebo přimějí zamyslet se nad předsudky, budu jen ráda.
Pojďme na rychlý test: Kdyby dělal psycholog „preventivní prohlídku“ romské komunity a většinové společnosti, co by podle tebe našel? Jaké tři největší mentální bloky nebo zažité vzorce brzdí Romy v tom, aby víc rostli, a jaké tři největší bloky mají v hlavách gádžové, že Romy pořád nedokážou brát jako úplně normální součást společnosti?
Myslím, že na obou stranách by našel hlavně předsudky, nedůvěru a zobecňování. U části Romů může být problémem nízké sebevědomí nebo pocit, že stejně nic nezmění. U části většinové společnosti zase tendence házet všechny Romy do jednoho pytle, strach z neznámého a zakořeněné stereotypy. Přitom většina lidí chce úplně stejné věci – mít práci, rodinu, klidný život a dobrou budoucnost pro své děti.
