Článek
Kdo pěstuje vinnou révu delší dobu, ten ví, že jaro je pro ni klíčové. Po zimě bývá keř zesláblý a často musí znovu nabrat energii. Jakmile se oteplí a půda se začne probouzet, réva se rychle rozjede. Objevují se nové výhony, listy a později i květy. A právě v této chvíli se rozhoduje o tom, jaká bude úroda. Když má rostlina málo živin, pozná se to později velmi snadno. Hrozny bývají menší, chuť není tak výrazná a celý keř působí slaběji.
Na první pohled to přitom nemusí být vidět. Réva roste, zelená se a člověk má pocit, že je všechno v pořádku. Jenže právě jarní výživa má velký vliv na to, jak si rostlina povede v dalších měsících. Pokud dostane to, co potřebuje, vytvoří si silné letorosty a zdravou listovou plochu. A právě listy pak během sezony vyživují hrozny. Ve výsledku nejde jen o množství úrody, ale i o kvalitu. Bobule bývají šťavnatější, plnější a mívají i lepší cukernatost.
Důležité je ale trefit správný okamžik. Hnojit příliš brzy nemá velký smysl. Pokud je půda ještě studená, kořeny živiny nepřijímají tak dobře, jak by bylo potřeba. Nejlepší chvíle přichází ve chvíli, kdy se zem ohřeje zhruba na osm až deset stupňů a na keři už je vidět, že se opravdu probouzí. V našich podmínkách to většinou vychází na březen nebo duben, podle počasí a také podle toho, v jaké části republiky révu pěstujete. Stejně tak není dobré přihnojovat do úplně suché půdy, protože se živiny špatně dostanou tam, kam mají.
Na jaře se velmi dobře osvědčuje tekutá výživa. Má jednu velkou výhodu. Dostane se ke kořenům rychleji než suché hnojivo a rostlina na ni umí poměrně svižně reagovat. Na jeden keř se dá připravit jednoduchá směs z deseti litrů vody, dvaceti až třiceti gramů dusičnanu amonného, patnácti až dvaceti gramů superfosfátu a deseti až patnácti gramů síranu draselného. Všechno se dobře rozmíchá a pak se roztok nalije do půdy kolem keře. Ne ke kmínku, ale do prostoru, kde jsou aktivní kořeny.
Právě v tom dělá řada lidí chybu. Hnojivo nalijí přímo ke kmeni a myslí si, že tím rostlině pomohli nejvíc. Jenže réva přijímá živiny hlavně o kus dál. Proto je lepší udělat kolem keře mělkou rýhu přibližně dvacet až třicet centimetrů od kmínku a zálivku nalít právě tam. Jakmile se vsákne, zeminu stačí lehce přihrnout zpět a podle potřeby ještě místo opatrně prolít čistou vodou. Živiny se pak v půdě roznesou rovnoměrněji a kořeny je lépe využijí.
Každá živina má u révy svůj význam. Dusík na jaře podporuje růst výhonů a listů. To je v této fázi důležité, protože keř potřebuje zesílit a vytvořit si dostatečnou zelenou plochu. Fosfor pomáhá kořenům a podporuje jejich správný vývoj. Zároveň zlepšuje příjem vody i dalších látek z půdy. Draslík bývá spojován hlavně s kvalitou budoucích plodů. Pomáhá rostlině lépe hospodařit s vodou a později se často projeví i na chuti a sladkosti bobulí. Když je výživa vyvážená, réva netlačí všechnu energii jen do bujného růstu, ale pracuje rovnoměrně.
Kdo se raději drží přírodnější cesty, nemusí sahat jen po průmyslových hnojivech. Dobrou službu udělá i kvalitní kompost, dobře vyzrálý hnůj nebo dřevěný popel, který je známý jako zdroj draslíku. Jen je potřeba pracovat s rozumem a nic nepřehnat. Zvláštní opatrnost si zaslouží slepičí trus. Je velmi silný a v neředěné podobě by mohl kořeny spíš poškodit než pomoci. Když se ale správně připraví, bývá to velmi účinná jarní vzpruha.
Roztok ze slepičího trusu se obvykle připravuje z jednoho litru trusu a deseti litrů vody. Směs se nechá dva až tři dny odstát a potom se ještě dál ředí, obvykle v poměru jedna ku pěti. Až poté je vhodná k použití. Aplikuje se ke kořenům, ideálně stejně jako minerální zálivka do mělké rýhy kolem keře. Výhodou organického přihnojení je i to, že kromě výživy zlepšuje půdu a podporuje její přirozený život, což je v dlouhodobém horizontu pro révu velké plus.
U hnojení vinné révy ale platí jedno pravidlo. Víc neznamená lépe. Častou chybou bývá nadbytek dusíku. Keř pak sice krásně roste, vytváří dlouhé výhony a spoustu listů, ale hrozny zůstávají pozadu. Rostlina žene sílu do zelené hmoty místo do plodů. Chybou je také hnojení na vyprahlou zem nebo aplikace přímo ke kmínku. A nefunguje ani představa, že jedna dávka na jaře všechno vyřeší. Réva potřebuje během sezony pozorovat a reagovat podle toho, jak vypadá.
Velikost a sladkost hroznů totiž nezávisí jen na samotném hnojivu. Svoji roli hraje i slunce, přiměřená zálivka a celková péče o keř. Réva potřebuje světlo a vzduch. Když je příliš hustá a plná přebytečných výhonů, zbytečně se vysiluje a hrozny nedostanou tak dobré podmínky k dozrávání. Proto se vyplatí průběžně omezovat to, co je navíc. Rostlina pak neplýtvá energií a soustředí se na to podstatné.
Vyplatí se také hlídat přísun draslíku před kvetením, protože právě ten má později vliv na kvalitu plodů. Když se spojí správná jarní výživa s rozumnou péčí během celé sezony, rozdíl bývá opravdu znatelný. Hrozny jsou větší, plnější a chuťově výraznější. A přesně o to jde většině pěstitelů nejvíc.
Na vinné révě je hezky vidět, že zahrada vrací péči. Když jí člověk na jaře věnuje trochu času a nepodcení výživu, odměna přijde později sama. Nejen v podobě hezkého keře, ale hlavně v podobě hroznů, které mají plnou chuť a stojí za to. A právě to je ten rozdíl, který se na podzim pozná hned na první ochutnání.
Zdroje:
https://extension.umn.edu/commercial-fruit-production/tissue-and-soil-nutrient-testing-cold-climate-grapes
https://extension.psu.edu/assessing-and-managing-potassium-concentration-in-the-vineyard
https://extension.usu.edu/diverseag/files/2018-usfc-files/2a_Beginner_Grapes.pdf
https://ipm.missouri.edu/MEG/archive/2018/v24n4.pdf
