Článek
První dny vypadaly přesně tak, jak si je představovali
Marie s Josefem nepatřili k lidem, kteří by každý rok objížděli svět. Když si na podzim koupili týdenní pobyt v Marsa Alam, těšili se hlavně na teplo, moře a na to, že nebudou muset nic řešit. První dva dny opravdu jen snídali na terase, chodili k vodě a odpoledne si četli ve stínu. Josef se cítil dobře, jen večer několikrát poznamenal, že je nějak unavenější. Marie tomu nepřikládala velkou váhu. „Říkala jsem si, že je to cestou, vedrem a úplně jiným režimem. V našem věku už člověk také nevydrží všechno jako ve třiceti.“
Ráno si všimla, že Josef mluví jinak
Třetí den chtěli vyrazit po snídani k moři. Josef ale seděl na posteli a dlouho si zavazoval sandál. Když na Marii promluvil, některá slova vyslovoval nezřetelně a při chůzi působil nejistě. Nezhroutil se, nebyl v bezvědomí a dokonce tvrdil, že mu nic není. Právě proto Marie několik minut váhala, jestli zbytečně nepanikaří. Nakonec zavolala na recepci a požádala o lékaře. „Nejvíc mě vyděsilo, že Josef pořád říkal, že je v pořádku. Já ho ale znám přes čtyřicet let a viděla jsem, že takhle normálně nemluví.“ Lékař doporučil okamžitý převoz do nemocnice a tam Marie poprvé slyšela, že mohlo jít o slabší mozkovou příhodu.
Z hotelového pokoje zůstala jen taška s věcmi
Místo plánovaného koupání pak Marie trávila hodiny mezi nemocničním pokojem, telefonem a komunikací s pojišťovnou. Josefův stav byl naštěstí stabilní, ale lékaři si ho chtěli ponechat na pozorování a nikdo jí nedokázal říct, zda bude moci odletět původním letem. Najednou přestalo být důležité, kolik stálo lehátko nebo jestli ještě stihnou výlet lodí. „Seděla jsem na chodbě s jeho doklady, mobilem a lahví vody. Teprve tam mi došlo, jak bezmocný je člověk v cizí zemi, když neví, co bude za dvě hodiny.“
Domů nakonec odletěli později
Josef se během dalších dnů zlepšil a po souhlasu lékařů mohl odcestovat, jen ne v původním termínu. Marie dnes na Egypt nevzpomíná jako na špatnou dovolenou. Spíš jako na týden, během kterého pochopila, že některé věci nemá smysl přecházet jen proto, že člověk nechce kazit ostatním plány. „Kdyby se to stalo doma, asi bych také chvíli čekala, jestli mu nebude lépe. Od té doby vím, že dovolená se dá zrušit nebo prodloužit. Zdraví se ale odkládat nedá.“ A právě to je jediná vzpomínka, kterou si z vysněného týdne u Rudého moře opravdu nechtěla přivézt.
