Článek
Jsem pejskař tělem i duší. Se svým psem chodím ven několikrát denně, řeším jeho zdraví, stravu, radost i smutek. Vím, co znamená zodpovědnost za živého tvora. A možná právě proto mi občas vstávají vlasy hrůzou, když vidím, kam až jsme ochotni zajít v jeho jménu. Protože láska ke psům je jedna věc a zdravý rozum druhá.
Stojím v obchodě, snažím se soustředit na seznam nákupu a najednou kolem mě projede vozík. V něm neleží chleba, mléko ani balík těstovin, ale malá čivava zabalená v dece. Rozhlíží se kolem, jako by zvažovala, jestli dneska zvolí šunku nebo salám. A já si říkám, jestli jsem se omylem neocitl v alternativní realitě, kde psi běžně vybírají zboží a lidé jim dělají doprovod.
Pes nenakupuje a nikdy nebude
Pojďme si to říct na rovinu. Pes nenakupuje. Nikdy nenakupoval a ani nakupovat nezačne. Nepotřebuje zkoušet boty, neřeší odstín rtěnky a vážně mu je jedno, jestli si pořídíme nový gauč nebo starý zůstane ještě rok doma. Pokud by pes mohl mluvit, pravděpodobně by nám poradil maximálně s výběrem pamlsků. A i to jen proto, že by snědl všechny.
blackfriday-celebration-marketing
Přesto se tváříme, že je naprosto v pořádku brát psa do obchodu, kde se prodává jídlo, oblečení nebo kosmetika. Argumenty bývají různé. Nechci ho nechávat doma samotného. Je malý, nikoho neobtěžuje. Je hodný a klidný. Jenže o to přece vůbec nejde. Nejde o povahu psa, ale o místo, kam patří. A obchod to zkrátka není.
Nákupní vozík není psí kočárek
Nákupní vozík má jeden jasný účel. Vozit nákup. Ne psa, ne kočku, ne králíka a už vůbec ne celou zoo. Když do něj někdo posadí psa, který tam sedí, slintá a rozhlíží se, připadá mi to lehce absurdní. Stejný vozík pak použije někdo jiný na pečivo nebo ovoce. A ano, vím, že všechno je balené, ale pocitově to prostě nesedí.
Navíc mám pocit, že se tím trochu ztrácí hranice. Dnes je to čivava ve vozíku, zítra střední pes na vodítku a pozítří se budeme hádat, proč nemůže do obchodu i leguán nebo papoušek. Vždyť jsou taky zvyklí být se svým pánem pořád. A najednou se z obyčejného nákupu stane zoologická zahrada s regály.
Výjimka má své jasné místo
Ano, existuje výjimka. Asistenční psi. A tam je to naprosto jasné a neoddiskutovatelné. Asistenční pes není rozmazlený mazlíček, ale pracovní partner člověka, který ho skutečně potřebuje. Pomáhá, naviguje, hlídá bezpečí. Bez něj by se jeho pán do obchodu vůbec nedostal. To je realita a tam nemám jedinou výhradu.
Ale prosím nemíchejme to dohromady. Mazlíček není asistenční pes. Pes, kterého vozíme v nákupním vozíku, protože se nám nechce řešit hlídání nebo samotu, opravdu nespadá do stejné kategorie. Tady už nejde o potřebu, ale o pohodlí a možná i trochu o předvádění se.
Zdravý rozum ještě neumřel
Možná budu některé lidi dráždit. Možná se ozvou ti, kteří bez svého psa neudělají ani krok. Ale pořád věřím, že zákaz psů v obchodech má smysl. Ne proto, že bych psy neměl rád, ale právě proto, že je mám rád. Pes má své místo. Venku, doma, na procházce, v parku, v lese. Ne mezi regály s jogurty.
joyful-dog-having-fun
A pokud někdo tvrdí, že pes v obchodě je normální, dovolím si nesouhlasit. Podle zdravého rozumu je to celé trochu postavené na hlavu. Pes nenakupuje. My ano. A tak by bylo fajn si to občas připomenout. Pro dobro lidí, psů i nákupních vozíků, které si opravdu nezaslouží kariéru psího taxi.
