Článek
Po letech si konečně mohou dovolit myslet také na sebe
Kamila odešla do důchodu před třemi lety, její manžel o rok dříve. Nejsou bohatí, ale kromě rodinného domu mají úspory, které si během let odkládali stranou. Dětem pomohli už dávno. Dceři přispěli na první byt, syn dostal peníze, když stavěl dům. Kamila proto měla pocit, že mají rodinné finance vyřešené. Letos si s manželem řekli, že dokud jsou oba zdraví, začnou trochu víc cestovat. Na jaře byli deset dní v Itálii, na podzim chtějí k moři a příští rok uvažují o delší cestě do Španělska. „Celý život jsme někam spěchali. Do práce, pro děti, na chalupu, za rodiči. Teď mám poprvé pocit, že nemusím pořád řešit, co potřebuje někdo jiný.“
Nezůstávají přitom jen u levných pobytů někde poblíž. Lákají je i vzdálenější a dražší země a čím dál častěji vybírají poznávací zájezdy, při kterých chtějí něco vidět a zažít. Byli už v Portugalsku, plánují Island a Kamila by se jednou ráda podívala také do Kanady. „Nechceme jen ležet týden u bazénu. Když už někam jedeme, chceme tu zemi opravdu poznat, projet si ji a něco si z ní odvézt. Víme, že to stojí víc, ale právě na to jsme si celý život vydělávali.“
Syn začal počítat, kolik jejich cestování stojí
První poznámku syn pronesl po návratu z Itálie. Zeptal se, kolik dovolená stála, a když Kamila řekla přibližnou částku, zarazil se. Nejdřív to brala jako obyčejnou zvědavost. Jenže podobné poznámky pokračovaly. Když si manželé koupili novou sedačku a Kamila zmínila další cestu, syn poznamenal, že takovým tempem jim z úspor moc nezůstane. Nakonec řekl otevřeně, že by podle něj měli myslet také na to, co jednou zůstane dětem. „To mě opravdu překvapilo. Ne proto, že by chtěl peníze hned. Spíš mi vadilo, že o našich úsporách mluvil, jako by už tak trochu byly jeho.“ Kamila se ho zeptala, jestli si opravdu představuje, že budou dalších deset nebo patnáct let sedět doma hlavně proto, aby jednou zdědil vyšší částku.
Dům dětem zůstane, ale úspory nejsou nedotknutelné
Rozhovor nebyl příjemný. Syn argumentoval tím, že dnes je všechno drahé a že majetek se v rodinách vždy předával dál. Kamila mu připomněla, že s manželem dětem pomáhali celý život a nikdy nic nepočítali. Navíc nikdo neví, co bude za pár let. Možná budou peníze potřebovat na vlastní péči nebo úpravy domu. A pokud ne, chtějí část z nich využít právě teď. „Nechci peníze rozházet. Ale také nechci v osmdesáti sedět doma s plným účtem a říkat si, že jsme mohli někam jet, dokud jsme ještě mohli chodit.“
Kamila pochopila, že dědictví není něco, co musí rodiče celý život chránit
Syn se s jejich rozhodnutím zatím úplně nesmířil a téma peněz už doma raději neotvírají. Kamila ale kvůli tomu své plány měnit nechce. S manželem si stanovili částku, kterou si nechají jako rezervu, a zbytek nehodlají považovat za nedotknutelné budoucí dědictví. Nechtějí luxusní auta ani drahé věci. Chtějí jet k moři, zajít si občas na večeři a dokud mají sílu, něco zažít. „Jednou po nás dětem pravděpodobně zůstane dům a možná i nějaké peníze. Ale kolik přesně to bude, podle mě nemá být jejich starost už teď. My jsme si své peníze vydělali a ještě pořád žijeme.“
