Článek
Žádné výstřelky, křiklavé barvy nebo složité vzory - prostě čistý, jednoduchý styl. Vlasy nosím střižené v praktickém účesu, líčím se jemně a nehty mám vždycky upravené, ale krátké, s bezbarvým nebo velmi světlým lakem. Takto mi to vyhovuje už roky a vlastně jsem nikdy neměla potřebu něco měnit.
Před měsícem jsem ale dostala pozvánku na svatbu své neteře. Byla to velká událost, na kterou se sjížděla celá rodina, včetně příbuzných, které jsem neviděla několik let. Jana, moje dlouholetá kamarádka, mě přesvědčovala, abych se na tuto příležitost zkrášlila víc než obvykle.
„Pojď se mnou na nehty, budeš mít krásné ruce a nemusíš se o ně starat celý měsíc,“ říkala mi nadšeně jednoho odpoledne při kávě. „Všechny ženy to dnes dělají, je to praktické a vypadá to skvěle. Navíc to bude perfektně ladit s tvými šaty na svatbu.“
Musím přiznat, že jsem zaváhala. Nikdy jsem umělé nehty nenosila a vlastně jsem k nim měla odjakživa trochu odpor. Připadaly mi nepraktické a nepřirozené. Ale Jana byla tak přesvědčivá a já jsem si řekla, že jednou za život můžu vyzkoušet něco nového.
„No dobře, ale nic extravagantního,“ souhlasila jsem nakonec. „Jenom něco decentního, co nebude vypadat příliš uměle.“
V sobotu dopoledne mě Jana vzala do salónu v obchodním centru. Provozovali ho Vietnamci a soudě podle fronty, která se tam tvořila, šlo o oblíbené místo. Interiér byl prostorný a čistý, ale vzduch byl těžký od chemikálií a prachu z pilování nehtů. Mírně mě z toho bolela hlava, ale říkala jsem si, že to vydržím.
Dostala mě na starost mladá slečna, která se představila jako Kim. Nejdřív jsem jí vysvětlila, že chci pouze krátké, přírodně vypadající nehty. Přikývla a začala mi brousit moje nehty. A to docela důkladně.
„Proč mi brousíte moje nehty? Vždyť jsou zdravé a pevné,“ zeptala jsem se znepokojeně.
„Musíme trochu zdrsnit povrch, aby umělý nehet dobře držel,“ vysvětlila mi Kim s úsměvem.
Tento moment byl první varovný signál, ale už jsem seděla v křesle a nechtěla jsem vypadat jako hysterka. Postupně nalepila na mé opilované nehty umělé tipy a začala je tvarovat, brousit a lakovat. Celý proces trval téměř dvě hodiny a já jsem byla čím dál tím nervóznější.
Když jsem konečně viděla výsledek, musela jsem uznat, že nehty vypadaly na první pohled celkem hezky. Měly přirozenou barvu s jemným perleťovým leskem a decentní délku, ale delší, než jsem zvyklá. Jana byla nadšená a neustále opakovala, jak mi to sluší. Zaplatila jsem nemalou částku a odcházela s pocitem, že snad udělám dojem na příbuzné.
Problémy začaly už cestou domů. Nehty byly delší, než na co jsem byla zvyklá, a najednou jsem měla potíže s tak základními věcmi, jako je zapnutí knoflíků na kabátu nebo vyndání klíčů z kabelky. Večer jsem zjistila, že nemůžu pořádně psát na počítači a že mi dělá problémy dokonce i čištění zubů. A co hůř – cítila jsem nepříjemné pnutí kolem nehtového lůžka, jako kdyby na něj něco tlačilo.
Tu noc jsem špatně spala. Nehty mě neustále rušily, byly tvrdé, zachytávaly se o povlečení a měla jsem pocit, jako by moje konečky prstů byly v kleštích. Ráno jsem se probudila s rozhodnutím, že tohle musí pryč, svatba nesvatba.
Jenže to nebylo tak jednoduché. Na internetu jsem našla několik návodů, jak umělé nehty odstranit, a rozhodla jsem se pro ten nejšetrnější – namočení do acetonu a jemné odstraňování. Bohužel ale nehty byly pevnější, než jsem čekala. Nakonec jsem musela použít různé pilníky a velmi opatrně je zbrousit.
Výsledek byl žalostný. Moje původní zdravé nehty byly tenké jako papír, poškozené a bolestivé. Některé byly tak oslabené, že se začaly loupat ve vrstvách. Když jsem to viděla, málem jsem se rozplakala.
„To nic, odrostou ti,“ utěšovala mě Jana po telefonu, když jsem jí volala v zoufalství. „Za pár týdnů to bude dobré.“
Jenže nebylo. Trvalo téměř tři měsíce, než moje nehty odrostly natolik, že poškozené části se daly zapilovat a já mohla zapomenout na tuto nepříjemnou zkušenost. Tři měsíce, během kterých jsem se styděla za své ruce a nosila jsem rukavice i v teplém počasí.
Na poškozené nehty jsem po celou tu dobu aplikovala keratinový vyplňovač nehtů, abych ten čas, než dorostou, vůbec zvládla. A aby nehty měly hladký povrch. Bez toho by byly úplně roztřepené a ještě více by se lámaly.
Na svatbu jsem nakonec šla s krátkými, přirozenými nehty, které jsem jen přelakovala průhledným lakem. A víte co? Nikdo si toho ani nevšiml. Nikdo neřešil, jestli mám „trendy“ umělé nehty.
Tahle zkušenost mě definitivně utvrdila v tom, že krása není v umělých vylepšeních, ale v pohodlí a přirozenosti. A že příště, když mi někdo bude nabízet zázračné řešení pro mou krásu, si dvakrát rozmyslím, jestli to stojí za to. Teď už vím, že v „jednoduchosti je krása“ a své přirozené nehty si budu hýčkat s větší péčí než kdy dřív.
