Článek
Túje patří mezi rostliny, které si lidé pořizují s představou, že je zasadí a dál už se o ně skoro nemusejí starat. Na první pohled k tomu svádějí. Jsou zelené celý rok, dobře snášejí střih, rychle vytvoří souvislou stěnu a dokážou zakrýt plot, sousedy i méně pěkný kout zahrady. Jenže právě u nich se často ukáže, že nenáročná rostlina neznamená rostlina bez péče.
Když začnou túje hnědnout, bývá to nepříjemné hlavně proto, že se problém neobjeví hned. Člověk zalévá, stříhá, občas přihnojí a najednou si všimne suchých větviček uvnitř keře nebo hnědých konců po stranách. U mladých sazenic to zamrzí dvojnásob, u staršího živého plotu zase člověk nechce přijít o souvislou zelenou stěnu, kterou pěstoval několik let.
Túje, správně zerav západní, se na zahradách vysazují hlavně jako živé ploty. Dobře se tvarují, snášejí pravidelný řez a při správné péči zůstávají husté odspodu až nahoru. Hodí se k moderním domům, k terasám i na okraje pozemků, kde mají vytvořit klid a trochu soukromí. Lidé je mají rádi i proto, že zůstávají zelené v době, kdy je zbytek zahrady skoro prázdný.
Nejčastější chybou bývá zálivka. Ne že by túje potřebovaly neustále stát ve vodě, to rozhodně ne. Ale hlavně po výsadbě musí mít vláhy dostatek, jinak kořeny nestihnou dobře prorůst do okolní půdy. U těžké jílovité zeminy je potřeba zalévat opatrněji, protože voda v ní zůstává déle. V písčité půdě naopak rychle odtéká a túje mohou trpět suchem i tehdy, když se člověku zdá, že je zalil dost.
U nových sazenic se vyplatí zalévat méně často, ale pořádně. Povrchové pokropení hadicí moc nepomůže. Voda se musí dostat ke kořenům, ne jen zvlhčit horní vrstvu zeminy. Po výsadbě je dobré půdu kolem rostlin zamulčovat kůrou nebo štěpkou, protože se nebude tak rychle vysušovat a kořeny budou mít vyrovnanější podmínky.
Mnoho lidí zapomíná i na zimní sucho. Túje jsou stálezelené, a tak odpařují vodu i v období, kdy ostatní rostliny odpočívají. Když je zima suchá, mrzne a do toho fouká vítr, mohou větve prosychat velmi rychle. Proto má smysl túje před příchodem mrazů pořádně zalít. Ne v době, kdy je půda zmrzlá, ale ještě předtím, než zima opravdu udeří.
Dalším problémem je přehnané hnojení. Túje sice živiny potřebují, ale mladé sazenice po výsadbě není dobré hned zasypat hnojivem. Kořeny jsou citlivé a silná dávka jim může spíš uškodit. S prvním hnojením je lepší počkat několik týdnů, až rostlina začne opravdu zakořeňovat. U starších tújí se hodí hnojiva určená přímo pro jehličnany nebo pro túje, případně dobře vyzrálý kompost.
Na jaře se používá hnojivo, které podpoří růst a hustotu. V létě už je potřeba být opatrnější, aby rostliny netvořily příliš měkké výhony, které by špatně vyzrály před zimou. Kdo chce tújím pomoct na konci sezony, měl by volit spíše výživu s draslíkem, která podporuje vyzrávání pletiv a lepší odolnost.
Hnědnutí může souviset také s nedostatkem hořčíku. Pozná se to hlavně u starších rostlin, které postupně ztrácejí sytě zelenou barvu a některé větvičky začínají rezavět nebo žloutnout. V takovém případě může pomoci hořká sůl. Dá se použít jako zálivka ke kořenům nebo jako postřik na větve, vždy ale podle doporučeného dávkování. Více tady opravdu neznamená lépe.
Někdy za hnědnutím nestojí péče, ale počasí. Poslední zimy bývají nevyrovnané. Chvíli mrzne, pak se oteplí, rostliny se mírně probudí a další mráz je znovu poškodí. Větvičky pak mohou uschnout, i když se o túje staráte dobře. Takové části už nezazelenají. Nejlepší je vzít čisté nůžky a suché výhony vystříhat, aby rostlina vypadala lépe a zbytečně se v ní nedržela odumřelá hmota.
Pozor je potřeba dát i na choroby. Pokud se na konci léta objeví odumřelé větvičky a na nich tmavé skvrnky nebo drobné černé útvary, může jít o houbové napadení. Napadené části je dobré odstřihnout a nenechávat je ležet pod rostlinou. Když je napadení větší, bez postřiku se člověk někdy neobejde. Nejlepší je sáhnout po přípravku na houbové choroby a použít ho za suchého počasí.
Tújím nesvědčí ani posypová sůl. Pokud rostou těsně u silnice, chodníku nebo příjezdové cesty, kde se v zimě solí, mohou postupně chřadnout. Sůl se dostane do půdy, poškodí kořeny a rostlina začne hnědnout od strany, která je k cestě nejblíž. Na taková místa je lepší vybrat odolnější keře, případně túje chránit před slanou břečkou.
A pak je tu ještě jeden méně příjemný, ale docela častý důvod. Pokud hnědnou spodní části tújí na jednom místě a v zahradě se pohybuje pes, může být příčinou moč. Jehličnany na ni reagují špatně a opakované značkování dokáže větve spálit. Pomůže jen zabránit psovi, aby si z tújí dělal pravidelné místo.
Túje nejsou složité na pěstování, ale chtějí trochu pozornosti. Nejvíc jim škodí extrémy. Jednou sucho, podruhé přelití. Jednou žádná výživa, jindy zbytečně silná dávka hnojiva. Když mají dobrou půdu, pravidelnou zálivku po výsadbě a člověk je nenechá přes zimu úplně nasucho, většinou rostou pěkně a drží si barvu.
Hnědých větviček se není potřeba hned lekat. Uvnitř starších tújí se občas objeví suché části přirozeně. Horší je, když hnědnutí postupuje zvenku, opakuje se na více místech nebo se objevuje po celé délce živého plotu. Tehdy už stojí za to podívat se na půdu, zálivku, hnojení i okolí rostlin.
A právě to je u tújí nejdůležitější. Nečekat, až zhnědne celý plot. Stačí si všímat maličkostí. Suché špičky, povadlé větve, půda tvrdá jako kámen nebo naopak pořád mokrá. Túje toho hodně vydrží, ale když jim něco dlouho nevyhovuje, nakonec to ukážou. A většinou mnohem dřív, než je pozdě.
Zdroje:
https://www.rostlinky.cz/blog/hnednuti-tuji-priciny-a-pece-o-ne.html
https://www.agromanual.cz/cz/clanky/ochrana-rostlin-a-pestovani/choroby/choroby-zeravu
https://www.agromanual.cz/cz/atlas/choroby/choroba/hnednuti-a-odumirani-vetvi-thuji
https://okrasne-stromy.cz/zerav-zapadni-thuja-occidentalis-brabant/
