Článek
Místo toho jsem dostala příležitost, která mi obrátila život naruby – v tom nejlepším možném smyslu. Bylo to před pár lety. Můj syn Patrik měl tehdy čtyři roky a já pracovala jako kadeřnice na částečný úvazek. Miluju svou práci – je kreativní, plná zajímavých lidí a každý den je jiný. Ale znáte to, s malým dítětem a domácností se peníze kutálejí rychleji, než by člověk chtěl. Potřebovala jsem si přivydělat, abychom si mohli dovolit něco navíc – třeba víkendový výlet nebo nové boty pro Patrika, které by vydržely víc než jednu sezónu.
Jednoho večera jsem narazila na inzerát. Hledali někoho na brigádu do malé kavárny v centru města. „Jen pár hodin týdně,“ stálo v popisu práce. Řekla jsem si: proč ne? Kavárny mám ráda, lidi mám ráda, a navíc to znělo jako příjemný únik z každodenní rutiny.
Pamatuju si svůj první den jako dnes. Nervózně jsem si oblékla zástěru a snažila se zapamatovat všechny ty druhy káv – espresso, cappuccino, flat white… Připadala jsem si trochu nešikovná, ale kolegové byli milí a trpěliví. Zákazníci mě překvapili svou vstřícností – někteří dokonce pochválili mé první pokusy o latte art (i když to spíš připomínalo rozmazaný flek než srdíčko).
Po pár týdnech jsem se cítila jako součást týmu. Práce v kavárně mě bavila víc, než jsem čekala. Bylo to jiné než stříhání vlasů – méně stresu, více klidu. A co bylo nejlepší? Každý den jsem potkávala nové lidi a poslouchala jejich příběhy.
Jednoho odpoledne přišla do kavárny žena ve středních letech. Měla na sobě elegantní kabát a vypadala trochu unaveně. Objednala si cappuccino a sedla si k oknu s notebookem. Byla tam skoro dvě hodiny a já si všimla, že občas zvedne hlavu a pozoruje mě při práci.
Když odcházela, zastavila se u pultu a usmála se na mě: „Vy jste tady nová?“ Přikývla jsem a ona pokračovala: „Máte úžasný přístup k lidem. Je radost vás sledovat.“
Byla jsem trochu zaskočená, ale poděkovala jsem jí. Myslela jsem si, že tím naše konverzace skončila. Jenže ona vytáhla vizitku a podala mi ji: „Kdybyste někdy chtěla změnit práci nebo zkusit něco nového, ozvěte se mi.“
Doma jsem vizitku hodila na stůl a moc o ní nepřemýšlela. Ale něco ve mně hlodalo – kdo byla ta žena? A co měla na mysli tou „změnou práce“? Po pár dnech zvědavost zvítězila a já jí napsala e-mail.
Ukázalo se, že pracuje jako manažerka v jedné velké firmě zaměřené na event management. Organizovali konference, firemní večírky i velké kulturní akce. Nabídla mi schůzku – prý by pro mě měla zajímavou pracovní příležitost.
Byla jsem skeptická. Já? Kadeřnice a občasná baristka? Co bych mohla dělat ve světě eventů? Ale zvědavost byla silnější než pochybnosti.
Na schůzce mi vysvětlila svou představu: hledali někoho s dobrými komunikačními schopnostmi a empatií pro práci s klienty. „Vaše energie je nakažlivá,“ řekla mi tehdy. „Myslím, že byste byla skvělá v našem týmu.“
Byla to výzva – úplně nový obor, nové prostředí, spousta věcí k naučení. Ale zároveň to byla příležitost posunout se dál, vyzkoušet něco nového a možná i najít další vášeň.
První týdny byly náročné. Učila jsem se za pochodu – jak plánovat akce, jak jednat s dodavateli i jak zvládat krizové situace (a těch nebylo málo). Ale každým dnem jsem cítila větší jistotu a radost z toho, co dělám.
Dnes je to už dva roky od chvíle, kdy jsem nastoupila do světa event managementu. A musím říct – miluju to! Každý den je jiný: jeden den organizujeme gala večer pro stovky hostů, druhý den připravujeme komorní workshop pro malou skupinu lidí.
Co mě na tom baví nejvíc? Možnost tvořit zážitky pro ostatní. Vidět radost v očích lidí na akcích, které jsme připravili – to je k nezaplacení.
A co je nejlepší? Díky této práci mám teď větší flexibilitu i finanční stabilitu. Můžu trávit více času s Patrikem a dopřát mu věci, které bych si dříve nemohla dovolit.
Když se ohlédnu zpět, uvědomuju si jednu důležitou věc: nikdy nevíte, kam vás život zavede. Někdy stačí udělat malý krok stranou – třeba přijmout brigádu v kavárně – a najednou se před vámi otevřou dveře do úplně nového světa.
Nebojte se vyjít ze své komfortní zóny. Nebojte se přijímat výzvy a být otevření novým možnostem. Nikdy nevíte, kdo vás sleduje nebo jaké příležitosti vám život nabídne.
Já chtěla jen přivydělat pár korun navíc. Místo toho jsem našla práci snů – práci plnou kreativity, lidí a radosti ze života.
A kdo ví? Třeba vás podobné překvapení čeká za rohem taky…
