Článek
Vyzvednout děti nestačilo
Štěpánka vyzvedávala vnoučata každé úterý a čtvrtek. U syna doma jim ohřála jídlo, s vnukem udělala úkoly a mladší vnučce četla. Než se rodiče vrátili, často ještě připravila večeři, vyklidila myčku nebo složila prádlo. Začalo to prosbou na několik týdnů, než si snacha upraví pracovní dobu. Děti už mezitím chodily do školy, ale úterky a čtvrtky zůstaly. „Měla jsem je ráda u sebe, jenže syn říkal, že je jednodušší, když budu já u nich. Tak jsem tam jezdila. Když jsem viděla plný koš vypraného prádla, poskládala jsem ho. Postupně už na mě čekal pokaždé.“
Dvakrát týdně už nemohla
Pak začala mít potíže s kolenem. Cesta od školy a několik hodin na nohou ji zmáhaly, večer jí noha otékala. Synovi řekla, že pravidelné vyzvedávání musí na čas převzít někdo jiný. Nabídla, že děti občas pohlídá o víkendu u sebe. Syn se zeptal, jak si tedy představuje, že mají s manželkou chodit do práce. Připomněl jí, že druhá babička nikdy takové problémy nedělá. „Řekla jsem mu, že mě to bolí a potřebuju si odpočinout. On na to, že odpočívám celé dopoledne. Nakonec mi řekl, že jsem špatná babička, když se na děti dokážu takhle vykašlat. Rozbrečela jsem se až doma.“
Myslela, že to ví
O týden později potkala druhou babičku před školou. Štěpánka tam nesla vnukovi zapomenuté pouzdro, které zůstalo u ní. Daly se do řeči a druhá žena se zmínila, že teď bude děti vyzvedávat častěji. Musí si ale s mladými domluvit peníze i za další den. „Nejdřív jsem myslela, že jí proplácejí benzín. Pak mi řekla, že dostává osm set korun za odpoledne. Jídlo mají rodiče nachystané a ona se věnuje dětem. Když nemůže, oznámí jim to předem. Myslela si, že já to mám domluvené stejně.“ Štěpánka jí o hádce se synem neřekla. Popřála jí hezké odpoledne a šla domů.
Ona si o peníze řekla
Večer synovi zavolala. Zeptala se, proč jí vyčítal odmítnuté hlídání, když druhé babičce za každé odpoledne platí. Odpověděl, že ta si od začátku o peníze řekla. Štěpánka přece nikdy nic nechtěla. „To je pravda. Jenže já jsem ti také něco řekla. Že mě bolí koleno a dvakrát týdně už to nezvládnu. Proč jí můžeš vyhovět a mně za to vynadáš?“ Syn začal vysvětlovat, že s její pomocí zkrátka počítali. Štěpánka mu připomněla, že stejně samozřejmě počítali i s uvařenou večeří a uklizenou kuchyní. Nikdy ji nenapadlo chtít od syna peníze. O to víc ji mrzelo, že podmínky druhé babičky respektuje, zatímco její prosbu o odpočinek odmítá.
Úterý si musí zařídit
Syn se zeptal, jestli tedy chce také osm set. „Řekla jsem mu, že peníze nechci. Děti hlídám ráda, ale teď potřebuju dát koleno do pořádku.“ Potom se znovu vrátil k příštímu úterý. Měl důležitou schůzku a manželka odpolední směnu. Zeptal se, jestli by děti přece jen nevyzvedla, protože platit druhé babičce další den už by je vyšlo draho. „To mě mrzelo snad ještě víc než ta hádka. Řekla jsem mu, že jsem mu celé roky pomáhala a nikdy za to nic nechtěla. A když ho poprvé požádám, aby se nějak zařídil beze mě, jsem špatná babička.“ Syn chvíli mlčel. Pak přiznal, že si na její pomoc zvykl a vůbec nepřemýšlel, kolik toho pro ně dělá. Omluvil se jí za to, co řekl, a slíbil, že úterý vyřeší s manželkou. „Nakonec se mě zeptal, kdy jdu s kolenem na kontrolu. Přitom jsem mu to říkala už minulý týden. Tak jsem mu to zopakovala.“
