Článek
A právě v tom je advent zvláštní – přichází tiše, beze slov, jako by chtěl připomenout, že opravdové věci se nedějí ve spěchu, ale v klidu. Čtyři týdny, čtyři svíčky, čtyři příležitosti znovu si vzpomenout, že Vánoce nejsou jen o dárcích, ale hlavně o naději.
Advent je začátkem církevního roku. Každoročně začíná mezi 27. listopadem a 3. prosincem, a trvá do Štědrého dne. Jeho smyslem není honba za slevami, ale vnitřní příprava. Po staletí lidé v tomto období zpomalovali. Méně jedli, nepili, nepořádali zábavy. Záměrně si dopřáli čas na ticho, modlitbu, vzpomínky a očekávání. A právě k tomu jim sloužil i adventní věnec – kruh zeleného jehličí se čtyřmi svícemi, které se postupně rozsvěcují každou neděli.
Původně byly tři z těchto svíček fialové nebo modré – barva pokání a usebrání – a jedna růžová. Každá svíčka má svůj význam, každá zapálená plamínkem něžně oznamuje, že jsme zase o krok blíž Vánocům.
První svíčka nese jméno prorocká. Symbolizuje naději – že to, co bylo slíbeno, se jednou splní. Pro někoho připomínka biblických proroků, pro jiného čistě lidská víra, že se věci mohou obrátit k lepšímu. Je zvykem, že ji zapaluje nejmladší člen rodiny, jako by právě v dětech byla ukryta největší naděje.
Druhá adventní neděle přináší druhou svíčku, tzv. betlémskou. Patří lásce. Její světlo má připomínat, že pravý smysl Vánoc spočívá v lidské blízkosti, vztazích a péči o druhé. Právě v těchto dnech se často peče první vánoční cukroví. Dříve bylo zvykem napéct devět až dvanáct druhů – symbolika měsíců v roce. Každý druh měl své místo, svůj význam, svou roli. A ženy se kolem stolu s těstem a formičkami nejen činily, ale i povídaly, sdílely radosti i starosti. Advent tehdy nebyl osamělý, ale sdílený.
Třetí adventní svíčka je růžová – jiná než ostatní. Vnáší do období postu radost, předzvěst oslav. Nese se jí říká pastýřská a její plamen má připomenout okamžik, kdy pastýři v Betlémě uslyšeli zprávu o narození dítěte. Tato svíčka symbolizuje vděčnost, přátelství a blízkost. V mnoha domácnostech bývala stříbrná neděle dnem velkého úklidu, jako by bylo třeba nejen vyčistit dům, ale i vyčistit hlavu.
Čtvrtá a poslední svíčka je opět fialová, říká se jí andělská. Patří pokoji a míru. V tomto týdnu už bývají všechny přípravy téměř hotové. Vzduch voní skořicí, ve schránkách se objevují první přání a lidé si – alespoň někteří – začínají uvědomovat, že nejdůležitější není všechno stihnout, ale být. S blízkými, sám se sebou, s myšlenkami na to, co uplynulo a co přijde.
advent-3031627_1280
Advent ale není jen tradice nebo náboženský rituál. Je to lidské období. Čas, který dává příležitost ztišit se, zapálit svíčku, udělat si horký čaj, napsat někomu, koho jsme dlouho neslyšeli. Nejsou to velká gesta, spíš tiché rituály, které v sobě nesou zvláštní sílu.
I když dnes mnozí advent vnímají spíš jako startovní čáru nákupní horečky, pořád je možné ho prožít jinak. Bez nutnosti být dokonalý. Bez soutěžení o nejkrásnější výzdobu. Jen tak – v rytmu svíček, v rytmu ticha.
Každá svíčka na věnci má svůj příběh. A každá rodina si k nim může vytvořit ten svůj. Není důležité, zda jsou svíčky přesně fialové nebo růžové, jestli jsou ozdoby sladěné nebo věnec vyrobený doma. Podstatné je, co v nás ten plamínek zažehne. Možná vzpomínku na dětství. Možná vděčnost. Možná jen malý klid v uspěchaném dni.
A právě o tom advent je. O čekání, které není prázdné. O čase, který má smysl. O naději, která nehasne.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/vanoce-vyznam-a-tradice-adventu-40345130
