Hana Podolská: Krutý osud ženy, která oblékla první republiku, ale komunisté jí vzali všechno

Hana Podolská nebyla jen návrhářkou. Byla vizionářkou, podnikatelkou a ženou, která dokázala vtisknout první republice styl, jenž konkuroval Paříži. Její příběh je však také plný osobních tragédií, politických zvratů a zapomnění, z něhož se vynořil až po letech.

Narodila se v roce 1880 jako Johanna Vošahlíková v rodině úspěšného pražského architekta Františka Vošahlíka. Dětství strávila v luxusu, ale osud ji brzy postavil před tvrdou realitu. Když jí bylo deset, otec zemřel na tuberkulózu a rodina se ocitla na hranici chudoby. „Maminka prodala všechno, co měla, a přestěhovala nás do Prahy. Začala prodávat obilí v krámku, ale peněz bylo málo,“ vzpomínala později. Už jako teenagerka musela pomáhat – vyučila se švadlenou u Anežky Fišerové, jedné z nejvyhlášenějších krejčových té doby. Jenže právě tady se ukázal její tvrdohlavý charakter. Když jí mistrová vynadala za to, že kritizovala střih pro zákaznici, dostala facku a odešla. „Nebudu šít ošklivé šaty, i kdyby mě to mělo stát místo,“ prohlásila prý tehdy.

Tahle vzpoura jí paradoxně otevřela dveře k nezávislosti. Začala šít na vlastní pěst – nejdřív sousedkám, pak manželkám obchodníků. Její jméno se šířilo jako lavina. „Šila jsem v kuchyni, v ložnici, kdekoliv. Když neměla klientka peníze, vzala jsem jako plat máslo nebo vejce,“ popsala v rozhovoru pro časopis Eva v 60. letech.

Zlom přišel v roce 1907, kdy se provdala za polského šlechtice a malíře Viktora Podolského. Ten nejenže financoval její první dílnu v pražských Nuslích, ale stal se i jejím největším podporovatelem. „Bez Viktora bych nikdy neměla odvahu jít tak daleko,“ přiznala. Společně vytvořili tým: ona jako tvůrkyně, on jako manažer a marketingový stratég. Jeho kontakty v uměleckých kruzích přivedly do salónu první celebritní klientky.

V roce 1914 se přestěhovali do Lucerny – tehdy nejmodernějšího pražského paláce. Zde Podolská otevřela salon, který se stal synonymem luxusu. „Bylo to jako vstoupit do pařížského ateliéru. Zrcadla v zlacených rámech, křišťálové lustry a všude kolem hedvábí z Lyonu,“ popsala atmosféru herečka Adina Mandlová.

Klientela Podolské byla výběrová. Mezi stálé zákaznice patřila Hana Benešová, manželka prezidenta Edvarda Beneše, která si u ní nechávala šít ikonické kostýmky s jemnými výšivkami. „Paní Benešová milovala decentní eleganci. Její šaty nikdy nekřičely, ale vždy udávaly tón,“ vzpomínala Podolská. Stejně důležitou roli hrály herečky: Lída Baarová nosila u ní róby pro večerní premiéry, Adina Mandlová si nechala ušít kostýmy pro film Kristián (1939), který se stal kultovním.

Ale nešlo jen o elitu. Podolská paradoxně oblékala i ženy, které společenská pravidla obcházely. Například automobilovou závodnici Elišku Junkovou, jež v 20. letech šokovala Prahu tím, že řídila závodní vozy v krátkých sukních. „Paní Junková potřebovala šaty, které jí umožní pohyb, ale zároveň vypadají noblesně. Vymyslela jsem pro ni kombinaci hedvábného topu a kožených kalhot,“ popsala návrhářka.

Podolská nebyla jen krejčovou. Byla inovátorkou, která do Československa přinesla koncept moderního módního byznysu. V roce 1920 uspořádala první módní přehlídku s profesionálními manekýnami – tehdy šokující novinku. „Lidé si mysleli, že je to nemravné, ale když uviděli šaty v pohybu, změnili názor,“ smála se. Zároveň založila časopis Móda a vkus, kde radila ženám, jak sladit šatník s povoláním. „Úřednice potřebuje jiný střih než herečka. Důležité je, aby se cítila sebejistě,“ psala v úvodníku.

Její přístup k designu byl revoluční i v tom, že kladla důraz na pohodlí. V době, kdy se ještě nosily korzety, navrhovala šaty s volnější siluetou. „Žena má dýchat, ne se dusit v látce,“ hlásala. To ocenily i sportovkyně – tenistka Helena Straubeová si u ní nechala ušít první československé tenisové šaty s krátkými rukávy.

V roce 1948 přišel zlom. Komunisté salon znárodnili a přejmenovali na „Modelový dům Eva“. Podolská směla zůstat jako řadová zaměstnankyně, ale nesměla se podílet na vedení. „Byla to rána. Viděla jsem, jak moje životní dílo ničí lidé, kteří nerozumějí módě,“ svěřila se příteli. Její syn Viktor, který v salónu pracoval, byl v roce 1948 zatčen a obviněn z protistátní činnosti. Později propuštěn, ale rodina už žila ve strachu.

Poslední kapkou byla smrt druhého syna Miloše, který podlehl otravě krve. „Ztratila jsem všechno: podnik, syny, naději,“ řekla v rozhovoru pro Československý rozhlas v 60. letech. Žila v ústraní v malém bytě na Vinohradech, odkud chodila na procházky do Riegrových sadů. Když v roce 1972 zemřela, její pohřeb byl tajný.

Dnes se jméno Hany Podolské vrací do povědomí díky výstavám v Uměleckoprůmyslovém museu nebo dokumentu České televize. Její odkaz však není jen historickou kuriozitou. Česká móda měla světovou úroveň a že ženy jako Hana Podolská dokázaly prorazit i v oborech, které tehdy ovládali výhradně muži.

„Podolská nebyla jen návrhářka. Byla hybatelkou změn. Dokázala prosadit, aby se ženy oblékaly pro sebe, ne pro muže,“ říká historička módy Eva Uchalová. I proto bychom na ni neměli zapomínat. Její příběh je totiž příběhem odvahy, tvrdohlavosti a víry v to, že krása a elegance mohou změnit svět. A to je poselství, které přetrvává – bez ohledu na to, jestli nosíme šaty od Podolské, nebo z second handu.

Zdroje: Forbes.cz /Fenomén Podolská. Žena, která vytvářela prvorepublikovou módu, film, byznys i marketing. - Marianne.cz / Legendární Hana Podolská: Její šaty nosily ty největší hvězdy první republiky. - Kudyznudy.cz/ Hana Podolská-česká Coco Chanel, módní návrhářka a majitelka slavného módního salónu.