Článek
Když mi paní za přepážkou podala obálku, věděla jsem hned, že to nebude nic příjemného. Modrý pruh je varování sám o sobě a když jsem zahlédla nápis Policie České republiky, udělalo se mi mdlo. Hlavou mi okamžitě prolétlo tisíc myšlenek a všechny měly společného jmenovatele. Průšvih. Ten typ průšvihu, který si člověk nechce připouštět, ale někde vzadu ví, že si ho způsobil sám.
Roztrhla jsem obálku ještě na chodbě pošty a oči mi přelétly první řádky. Obsílka. Pokuta. Překročení rychlosti. V tu chvíli jsem si přesně vybavila ten den i to místo. Rovinka, přehledná silnice, žádný provoz, žádný stres. Jela jsem rychleji, než bylo povoleno, a vůbec mě nenapadlo, že by tam mohl být radar. Přesto tam byl a naměřil mi rychlost o pětadvacet kilometrů za hodinu vyšší, než dovolují předpisy.
Jeden okamžik nepozornosti a drahá lekce
Jakmile jsem viděla částku, skoro jsem si sedla na zem. Peníze, které jsem mohla utratit úplně jinak. V hlavě mi naskočil obraz nových bot, které jsem si chtěla koupit, a hned vzápětí jsem se musela smát sama sobě. Ano, boty by byly fajn, ale realita byla jiná. Zaplatila jsem za svou lehkomyslnost a za pocit, že se přece nic nemůže stát. Musela jsem si přiznat, že jsem jela jako pirát silnic.
Když jsem přišla domů, všechno jsem vyklopila manželovi. Poslechl mě, prohlédl si papíry a pak mi řekl větu, která mi zpětně způsobila ještě větší mrazení. Měla jsem vlastně štěstí. Pokud by mě v tu chvíli zastavila hlídka na místě, neřešila bych jen pokutu. Bylo by to mínus body, papíry odebrané minimálně na rok a pak znovu autoškola. Testy, jízdy, nervy. Najednou mi ta částka na pokutě připadala skoro jako výhra v loterii.
Když se úleva míchá s výčitkami
Seděla jsem doma a docházelo mi, jak málo stačí k tomu, aby se člověku obrátil život naruby. Jeden přehlédnutý radar, jedno zbytečné zrychlení. To místo znám dobře a jezdím tudy často. Nikdy tam žádný radar nebyl a silnice působí bezpečně, skoro láká přidat plyn. Manžel mi později řekl, že radar tam dali teprve pár dní předtím. Možná náhoda, možná záměr. Na výsledku to ale nic nemění.
Od té doby, kdykoli tím místem projíždím, automaticky sundávám nohu z plynu. Pokuta se mi vybaví dřív, než si stihnu uvědomit rychlost. Je to zvláštní, jak silně se dokáže zážitek spojený s obyčejným dopisem zapsat do paměti. Modrý pruh na obálce mě naučil víc než stovky dopravních značek, které denně míjím.
Malá chyba, velké ponaučení
Dnes už vím, že štěstí někdy vypadá úplně jinak, než bychom čekali. V mém případě mělo podobu nepříjemné obsílky, která ale neskončila odebráním řidičského průkazu. Mohlo to dopadnout mnohem hůř a já si to uvědomila až ve chvíli, kdy bylo po všem. Peníze odešly, poučení zůstalo a dokonce od té doby sundavám nohu z plynu a dávám si větší pozor. Ne kvůli radarům, ale kvůli sobě. Protože někdy stačí jeden lehkovážný moment a cena za něj může být mnohem vyšší než pár tisíc korun.
Je zvláštní, jak s člověkem dokáže obyčejná obálka zacvičit. Jak rychle se z klidného dne stane den plný obav, výčitek a přemýšlení.
