Článek
Rakytník řešetlákový už dávno není jen zvláštností ze zahrad nadšených pěstitelů. Dnes ho vídáme čím dál častěji, a to nejen kvůli nápadným oranžovým bobulkám, ale hlavně pro jeho pověst přírodní vitaminové bomby. Plody jsou výrazně kyselé, ale právě v tom je jejich síla. Obsahují spoustu vitaminů, antioxidantů i dalších látek, které bývají spojovány s podporou imunity a celkovou vitalitou. Kdo si na rakytník zvykne, ten na něj většinou nedá dopustit.
Na pěstování přitom není nijak přehnaně složitý. Jen je potřeba od začátku vědět, co mu vyhovuje a s čím počítat. Rakytník totiž není drobný keřík do každého kouta. Umí se rozrůst, má silné kořeny a časem zabere víc místa, než si mnozí při výsadbě připouštějí. Když mu ale vyberete správné stanoviště, odvděčí se dlouhověkostí, odolností a při dobré péči i slušnou úrodou.
Nejdůležitější je slunce. Rakytník potřebuje opravdu světlé a otevřené místo, kde nebude většinu dne ve stínu. Právě nedostatek světla bývá častým důvodem, proč špatně kvete nebo plodí jen velmi málo. Ve stínu sice přežije, ale nebude to ono. Z vlastní zahradnické zkušenosti platí jednoduché pravidlo. Čím víc slunce dostane, tím lépe bude prospívat.
Co se týče půdy, nejlépe mu vyhovuje zem s neutrální až mírně zásaditou reakcí. Nemá rád těžké, ulehlé a dlouhodobě mokré půdy. Přemokření mu škodí mnohem víc než krátkodobé sucho. Naopak s chudší půdou si poradí poměrně dobře. Není to dřevina, která by vyžadovala neustálé přihnojování nebo zvláštní péči. I proto si ho oblíbili zahrádkáři, kteří chtějí něco užitečného, ale nechtějí kolem toho běhat každý druhý den.
Jedna zásadní věc se ale u rakytníku podcenit nedá. Jde o dvoudomou rostlinu, takže pro úrodu potřebujete samčí i samičí keř. Bez samce samice plody nevytvoří. To je častý důvod zklamání, když si někdo vysadí jeden hezký keřík a čeká sklizeň. Nestačí. Pokud chcete bobule, musíte mít správnou dvojici. Obvykle se doporučuje jeden samčí keř na dvě až šest samičích rostlin. Pro běžnou zahradu většinou stačí jeden samec a dvě samice.
U mladých sazenic se pohlaví poznává špatně, proto je nejlepší nakupovat v kvalitním zahradnictví, kde mají rostliny správně označené. Později už rozdíl uvidíte lépe hlavně při rašení. Samčí rostliny mívají větší a nápadnější pupeny, samičí jsou jemnější a méně výrazné. Pro laika to ale na první pohled nemusí být vždy jisté, takže při nákupu je lepší spoléhat na ověřeného prodejce než na odhad.
S výsadbou je ideální začít na jaře nebo na podzim. Půda by měla být předem připravená, prokypřená a dobře propustná. Přidání kompostu neuškodí, ale není to podmínka. Rakytník si poradí i bez přehnaného rozmazlování. Důležité je dodržet dostatek místa. Keře se časem rozrostou a potřebují prostor nejen nad zemí, ale i pod ní. Rozestup kolem dvou metrů mezi rostlinami bývá rozumné minimum.
Je také dobré myslet na to, kam ho vlastně sázíte. Rakytník má dlouhé a rozvětvené kořeny, takže se výborně hodí do svahu nebo na místa, kde chcete zpevnit terén. Zároveň ale může být problematický v těsné blízkosti záhonů, cestiček nebo menších výsadeb. Navíc často vytváří kořenové odnože, takže se časem rozšiřuje i tam, kde jste ho původně neplánovali. Není to důvod se ho bát, jen je potřeba s tím počítat.
Další věc, na kterou je dobré se připravit, je trpělivost. Rakytník nepatří mezi keře, které by plodily hned po výsadbě. Obvykle začíná kvést a rodit kolem třetího až čtvrtého roku. Záleží na velikosti sazenice i na podmínkách. Kdo čeká okamžitý efekt, může být zpočátku zklamaný. Kdo ale vydrží, ten časem získá keř, který bývá velmi spolehlivý a při dobré péči plodí pravidelně.
Řez rakytníku je kapitola sama pro sebe. Mnoho lidí si není jistých, jak moc do něj zasahovat, aby si neublížili. Pravda je taková, že bez řezu sice keř přežije, ale časem bude příliš hustý, vysoký a sklizeň bude čím dál nepohodlnější. Řez má proto hlavně udržovací význam. Pomáhá keř omladit, prosvětlit a udržet v rozumné velikosti.
U samičích rostlin se doporučuje pravidelné zmlazování. Odstraňují se staré, slabé nebo odplozené větve a také výhony, které rostou nevhodně nebo zahušťují střed keře. Naopak příliš razantní zásah může rostlinu oslabit. Rakytník plodí na jednoletém dřevě, a právě proto je potřeba řez vést s rozumem. Když seříznete příliš mnoho, připravíte se o část budoucí úrody.
Při sklizni bývá největším problémem právě to, že plody pevně drží na větvích, mají krátké stopky a snadno se rozmačkají. Navíc keř bývá trnitý, takže ruční sběr není zrovna pohodlná práce. Někteří pěstitelé proto odstřihují celé plodné větévky a plody zpracují až později. Je to praktické, ale musí se to dělat opatrně a ne příliš často. Když budete takto řezat keř každý rok ve velkém, úroda se může snížit a rostlina se zbytečně vyčerpá.
Mnohem šetrnější bývá nechat plody přejít prvním mrazem. Pak se lépe uvolňují a sklizeň je jednodušší. Pod keř se dá rozložit plachta a část úrody setřást. Není to úplně bez práce, ale u rakytníku to jinak ani moc nejde. Dobrou zprávou je, že novější odrůdy bývají méně trnité, takže manipulace s nimi je přece jen příjemnější než u starších typů.
A proč se s tím vším vlastně zabývat? Protože využití plodů je opravdu široké. Z rakytníku se dělají sirupy, šťávy, marmelády, džemy, želé, medové směsi i domácí likéry. Někdo ho suší, jiný zamrazuje. Je to ovoce, které má výraznou chuť a nejde zaměnit s ničím jiným. Právě v domácí kuchyni ukáže, co v sobě má. Kyselost se dá dobře vyvážit medem nebo cukrem a výsledná chuť bývá překvapivě svěží.
Pokud si chcete zkusit jednoduchý domácí džem, stačí kilo plodů, přibližně litr vody a cukr nebo med podle chuti. Plody se krátce povaří do změknutí, potom se propasírují nebo rozmixují a znovu provaří se sladidlem. Kdo chce hustší konzistenci, může přidat želírovací prostředek. Hotovou směs stačí naplnit do čistých sklenic a pro delší trvanlivost ještě sterilovat. Je to jeden z nejlepších způsobů, jak si chuť rakytníku uchovat i na zimu.
Z odrůd se na zahradách často objevují například Leikora, Sluníčko nebo Krasavice. Oblíbené jsou i novější kultivary, které mají méně trnů a lépe se sklízejí. Při výběru ale vždy záleží na tom, co od keře čekáte. Někdo chce hlavně hodně plodů, jiný méně trnitý keř, další hledá odrůdu vhodnou do chladnější oblasti. Vyplatí se proto nevybírat jen podle jména, ale i podle vlastností konkrétní rostliny.
Rakytník je zkrátka dřevina, která má na zahradě své pevné místo. Nehodí se úplně všude, ale tam, kde má dost slunce a prostoru, umí udělat velkou službu. Potěší jako užitkový keř, jako živý plot i jako výrazný prvek v zahradě. A když se o něj člověk naučí pečovat s citem, odmění se nejen hezkým vzhledem, ale i plody, které mají v domácí kuchyni opravdu široké využití. Na zahradě bývá spousta hezkých rostlin, ale jen některé spojí odolnost, užitek a dlouhověkost tak dobře jako právě rakytník.
Zdroje:https://web2.mendelu.cz/af_291_projekty/files/23/23-01_genofond_netradicnich_druhu_ovoce_icc_adobe_rgb.pdf?
https://www.ireceptar.cz/zdravi/proc-a-jak-pestovat-rakytnik.html?
https://www.ireceptar.cz/zahrada/pestujeme-rakytnik-resetlakovy.html?
https://www.rostlinky.cz/blog/rakytnik-pestovani.html
