Článek
Muchovník u nás pořád ještě není tak rozšířený, jak by si zasloužil. A je to trochu škoda. Kdo ho jednou vysadí, ten většinou brzy pochopí, že si domů přidal jednu z nejvděčnějších dřevin vůbec. Není přecitlivělý, není náročný a přitom toho nabídne opravdu hodně. Umí být okrasou zahrady i zdrojem chutných plodů, které připomínají borůvky, jen bývají jemnější a sladší.
Na jaře se obsype drobnými bílými květy, které působí lehce a svěže. V létě přichází chvíle, na kterou se těší hlavně děti a mlsné návštěvy. Keř dozrává do tmavých odstínů a větve se plní bobulemi, které mizí téměř stejně rychle, jako se objeví. Na podzim pak muchovník ukáže další svou tvář. Listy se zbarví do červené, oranžové a místy až do měděna. A když opadnou, vynikne i jeho elegantní stavba větví a jemná šedavá kůra. Je to zkrátka rostlina, která má co nabídnout po celý rok.
Poslední dobou má muchovník stále víc příznivců. Nepůsobí nudně ani v jednom období. V zahradě navíc nepůsobí těžkopádně. Má přirozeně vzdušný habitus a hodí se jak do volněji laděných výsadeb, tak i do upravenějších zahrad, kde chcete spojit krásu s užitkem.
Velkou výhodou je i to, že si můžete vybrat z více druhů a odrůd. V zahradách se velmi často pěstuje muchovník Lamarckův, který je oblíbený hlavně pro bohaté kvetení a krásné podzimní vybarvení. Pokud ale hledáte hlavně úrodu, často se doporučuje muchovník olšolistý, který bývá ceněný pro chutné a větší plody. Pro menší zahrady se dají sehnat i kompaktnější kultivary, které se vejdou i tam, kde není místa nazbyt.
Při výběru je dobré si hned ujasnit, co od něj vlastně čekáte. Někdo chce především hezký keř, který oživí zahradu na jaře a na podzim. Jiný hledá dřevinu, ze které bude každý rok sklízet plné misky plodů. Ideální samozřejmě je, když se podaří obojí. A u muchovníku to opravdu jde.
Co se týče stanoviště, muchovník není nijak rozmazlený. Nejlépe prospívá na slunci nebo v lehkém polostínu. Když má dost světla, bývá bohatěji obsypaný květy a plody lépe dozrávají. V polostínu si poradí také, ale úroda bývá o něco slabší. Pokud bych měla vybrat jedno pravidlo, které se vyplatí nepodcenit, pak je to propustná půda. Muchovník nemá rád dlouhodobé přemokření. V těžké, ulehlé zemině se mu nedaří tak dobře a může být náchylnější k potížím.
Jestli máte na zahradě hutnější půdu, není to důvod muchovník vzdát. Jen je potřeba místo před výsadbou trochu vylepšit. Osvědčuje se zapracovat kompost, případně dobře vyzrálý hnůj, a půdu odlehčit tak, aby byla vzdušnější. Muchovník má rád zeminu s dostatkem humusu a snáší mírně kyselou až neutrální reakci. V příliš zásadité půdě může časem strádat, což bývá vidět hlavně na listech.
Samotná výsadba není složitá, ale pár věcí se vyplatí dodržet. Sází se buď na jaře, nebo na podzim. Pokud koupíte prostokořennou sazenici, často bývá nejlepší časné jaro, kdy je rostlina ještě v klidu. Jáma by měla být dost široká, ideálně asi dvojnásobná oproti kořenovému balu. Důležité je nevysadit keř ani příliš hluboko, ani příliš mělce. Nejlépe uděláte, když ho usadíte zhruba do stejné úrovně, v jaké rostl ve školce.
Po výsadbě je potřeba rostlinu dobře zalít a okolí zamulčovat. Mulč je v tomhle případě velký pomocník. Drží vláhu, brání růstu plevele a zároveň chrání kořeny před přehříváním. V prvním roce po výsadbě je pravidelná zálivka opravdu důležitá. Jakmile se muchovník ujme a zakoření, zvládne pak i kratší sucho poměrně statečně. Přesto platí, že v dlouhých horkých obdobích ocení občasnou vydatnou zálivku ke kořenům.
Na hnojení není muchovník náročný. V běžné zahradě mu většinou bohatě stačí, když mu na jaře nebo na podzim dopřejete vrstvu kompostu. Když je půda slabší, dá se přidat i organické hnojivo, ale není potřeba to přehánět. Příliš mnoho dusíku vede k měkkému a bujnému růstu, který pak nebývá tak odolný. U muchovníku obecně platí, že méně bývá více.
Mnoho lidí se zbytečně bojí řezu, ale ani ten není nijak složitý. Muchovník můžete nechat jako přirozený vícekmenný keř, což mu velmi sluší, nebo si ho postupně vytvarovat do podoby menšího stromku. Záleží na tom, co se vám víc hodí do zahrady. Základem je průběžně odstraňovat suché, poškozené nebo nemocné větve a udržovat keř vzdušný. Když je příliš zahuštěný, nejen že hůř vypadá, ale může i méně plodit.
Silný řez ale muchovníku nesvědčí. Pokud ho vezmete příliš radikálně, připravíte se o část květů a následně i o úrodu. Nejlepší je rozumné prosvětlení v době vegetačního klidu, tedy od pozdního podzimu do začátku jara. U starších keřů se občas vyplatí odstranit i některé přestárlé větve, aby měl prostor nový růst.
A pak přichází ta nejhezčí část. Sklizeň. Plody dozrávají většinou od konce června do července, podle polohy a počasí v daném roce. Zralé bobule poznáte podle tmavé modrofialové až skoro černé barvy. Jsou sladké, šťavnaté a dají se jíst rovnou z keře. To je mimochodem nejčastější scénář. Část úrody se prostě sní ještě na zahradě, než se vůbec dostane do kuchyně.
Když ale něco zbyde, možností je spousta. Muchovník se hodí do koláčů, buchet, bublanin i domácích džemů. Výborný je i do kaší, jogurtu nebo na usušení. Sušené plody pak připomínají malé sladké rozinky. Jejich chuť je jemná a někdy až medová, takže v kuchyni fungují i tam, kde by klasické borůvky působily příliš kysele. Pokud chcete chuť trochu vyvážit, stačí přidat citronovou šťávu nebo jinou kyselejší složku.
Je potřeba počítat i s tím, že muchovník neobdivujete jen vy. Milují ho také ptáci. A bývají neuvěřitelně rychlí. Někdy stačí pár dnů nepozornosti a úroda je pryč. V praxi se často ukazuje, že pomůže vysadit víc keřů, aby bylo dost pro všechny. Kdo chce sklízet opravdu poctivě, ten by měl plody sledovat a sbírat včas.
Pokud jde o choroby a škůdce, muchovník patří spíš k odolnějším dřevinám. Občas se mohou objevit mšice nebo svilušky, hlavně v suchém a horkém počasí. Většinou ale nejde o nic dramatického, pokud je rostlina v dobré kondici. Pomáhá správné stanoviště, vzdušná koruna a rozumná péče. Při menším napadení často stačí proud vody nebo šetrný postřik na bázi mýdla určený pro zahradu.
Protože je muchovník příbuzný jabloním a hrušním, mohou se u něj objevit i podobné problémy, například skvrnitosti listů nebo rzivosti. Základ je pořád stejný. Nepřelévat, zalévat ke kořenům, nenechávat keř zbytečně zahuštěný a na podzim uklidit napadené listí. Ve chvíli, kdy má rostlina dobré podmínky, zvládá většinu drobných potíží bez větších komplikací.
Muchovník má ale ještě jeden rozměr, na který se často zapomíná. Je to dřevina, která pomáhá i životu na zahradě. Brzy na jaře nabízí květy opylovačům, v létě je zdrojem potravy pro ptáky a po celý rok vytváří přirozenější, živější prostředí. Není to jen hezký keř do kouta. Je to rostlina, která do zahrady přináší život.
Právě proto bych ho doporučila skoro každému, kdo chce spojit okrasnou a užitkovou funkci do jedné jediné dřeviny. Muchovník není módní výstřelek na jednu sezonu. Je to poctivá, spolehlivá a krásná rostlina, která dává smysl. A v době, kdy se na zahradě čím dál víc hledá spojení krásy, úrody a jednoduché péče, je to přesně ten typ keře, který má své pevné místo. Kdo mu dá šanci, ten toho většinou nelituje.
Zdroje: https://www.missouribotanicalgarden.org/PlantFinder/PlantFinderDetails.aspx?taxonid=286377RHS, Utah State University Extension, The Old Farmer’s Almanac
