Článek
Tatínek se léčí se závažným onkologickým onemocněním, které bohužel dospělo do terminálního stadia. Ještě donedávna si řadu věcí zařizoval sám, dnes už ale potřebuje pravidelnou pomoc. Postupně jsem převzala nákupy, účty, banku, úřady a další povinnosti, které se na první pohled mohou zdát jako maličkosti. Jenže ony se sčítají. Sotva jednu věc vyřídím, objeví se další dopis, telefonát nebo návštěva, kterou je potřeba zařídit.
Když se řekne péče o nemocného rodiče, člověk si většinou představí pomoc doma. Ve skutečnosti je kolem toho spousta běhání, čekání a rozhodování. A také neustálá obava, zda se něco nezhoršilo. Ani ve chvíli, kdy jsem u sebe doma, nedokážu starosti jednoduše vypnout. Telefon mám stále po ruce a v hlavě přemýšlím, co musím udělat příště.
O příspěvku na péči jsem už dříve slyšela. Představovala jsem si ale, že jeho přiznání bude trvat několik měsíců. Nejdříve přijde sociální pracovnice, potom se budou shánět zdravotní zprávy a nakonec se bude čekat na posudek. U běžných žádostí se skutečně zjišťuje, co člověk zvládne bez pomoci a kde už se neobejde bez druhých. Jenže pro tatínka existuje jiná možnost.
Dozvěděla jsem se o ní až ve chvíli, kdy jsem začala zjišťovat, co všechno budeme k žádosti potřebovat. Pokud je nemocný v terminálním stadiu a potřebuje paliativní péči, může lékař vystavit zvláštní potvrzení. Díky němu se nečeká na obvyklé posouzení soběstačnosti. Nemocný je rovnou zařazen do třetího stupně závislosti, a to na dvanáct kalendářních měsíců počítaných od podání žádosti.
V současnosti je s tímto stupněm spojen příspěvek 14 800 korun měsíčně. Pro rodinu, která péči zajišťuje převážně sama, to není zanedbatelná pomoc. Peníze mohou posloužit například na pečovatelskou službu nebo jinou péči, kterou už blízcí sami nezvládnou pokrýt.
Trochu jsem tápala v tom, jakou lékařskou zprávu mám na úřad přinést. Tatínek má samozřejmě dokumentaci z nemocnice, kde je popsána jeho diagnóza i léčba. Pro rychlejší vyřízení ale běžná zpráva nestačí. Je nutné mít vyplněné přímo potvrzení o terminálním stavu. Lékař v něm potvrdí, že nemoc dospěla do konečné fáze a pacient potřebuje paliativní péči.
Za vystavení tohoto potvrzení se nic neplatí. Vyplnit ho ovšem nemůže libovolný lékař. Zákon určuje odbornosti, které to mohou udělat. Patří mezi ně mimo jiné onkolog, hematolog, internista, geriatr a lékař paliativní medicíny. Oprávnění mají i specialisté z některých dalších oborů. My jsme vše řešili s odborným lékařem, který zná tatínkův stav a dlouhodobě ho léčí.
K potvrzení jsem přiložila samotnou žádost o příspěvek na péči. Bylo potřeba napsat, kdo bude tatínkovi pomáhat, a uvést, jakým způsobem chce příspěvek dostávat. Dokumenty jsem si před návštěvou Úřadu práce několikrát prošla. Nechtěla jsem zjistit až u přepážky, že nám chybí podpis nebo nějaká příloha a budu muset přijít znovu.
Nakonec bylo všechno v pořádku a žádost přijali. Ulevilo se mi. V jiné době by jedna návštěva úřadu nebyla ničím mimořádným, teď však každá vyřízená záležitost znamená, že ji mohu alespoň na chvíli pustit z hlavy. Člověk má při péči o nemocného rodiče energie opravdu jen omezeně a snaží se s ní hospodařit.
Příspěvek patří nemocnému, neslouží však jako běžné přilepšení k důchodu. Má být použit na pomoc, kterou kvůli svému stavu potřebuje. Může ji zajišťovat někdo blízký, pečovatelská služba, asistent sociální péče nebo hospic. Každá rodina si péči uspořádá jinak. Někde se děti dokážou střídat, jinde zůstane téměř všechno na jediném člověku.
Právě příbuzný, který je nablízku nejčastěji, mnohdy převezme většinu starostí úplně samozřejmě. Nakoupí, vyzvedne léky, doprovodí nemocného k lékaři a zařídí úřady. Dlouho ani nepřemýšlí o tom, že by mohl požádat o nějakou pomoc. Jednoho dne ale zjistí, že je unavený ještě dřív, než ráno vstane z postele.
Proto nemá smysl žádost odkládat. Příspěvek lze přiznat nejdříve od začátku měsíce, ve kterém bylo řízení zahájeno. Rodina může požádat také tehdy, když péči zatím zajišťuje sama a žádná placená služba do domácnosti nedochází.
Přiznat si, že rodičova nemoc dospěla do terminálního stadia, je bolestivé. Člověk by nejraději žádná podobná slova nečetl ani nevyslovoval. Jenže vedle strachu a smutku dál přicházejí složenky, dopisy a obyčejné nákupy. Některé věci se zastaví, jiné běží dál bez ohledu na to, co rodina právě prožívá.
Příspěvek na péči tatínkův zdravotní stav nezmění. Může však pomoci zajistit péči a trochu ulevit lidem, kteří jsou s nemocným každý den. Sama bych ještě nedávno nevěděla, že pro terminálně nemocné existuje odlišný postup. Právě proto o něm píšu. Třeba se tato informace dostane k někomu, kdo ji právě teď potřebuje stejně jako my.
Zdroje: Autorský text
Zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, zejména § 8a, § 11, § 13 a § 21.
