Článek
Ne že bych nemilovala své děti, Adélku a Martina, ale po deseti měsících neustálého kolotoče povinností toužím jen po jediném – být sama sebou, ne jen mámou. Když jsem kamarádkám před lety poprvé řekla, že odjíždím na šest týdnů pryč, dívaly se na mě, jako bych byla z jiné planety. Dnes už jen závistivě vzdychají a ptají se, jak to dělám.
Před pěti lety, kdy jsem se vrátila do práce po rodičovské dovolené jsem zjistila, že moje angličtina je zoufale zastaralá. Přihlásila jsem se na intenzivní jazykový kurz v Británii, sehnala hlídání a odjela na dva týdny. Ty dva týdny změnily můj život. Poprvé po letech jsem nebyla primárně máma, manželka nebo kolegyně z práce – byla jsem jen Jana, žena, která má své zájmy, koníčky a sny. Tehdy jsem si slíbila, že z toho udělám tradici.
Dnes už mé léto vypadá tak, že na přelomu června a července odletím na třítýdenní jazykový kurz do Oxfordu, kde se kromě angličtiny věnuji i svému milovanému běhání v univerzitních parcích. Pak se na pár dní vrátím domů, vyperu, přebalím kufr a odlétám do Barcelony, kde mám pronajatý malý byt v gotické čtvrti. Tam chodím na hodiny španělštiny, ale především poznávám město a jeho okolí způsobem, který by s dětmi nebyl možný.
„Ty nemáš výčitky, že necháš děti tak dlouho samotné?“ ptají se mě často kolegové v práci. Ne, nemám. Za prvé, nejsou samotné – jsou s manželem, který je skvělý táta, jejich prarodiči a na táborech, které si samy vybraly. A za druhé, jsem přesvědčená, že jim tím dávám víc, než kdybych s nimi trávila celé léto ve frustraci, že nemůžu dělat to, co naplňuje mě.
Celý školní rok jsem to já, kdo vstává v šest ráno, chystá svačiny, kontroluje úkoly, vozí na kroužky, řeší konflikty se spolužáky, radí s matematikou, hledá ztracené přezůvky, nakupuje nové bundy, když z těch starých vyrostou někdy i během jediného měsíce. Jsem to já, kdo po celém dni v práci ještě vaří večeři, zatímco pomáhá s domácími úkoly. Jsem to já, kdo v noci vstává, když mají noční můry nebo horečku. A jsem na to všechno sama, protože manžel pracuje často do pozdních hodin nebo jezdí na služební cesty.
„Děti potřebují mámu,“ řekla mi jednou má tchyně s výčitkou v hlase, když jsem jí oznamovala své plány na léto. Ano, potřebují. Ale potřebují mámu, která je spokojená, vyrovnaná a má dostatek energie. Ne vyčerpanou trosku, která se v nich postupně začne vidět jen jako v překážce svých vlastních snů. To není dobrý vzor, který bych jim chtěla dát.
Navíc, ruku na srdce, kolik dětí tráví dnes celé prázdniny s rodiči? Většina mých vrstevnic řeší spíš to, jak děti na těch osm či devět týdnů prázdnin zabavit, když ony samy mají dovolenou jen čtyři týdny. Posílají je od babičky k dědovi, na tábory, na příměstské tábory, někdy i na několik turnusů za sebou. Je to jen jiný způsob, jak si od rodičovství odpočinout – méně radikální, ale často méně uspokojivý.
Mé děti se za ta léta naučily, že maminka v létě odlétá jako vlaštovka do teplých krajin, ale vždy se vrátí. Navíc není to tak, že bychom spolu netrávili vůbec žádný čas – po návratu ze Španělska máme ještě dva týdny společné dovolené, kdy jedeme všichni čtyři na chatu k jezeru, kde vypínáme telefony a jsme opravdu spolu. Kvalita nad kvantitou.
Martin s Adélkou mi navíc samy říkají, jak moc se těší na prázdniny u babičky na venkově, kde mohou běhat po lese, stavět bunkry a koupat se v rybníce – věci, které by se mnou, městskou ženou, asi tolik nedělaly. A když se vrátím, mají mi toho tolik co vyprávět! O zážitcích z tábora, o tom, jak s tátou postavili nový zahradní nábytek, o tom, jak u babičky pekli štrúdl podle tajného receptu. A já jim na oplátku ukazuji fotky z cest a učím je nová slovíčka.
Ten čas odloučení nás paradoxně sbližuje více, než kdybychom byli celé léto zavření v panelákovém bytě, kde by děti trávily dny u tabletu a já bych vzdychala nad tím, jak bych radši byla někde jinde. Doufám,že až vyrostou, vzpomenou si na mámu, která jim ukázala, že i když máte rodinu, nemusíte se vzdát svých snů. A možná jednou budou svým dětem vyprávět o bláznivé babičce, která každé léto mizela za dobrodružstvím – a vždy se vrátila s hlavou plnou nových nápadů a srdcem plným lásky.
