Článek
Kdy jste naposledy přemýšleli nad tím, co vlastně večeříte? Ne ve smyslu chuti, ale dopadu. Rýže je pro mnohé jen bílý obláček vedle masa nebo zeleniny. Nenápadná, univerzální, nekomplikovaná. A přesto má v sobě víc příběhů než leckteré hlavní jídlo. Když jsem se na ni začala dívat trochu víc zblízka, otevřel se mi svět, o kterém jsem do té doby neměla tušení.
Na první pohled vypadá jako něco, co nijak neovlivňuje náš den. Ale právě typ rýže, který si nasypeme na talíř, rozhoduje o tom, jak moc budeme sytí, jestli dostaneme brzy hlad nebo jestli naše tělo za pár hodin nepožaduje sladkou kompenzaci. A právě tahle jednoduchá potravina nás může podržet ve dnech, kdy chceme jíst lehce, nebo naopak dodat rychlou energii, když jsme v jednom kole.
Ne všechna zrna jsou si rovna
Na dovolené v Turecku jsem si všimla, že místní kuchyně pracuje s rýží úplně jinak. Jemně kořeněná, lehce lepivá, podávaná se zeleninou, masem, nebo i studená jako salát. A tehdy jsem si poprvé položila otázku, proč se doma držíme jedné varianty, když svět nabízí tolik možností.
Bílá rýže, jak ji známe ze školních jídelen, je jen jedna kapitola. Zrno bez slupky, bez klíčku, zbavené většiny vlákniny. Má svůj smysl, třeba po sportu nebo při rekonvalescenci. Rychle dodá energii, ale z hlediska dlouhodobé sytosti nás nechává spíš na půl cesty.
Pak je tu hnědá, zemitější, s ořechovým tónem. Potřebuje delší vaření, ale tělo ji ocení – déle sytí, méně rozhazuje cukr v krvi, a tak nějak víc zahřeje. A když jde o kompromis, basmati je malý zázrak. Je to rýže, která je bílá, ale chová se jako tmavá. Má nižší glykemický index, takže tělo nereaguje prudkým hladem. Navíc voní jako nedělní oběd v indické domácnosti.
O parboiled variantě jsem dlouho nevěděla vůbec nic. Teprve když jsem ji ochutnala v jedné restauraci v Berlíně, překvapila mě její struktura – sypká, pevná, přitom jemná. Díky zvláštní úpravě před samotným loupáním si zachovává víc výživy. A tak si ji občas dávám doma, když chci udělat něco mezi bílou a hnědou.
Malé detaily, které rozhodují
Na tom, jak rýži připravíte, záleží víc, než se zdá. Pokud ji propláchnete, zbavíte ji přebytečného škrobu, což má vliv i na její výslednou nutriční hodnotu. A když ji spojíte se zeleninou a bílkovinami, jako je tofu, vejce nebo kuře, uděláte ze zdánlivě obyčejné přílohy plnohodnotné a vyvážené jídlo. Když tohle pochopíte, rýže vás může zbavit i výčitek při hubnutí.
Ne každá totiž vyletí s cukrem v krvi vzhůru jako raketa. Basmati i hnědá rýže se zvedají pomalu, drží vás déle syté a pomáhají zvládat den bez sladkých nájezdů. Tím, že zasytí na delší dobu, chrání i před zbytečným přejídáním. Dělají přesně to, co bychom od jídla měli chtít – být oporou, ne zátěží.
Kam za chutí i poznáním
Chcete-li si udělat vlastní obrázek o rozdílu mezi druhy rýže, zkuste menší ochutnávku doma. Kupte si několik variant a uvařte si třeba tři druhy jen s trochou másla a bylinek. Rozdíl v chuti, vůni i struktuře je překvapivý.
A jestli vás to láká i dál, podívejte se do kuchyní světa. V Thajsku se pracuje s jasmínovou rýží, která je sice chutná, ale z výživového hlediska trochu past na hlad. V Indii zase vládne basmati a její dlouhé štíhlé zrno s orientálním nádechem. Arabské země kombinují rýži s čočkou, mandlemi nebo rozinkami. Každý kout má svou rýžovou filozofii – a každá z nich má co nabídnout.
Když si na konci dne sednu s miskou teplé rýže, mám pocit klidu. Je v ní něco archetypálního. Ať už zrovna držím dietu, potřebuji energii nebo chci jen něco jemného, vždycky najdu variantu, která mi sedne. A v tom je to kouzlo. Rýže není nepřítel, není ani nutné zlo. Je to tichý spojenec, když mu dáme šanci.
Zdroje: Autorský text; https://www.apetitonline.cz/zdravi-vyziva/druhy-ryze-glykemicky-index-vyziva-hubnuti
