Článek
Morušovník nepatří mezi stromy, které by člověk vídal na každé druhé zahradě. O to víc mě mrzí, že se na něj trochu zapomnělo. Je totiž krásný, užitečný a v dobrých podmínkách i překvapivě nenáročný. Navíc dává ovoce, které v obchodě téměř neseženete. A kdo někdy ochutnal zralou moruši utrženou rovnou ze stromu, ten dobře ví, že se to s běžným ovocem z pultu srovnávat nedá.
Moruše pochází původně z Asie, nejčastěji se uvádí Čína. Do Evropy se ale dostala už dávno a v teplejších krajích zdomácněla natolik, že ji lidé po generace brali jako něco samozřejmého. Dřív byla spojovaná hlavně s bourcem morušovým a výrobou hedvábí, protože jeho housenky se živí právě jejími listy. Dnes nás na ní ale zajímá spíš něco jiného. Je to strom, který dobře vypadá, příjemně stíní a v létě nabídne spoustu sladkých plodů.
Aby se jí u nás opravdu dařilo, potřebuje hlavně teplo. To je věc, kterou nemá cenu obcházet. Moruše miluje slunce a nejlépe roste tam, kde nejsou dlouhé studené zimy a jarní mrazíky jí zbytečně neberou sílu. Výborně se jí daří třeba na jižní Moravě nebo obecně v teplejších nížinách. Když ale člověk vybere chráněné místo u zdi nebo na závětrné straně zahrady, může ji úspěšně pěstovat i jinde.
Stín jí nesvědčí. Strom sice poroste, ale nebude to ono. Plody bývají méně sladké, hůř dozrávají a strom celkově nepůsobí tak vitálně. Když to řeknu úplně jednoduše, moruše chce mít klid, teplo a světlo. Jakmile tohle dostane, většinou si vede dobře.
Důležitá je i půda. Nejvíc jí vyhovuje zemina, která je živná, přiměřeně hlinitá a zároveň propustná. Nemá ráda, když stojí dlouho ve vodě. Pokud je půda těžká a mokrá, kořeny zbytečně trpí. To bývá častý problém hlavně tam, kde lidé sází bez větší přípravy a spoléhají na to, že strom si poradí. U moruše to tak úplně neplatí. Sucho zvládne mnohem lépe než přemokření.
Právě proto je dobré dát si záležet už při výsadbě. Nejvhodnější bývá jaro nebo podzim, kdy není půda ani promrzlá, ani přehřátá. Pokud si domů přinesete mladý stromek, je rozumné před vysazením namočit kořeny na několik hodin do vody. Tenhle starý a osvědčený postup má pořád smysl. Kořeny se napijí a strom zvládne přesazení s menším stresem.
Jáma by měla být dost hluboká a dost široká. Moruše není žádný drobek, který se spokojí s malým prostorem. Když má možnost se dobře zakořenit, je to znát už v prvních letech. Do jámy se vyplatí přidat kvalitní zeminu nebo trochu kompostu, pokud je půda chudší. Není ale potřeba nic přehánět. Méně bývá někdy víc. Důležité je hlavně to, aby se kořeny mohly dobře rozložit a nebyly namačkané.
Po výsadbě je dobré stromek přivázat ke kůlu, aby ho nevyvrátil vítr. Zeminu kolem přitlačit, zalít a první týdny kontrolovat, jestli úplně nevysychá. To je období, kdy moruše potřebuje trochu péče. Jakmile se ale uchytí, začne být mnohem samostatnější. Její kořeny jdou poměrně hluboko a strom si pak vodu umí najít sám. I proto se později zalévá spíš jen při delším suchu.
Na co je dobré myslet, je prostor kolem stromu. Moruše nemá ráda velkou konkurenci. Když ji někdo nacpe mezi další dřeviny, často se pak diví, že neprospívá tak, jak čekal. Potřebuje kolem sebe místo, aby jí jiné stromy nebraly vláhu, světlo ani živiny. Na malé zahradě je proto lepší vysadit ji s rozmyslem než ji za každou cenu někam vmáčknout.
Největší radost samozřejmě přijdou udělat plody. Na pohled připomínají trochu ostružiny, ale chuť mají jinou. Jsou jemnější, sladší a při plné zralosti opravdu výborné. Podle odrůdy mohou být tmavě fialové, narůžovělé i bílé. Zrají v létě a právě tehdy člověk nejvíc ocení, že má tenhle strom doma.
Moruše mají jednu zvláštnost. Jakmile dozrají, jsou velmi měkké a křehké. Špatně se převážejí, mačkají se a dlouho nevydrží. I proto se skoro neprodávají a běžně je v obchodě nenajdete. To je podle mě jeden z hlavních důvodů, proč má smysl si morušovník vysadit na vlastní zahradě. Některé plody totiž člověk prostě musí ochutnat přímo na místě. Jinak z nich nikdy nedostane to nejlepší.
Kdo se zajímá i o to, co jí, tomu moruše udělají radost ještě z jednoho důvodu. Obsahují vitamin C, vlákninu a také řadu minerálních látek. Najdeme v nich draslík, železo, vápník, hořčík i vitaminy skupiny B. Není to ale potřeba nijak přehnaně rozebírat, protože u moruše stejně většinu lidí přesvědčí hlavně chuť. A ta bývá při plné zralosti opravdu výborná.
Řez moruše není nijak složitý, což spoustu lidí potěší. Není to strom, který by potřeboval neustálé zásahy nůžkami. Naopak. Čím víc se do něj bezdůvodně řeže, tím hůř. U mladých stromků má smysl hlavně výchovný řez, aby se koruna pěkně rozložila a nevznikal z ní divoký chumel větví. Později už většinou stačí jen udržovat tvar a odstranit suché, poškozené nebo nevhodně rostoucí větve.
Nejlepší čas na řez bývá po opadu listů nebo brzy na jaře, než strom začne rašit. V silných mrazech bych do toho nešla. Moruše navíc umí po větším zásahu víc ronit mízu, takže opatrnost je na místě. Silné větve je lepší nechat být, pokud k jejich odstranění není opravdu důvod. U tohoto stromu víc než kde jinde platí, že zbytečný řez je spíš ke škodě.
Pokud pěstujete převislou formu, je situace trochu jiná. Takové moruše se pěstují nejen kvůli plodům, ale i pro vzhled. Na zahradě vypadají krásně a sklizeň z nich bývá pohodlnější. V prvních letech je ale potřeba korunu trochu usměrnit, jinak ztratí pěkný tvar. Později už bývá péče jednoduchá a řežou se jen výhony, které zbytečně vybočují.
Z odrůd se u nás nejčastěji mluví o morušovníku černém a bílém. Černý má tmavé plody a bývá chuťově výraznější. Potřebuje ale teplejší místo, protože je citlivější na chlad. Bílý je u nás rozšířenější a často i spolehlivější. Jeho plody bývají světlejší, někdy téměř bílé, jindy lehce růžové. Chuť je příjemně sladká a jemná. Převislé typy pak nejsou samostatným druhem, ale zahradní formou, která se hodí tam, kde chce člověk spojit užitek s okrasným vzhledem.
Moruše je zkrátka strom, který si člověk oblíbí hlavně v praxi. Dokud o ní jen čte, může působit nenápadně. Jakmile ji ale má na zahradě, začne si všímat, kolik toho vlastně nabízí. Není přecitlivělá, nevyžaduje složitou péči a její plody mají chuť, kterou v obchodě nekoupíte. A právě to je dnes docela vzácné.
Za mě je morušovník přesně ten typ stromu, který si zaslouží návrat do českých zahrad. Ne kvůli módě, ale proto, že dává smysl. Je krásný, užitečný a když mu člověk dopřeje správné místo, umí se odvděčit na dlouhé roky.
