Článek
Petr Kolečko dlouho působil jako muž, který se v showbyznysu prosadil hlavou, talentem a citem pro dialog, ale vzhled pro něj zkrátka nikdy nebyl prioritou. Ve společnosti býval spíš nenápadný, občas až trochu rozpačitý, jako by mu formální akce byly mile řečeno nepohodlné. Lidé ho vnímali hlavně jako výborného scenáristu, autora, který umí přesně trefit atmosféru českého prostředí, napsat silné postavy a vytáhnout humor i tam, kde by ho jiní nehledali. O to víc dnes bije do očí, jak moc se jeho veřejný obraz změnil.
Vedle Anety Vignerové totiž začal působit úplně jinak. Z muže, který dřív sázel spíš na pohodlí než styl, se stal někdo, kdo na první pohled ví, co mu sluší. Nepůsobí to ale jako násilná proměna ani jako snaha něco předstírat. Spíš je vidět, že našel polohu, ve které se cítí dobře. Už to není ten lehce klukovský intelektuál v obleku, který na sobě nosí sako jen proto, že se to očekává. Dnes vypadá upraveně, sebejistě a přirozeně.
Na tomhle typu proměny je vždy zajímavé, že nejde jen o samotné oblečení. Styl člověka totiž často vypovídá i o tom, v jakém je životním období. U Petra Kolečka je zřejmé, že po boku ženy, která má k módě blízko, začal mnohem víc vnímat detaily. A právě detaily bývají rozhodující. Dobře padnoucí sako, vhodně zvolené brýle, kvalitní boty nebo hodinky někdy udělají víc než jakákoli okázalost. U něj navíc tahle změna nepůsobí přehnaně. Není z něj muž, který by se stylizoval do role módní ikony. Spíš zraje do podoby, která mu sluší a sedí k jeho postavení i věku.
Aneta Vignerová je v tomhle směru osobnost, která na sebe poutá pozornost dlouhodobě. Nejen jako bývalá vítězka Miss České republiky z roku 2009, ale i jako žena, která si kolem sebe vytvořila velmi rozpoznatelný estetický svět. Móda je pro ni přirozenou součástí života a je znát, že má cit pro kombinace, střihy i celkový dojem. Nepůsobí jako někdo, kdo jen slepě následuje trendy. Naopak umí skloubit ženskost, eleganci i civilnost. A přesně tenhle cit se zjevně propsal i do toho, jak dnes vedle ní Petr Kolečko vypadá.
Jejich vztah přitom neprošel zrovna bez bouří. Veřejnost sledovala i období, kdy se jejich soukromí dostalo nepříjemně na oči všem a kdy to vypadalo, že jejich společná cesta možná skončí. Právě proto dnes jejich současné fungování působí o to zajímavěji. Když se dva lidé po těžkém období znovu najdou, bývá to často poznat i navenek. Ne okázalými gesty, ale drobnostmi. Klidem na společných fotografiích, sladěností, způsobem, jak vedle sebe stojí. A u Petra Kolečka je navíc vidět i něco dalšího. Jako by vedle Anety dozrál. Nejen jako partner, ale i jako muž, který už nemá potřebu schovávat se za nedbalost.
Je dobré připomenout, že Kolečko nikdy nebyl mužem jedné výrazné role nebo jednoho hitu. V českém kulturním prostoru se pohybuje dlouhé roky a jeho rukopis je velmi dobře čitelný. Vystudoval scenáristiku na DAMU a během kariéry prošel jak divadlem, tak televizí. Psal divadelní hry, působil jako dramaturg i jako umělecký šéf. Pro širší publikum se stal jedním z nejvýraznějších autorů hlavně díky seriálům a projektům, které dokázaly zachytit českou mentalitu s nadsázkou, ironií i přesností. Okresní přebor, Vinaři, Trpaslík, Čtvrtá hvězda, MOST!, Osada, Iveta nebo Pálava nejsou jen názvy známých titulů. Jsou to důkazy, že umí psát svět, který diváci poznávají a zároveň se mu smějí.
Právě v tom je Petr Kolečko jako autor zajímavý. Nikdy nebyl tvůrcem, který by usiloval o uhlazenost za každou cenu. Naopak často otevíral témata, která byla nepohodlná, hraniční nebo schválně provokativní. Uměl jít proti proudu a přesně věděl, že humor někdy funguje nejlépe tam, kde trochu píchne. I proto kolem něj vždycky byla aura muže, který se nebojí být svůj. Dnes se ale zdá, že k téhle autorské suverenitě přidal i větší jistotu v tom, jak působí navenek.
Ve vztahu s Anetou Vignerovou se tak nepotkaly jen dva známé světy, ale i dva velmi odlišné typy veřejného obrazu. On byl dlouho vnímaný jako talentovaný, lehce bohémský autor, který neřeší, jak vypadá, pokud má co říct. Ona jako krásná žena s vytříbeným vkusem, která se umí pohybovat v módě, na sociálních sítích i ve veřejném prostoru s elegancí. A právě kontrast mezi nimi dnes funguje překvapivě dobře. Nepůsobí jako nesourodý pár, ale jako dvojice, která se navzájem ovlivnila víc, než se na první pohled zdálo.
Na Anetě Vignerové je navíc dlouhodobě patrné, že nechce stát jen na své minulosti modelky a miss. Postupně si vybudovala vlastní prostor, ve kterém se věnuje módě, receptům i běžnějším tématům každodenního života. Nepůsobí odtrženě ani nedostupně. A právě to může být jeden z důvodů, proč vedle ní Petr Kolečko nepůsobí jako někdo, kdo si jen oblékl dražší sako. Spíš jako muž, kterému někdo pomohl objevit, že styl nemusí být póza, ale součást přirozeného sebevědomí.
Zajímavé je i to, že podobné proměny bývají u známých mužů často přijímány s větším překvapením než u žen. U žen se změna vzhledu bere skoro jako samozřejmost, u mužů si jí lidé všímají později, ale o to víc. U Petra Kolečka je to patrné velmi jasně. Stačí srovnat jeho starší fotografie s těmi současnými. Dřív z něj šla určitá nesmělost, dnes působí usazeněji, upraveněji a celkově dospěleji. Není to proměna, která by křičela do světa. Je spíš tichá, ale o to přesvědčivější.
Do jejich společného příběhu navíc patří i rodina. S Anetou Vignerovou má syna Jiříka, z předchozího vztahu má další dva syny. I tohle je rozměr, který člověka proměňuje. Muži, kteří se pohybují dlouho v tvůrčím prostředí, někdy zůstávají veřejností vnímaní trochu jako věční kluci. Jenže rodinné zázemí, odpovědnost a zkušenost s krizemi člověku časem přidají něco, co se nedá koupit ani obléct. Klid. Nadhled. Pevnost. A právě tyhle věci se pak často odrazí i v celkovém dojmu.
Petr Kolečko tak dnes nepůsobí jako někdo, kdo se změnil kvůli okolí. Spíš jako muž, který vedle výrazné partnerky našel lepší verzi sebe sama. Pořád je to ten samý scenárista s ostrým viděním světa a chutí psát věci, které vzbuzují reakce. Jen už vedle toho nepůsobí jako kluk, který se trochu ztratil v saku. Dnes je z něj muž, kterému elegance nepřekáží, ale naopak sluší.
A možná právě to je na celé jeho proměně nejzajímavější. Není prvoplánová. Nespočívá v jedné nové fotografii ani v pár povedených outfitech. Je v ní vidět život, vztah, pád i návrat. A také fakt, že někteří muži zkrátka dozrávají později, ale o to zajímavěji. U Petra Kolečka to platí dvojnásob. Vedle Anety Vignerové nepůsobí mladší ani okázalejší.
