Článek
O rodiče se střídaly podle toho, která měla čas
Jitčini rodiče ještě zvládali bydlet sami, ale na větší nákupy, úklid a některé pochůzky už jim síly nestačily. Jitka se proto se svou švagrovou Danielou domluvila, že se budou střídat. Jednou přijela Jitka, příště Daniela. Vytřely, vysály, převlékly postele, umyly koupelnu a podle potřeby přivezly nákup. Ten rodiče vždy zaplatili přesně podle účtenky tomu, kdo ho přinesl. Jitce takový systém vyhovoval. „Nikdy jsem neřešila, jestli jsem tam ten měsíc byla čtyřikrát a Daniela třikrát. Hlavní pro mě bylo, že se máme s kým vystřídat a rodiče nejsou na všechno sami.“
Rodiče chtěli být spravedliví i s odměnou
Jednou při kávě se maminka Jitky zmínila, že je ráda, že mohou oběma ženám za pomoc alespoň trochu přispět. Jitka nechápala, co tím myslí. Teprve tehdy se dozvěděla, že rodiče už několik měsíců dávají každý měsíc šest tisíc korun. Tři tisíce měly být pro Jitku a tři tisíce pro Danielu. Celou částku ale posílali Daniele s tím, že Jitce její polovinu předá. Jenže Jitka do té doby nedostala ani korunu. „Nejdřív jsem si myslela, že jsem maminku špatně pochopila. O žádné odměně jsem vůbec nevěděla. Rodiče přitom byli přesvědčení, že dostáváme obě stejně.“
Daniela měla pro své jednání vlastní vysvětlení
Když se Jitka Daniely zeptala, proč jí o penězích neřekla, švagrová se začala hájit tím, že bydlí blíž, častěji zvedá telefon a někdy k rodičům zajede i neplánovaně. Podle ní tedy nebylo nespravedlivé, že si peníze nechala. Jitka dokázala pochopit, že Daniela možná udělá některý měsíc o něco víc, vadilo jí ale něco jiného. Rodiče jasně řekli, že tři tisíce jsou pro každou. „Kdyby mi řekla, že má pocit, že dělá víc a chce se o penězích domluvit jinak, bavila bych se o tom. Ale ona se rozhodla sama a několik měsíců mi neřekla vůbec nic.“
Od té doby už rodiče neposílají peníze přes prostředníka
Jitka kvůli tomu péči o rodiče nevzdala a s Danielou se také nepřestala vídat. Něco se ale změnilo. Rodiče teď posílají každé ženě její tři tisíce přímo a nákupy dál proplácejí podle účtenek. Jitka navíc pochopila, že i mezi příbuznými je někdy lepší mít jednoduchá pravidla řečená nahlas. „Já jsem celé měsíce žila v tom, že si pomáháme úplně stejně. Nakonec mě nezamrzely ani tak ty peníze jako to, že Daniela věděla, jakou dohodu rodiče udělali, a nechala mě v nevědomosti.“
