Článek
Běžné odpoledne se může během vteřin změnit v drama, které by nikdo nečekal. Možná jste sami někdy stáli v obchodním centru na konci srpna. Byla jsem v ten den v obchodním centru a viděla jsem, jak se mezi regály s pomůckami najednou zhroutila mladá maminka se dvěma dětmi. Obchod byl přeplněný lidmi, uličky úzké, všude horko a nervózní ruch konce prázdnin. A přesto se okamžitě našlo několik lidí, kteří přiskočili. Žádná lhostejnost, žádné odvracení pohledů. Jeden muž odložil košík, jiná paní okamžitě vytáhla mobil a volala záchranku, někdo se snažil děti uklidnit. V tu chvíli bylo úplně jedno, kdo kam spěchal.
Lucie, tak se žena jmenovala, měla doma dva školáky a před sebou dlouhý seznam věcí, které musela na konci srpna nakoupit. Rozhodla se zvládnout vše najednou – sešity, penály, pastelky, desky i věci na tělocvik a spoustu dalších školních pomůcek. Vzduch v nákupním centru byl těžký, fronty se táhly a děti se rozbíhaly k barevným regálům s vlastními představami, co je potřeba. Ona v duchu počítala každou položku aby udržela rozpočet na uzdě.
Najednou přišla slabost. Zamlžený zrak, závrať a pak jen pád na podlahu mezi regály. Všechno se seběhlo tak rychle. Přítomní lidé kolem ní uvolnili prostor, někdo se nad ní skláněl a zjišťoval, co se stalo, jiní hlídali, aby se dav netlačil. Její děti, dva kluci, stály kousek opodál, bylo na nich vidět, že se lekly. Jeden z nich ale okamžitě sáhl do kabelky a vytáhl zdravotní kartičku, o které jim maminka už dříve říkala. Na kartičce bylo jasně uvedeno, že je diabetička. V tu chvíli se strach v jejich očích trochu zmírnil – věděly, že udělaly to, co měly. Ta kartička pomohla lidem kolem rychle pochopit, co se stalo.
Záchranka dorazila během několika minut a zdravotníci jednali rychle. Lucii se podařilo díky pohotové reakci lidí v obchodě a včasné zdravotnické pomoci udržet při vědomí, byla ale vyčerpaná a zmatená. Lékaři potvrdili, že šlo o kombinaci horka, únavy a kolísající hladiny cukru. Tentokrát to dopadlo dobře, ale bylo znát, že tělo si prostě řeklo o pauzu.
Stála jsem kousek od toho všeho a pozorovala, jak přirozeně se lidé semkli. Často slýcháme, že dnešní doba je sobecká, že každý myslí jen na sebe. Ale to, co jsem viděla, byl pravý opak. Byla to prostá a tichá lidská slušnost, která se ukázala v tom nejběžnějším místě – mezi regály plnými školních pomůcek.
